Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Igor Luther

    Foto imdb

    Igor Luther

    5. 8. 1942, Banská Bystrica, Slovenský stát – 7. 6. 2020, Rijeka, Chorvatsko

    Slovenský filmový kameraman, jedna z osobností nové vlny československé kinematografie šedesátých let minulého století, starší bratr režiséra Miloslava Luthera (nar. 1945).

    Začínal jako pomocný rekvizitář a televizní švenkr v Čs. televizi Bratislava, kde působil první rok po maturitě. Od studií na pražské FAMU, které dokončil roku 1966, spolupracoval zejména se svými slovenskými krajany – režiséry Elo Havettou, Jurajem Jakubiskem a Ivanem Balaďou.

    Student. Foto archiv ČT (zde)

    Jeho celovečerním debutem byl v roce 1967 film Juraje Jakubiska Kristove roky. Postupně se oprostil od precizně komponovaných záběrů a dal přednost dynamické ruční kameře pohybující se s až akrobatickou volností po scéně. Nedílnou součástí jeho jedinečného tvůrčího stylu se stalo i užívání reálného světla a širokoúhlých objektivů. Vizuální nespoutanost uplatnil zejména ve spontánně manýristickém Jakubiskově snímku Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) či v expresivním Balaďově televizním filmu Dáma (1967).

    V šedesátých letech. Archív I. Luthera

    Jaro a léto roku 1968 strávil v Paříži a Avignonu, kde natáčel dokumentární portrét legendárního Living theatre, jehož členové tam přijeli z New Yorku a připojili se k politickým událostem pařížského jara. Tři dny po srpnové okupaci se ale vrátil zpět na Slovensko. Poté spolupracoval na experimentálně laděných koprodukčních snímcích francouzského režiséra a spisovatele Alaina Robbe-Grilleta. Na počátku sedmdesátých let zvolil odchod do emigrace, nejprve do Hamburku a poté do Mnichova. V následujících desetiletích byl pro svoji nekonvenčnost vyhledáván předními světovými režiséry a natočil téměř stovku filmů pro kina i televizi.

    K jeho vrcholným počinům patří spolupráce s Volkerem Schlöndorffem na Oscarovém filmu Plechový bubínek (1979) a historický velkofilm Andrzeje Wajdy Danton (1983). Spolupracoval s řadou dalších významných režisérů jako Helmut Förnbacher, Michael Verhoeven, Ulrich Schamoni, Michael Haneke, Bernhard Wicki ad. Snímal i řadu filmů československých exilových tvůrců, mezi něž patřil Vojtěch Jasný, Stanislav Barabáš a Jan Němec.

    Foto archiv

    Na konci devadesátých let se pracovně vrátil do Prahy, kde natočil například snímek Postel režiséra Oskara Reifa či povídku Riziko z filmu Praha očima… režiséra Artemia Benkiho. Spolupracoval také se svým bratrem Miloslavem. Naposledy se za kameru postavil právě u jeho dvou snímků Tango s komármi (2009) a Krok do tmy (2014). V roce 2009 s ním režisér Martin Šulík natočil pro ČT cyklus Zlatá šedesátá hodinový rozhovor (zde).

    Prezidentka Slovenskej republiky udeľuje IGOROVI LUTHEROVI štátne vyznamenanie Pribinov kríž I. triedy za mimoriadne zásluhy o kultúrny rozvoj Slovenskej republiky v oblasti kinematografie. Foto a popisek Facebook Zuzany Čaputové 2. ledna 2020 (zde)

    Za svého života obdržel několik německých a slovenských ocenění. Letos v lednu mu prezidentka Zuzana Čaputová udělila vysoké státní vyznamenání za zásluhy o rozvoj Slovenska v kinematografii.

    Zemřel po dlouhé a těžké nemoci. O jeho smrti v pondělí 8. června informovala tisková mluvčí Slovenského filmového ústavu Simona Nôtová, zprávu později potvrdil také kameramanův spolužák a scenárista Lubor Dohnal, který s Lutherem pracoval na filmu Kristove roky (1967).

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 17. června 2020

    Komentáře k článku: Zemřel Igor Luther

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,