Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Karel Urbánek

    Foto Stanislav Peška

    Karel Urbánek

    13. 2. 1930 – Praha – 25. 6. 2021

    Herec. Většinu kariéry strávil v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) v Praze.

    I když se narodil v Praze, dětství strávil v Hradci Králové. Zde absolvoval na gymnáziu a začal se zajímat o rozhlas. Účinkoval v rozhlasových hrách, dokonce i režíroval, díky čemuž získal průpravu ke zkouškám na pražskou konzervatoř (1949). Následkem tehdejší školské reformy byl ale přijat ne na střední, ale rovnou na vysokou školu, a stal se tak posluchačem úplně prvního ročníku pražské DAMU (jeho spolužáky byli například Jana Štěpánková či Petr Haničinec). V roce 1953 studia dokončil a nastoupil do Východočeského divadla v Pardubicích, kde byl do roku 1960 a patřil k oporám hereckého souboru. Vynikl především v milovnických rolích v inscenacích romantických her.

    S Blankou Bohdanovou (Manon) jako rytíř des Grieux v Nezvalově Manon Lescaut (r. Karel Novák, prem. 21. 8. 1954, Východočeské divadlo Pardubice). Foto archiv VČD

    Proslulou se stal jeho des Grieux v Nezvalově Manon Lescaut (1954), kde Manon ztvárnila Blanka Bohdanová. Inscenace režiséra Karla Nováka se hrála plných šest let a hostovala i na letní scéně v pražské Valdštejnské zahradě a v Hudebním divadle v Karlíně. Dalšími výraznými rolemi byl Perdican v Mussetově dramatu Se srdcem divno hrát (1955), Leon v Paní Bovaryové (1960) či Ruy Blas v Hugově stejnojmenném dramatu (1959). V pardubickém angažmá poznal svoji první ženu Naďu Balabánovou, herečku a zpěvačku, později známou pod příjmením Urbánková.

    V době základní vojenské služby s Blankou Bohdanovou (2. polovina padesátých let). Foto archiv VČD

    Radúz v Radúzovi a Mahuleně (VČD 1959). Foto archiv VČD

    V roce 1960 odešel z Východočeského divadla, aby mohl spolu se spisovatelem Janem Otčenáškem založit v Praze divadlo poezie. Jejich projekt se ale nezdařil a Urbánek víceméně náhodou získal angažmá v divadélku Paravan v rámci tehdejšího Státního divadelního studia (1960-1965). Jednalo se o tzv. divadlo malých forem a působili zde jako autoři i Josef Škvorecký nebo Ivan Vyskočil. Urbánek se v něm věnoval především oživování starých pražských kabaretů.

    Po okupaci v srpnu 1968 vznikl slavný plakát s jeho tváří se slzou v oku, který byl vyvěšován po celé republice. Foto Karel Kopáč

    V roce 1965 bylo divadlo rozpuštěno a on nastoupil do Divadla S. K. Neumanna (později Divadlo pod Palmovkou), kde působil až do odchodu do penze počátkem devadesátých let. Zde se uplatnil v charakterních rolích v klasickém i moderním repertoáru. V devadesátých letech se pak vrátil k uvádění kabaretů.

    S Evelynou Steimarovou ve filmu Josefa Pinkavy Neobyčejná třída (1964). Foto archiv

    S Blankou Waleskou a Věrou Galatíkovou v televizním snímku Miloše Bobka Zůstanu s tebou (ČsT 1977). Foto archiv ČT

    Jeho filmografie se datuje až od poloviny šedesátých let, kdy se trvale usadil v Praze. Protože se ale věnoval především divadlu, natočil jen něco málo přes třicet filmových a televizních snímků. Poprvé se objevil ve filmu Josefa Pinkavy Neobyčejná třída (1964), poté jej bylo možno vidět v několika dalších filmech československé nové vlny. V pozdějších letech jej můžeme zaznamenat především v rolích policistů (Drahé tety a já, 1974; Brácha za všechny peníze, 1978), gestapáků nebo funkcionářů. Menší úlohy ztvárnil také v řadě seriálů (horlivý příslušník Veřejné bezpečnosti v Chalupářích, 1975; Nemocnice na kraji města, 1977; Sanitka, 1984). Vzhledem k věku a po dvou prodělaných infarktech se ke konci života před kamerou vyskytoval sporadicky, naposledy v seriálu Stopy života (2014).

    Před rozhlasovým mikrofonem. Foto archiv ČRo

    Po celou svou hereckou dráhu se věnoval také práci v rozhlase, kde jako režisér realizoval řadu inscenací rozhlasových her. Nejznámější ale byl jako interpret postavy Karla Vondry v nekonečném seriálu Jak se máte, Vondrovi?

    Dlouhodobě se uplatnil také v dabingu a působil i jako spisovatel. Jeho prvotinou byla kniha Vyznání o životě (1980), jež nesla řadu autobiografických prvků. Pro rozhlas, divadlo i televizi adaptoval mnoho literárních předloh. Například pro VČD Pardubice adaptoval Otčenáškovu novelu Romeo, Julie a tma.

    V roce 2018 na své chalupě, kde trávil poslední léta svého života. Foto Karel Kopáč

    V letech 1945-1970 byl členem Komunistické strany Československa, vyloučení z ní po roce 1968 mu omezilo jeho pracovní uplatnění. V letech 1982-1989 byl angažován ve Svazu dramatických umělců.

    V roce 1997 získal Cenu Františka Langera za tvorbu v oblasti povídek. Za celoživotní hereckou práci obdržel v roce 1999 cenu Senior Prix od Nadace život umělce a ve stejném roce dostal i Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

    V roce 2018. Foto Karel Kopáč

    Byl dvakrát ženatý, měl celkem čtyři děti. Jeho první manželkou byla zpěvačka Naďa Urbánková (*1939). Se svou druhou ženou, herečkou Janou Vychodilovou, která byla jeho dlouholetou kolegyní, žil ke konci života na chalupě v jižních Čechách.

    Jeho úmrtí včera na svém Facebooku oznámila Herecká asociace, jíž informaci sdělila jeho dcera Anna Urbánková (zde).

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 29. června 2021

    Komentáře k článku: Zemřel Karel Urbánek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,