Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zdeněk Merta

    Zdeněk Merta

    (1955 Hradec Králové) Vystudoval SPŠ elektrotechnickou v Dobrušce (1970–1974) a fotografii v LŠU u prof. Jána Šmoka (1975). Od roku 1978 pracoval v reklamní agentuře REAG v Hradci Králové, od roku 1980 byl fotografem a grafikem Divadla Vítězného února (dnes Klicperovo divadlo) Hradec Králové. Od roku 1985 byl ve svobodném povolání. V letech 1990–1998 byl fotografem Lidových novin, od té doby je opět fotografem ve svobodném povolání. Mezi lety 1999–2011 byl fotografem Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Účastnil se mnoha výstav, je zastoupen ve sbírce UMPRUM (série Dvojportrétů, 1992–1996), své fotografie má i v řadě knih a publikací – mj. Divadelní pouť 1985–1989 (Pražská scéna a Retrogallery, 2015), za niž obdržel letošní Cenu Divadelních novin za publikační počin v oblasti divadla.

    Co vás přivedlo k divadlu/umě

    Rodinné prostředí a pravidelná návštěva hradeckého Draku od raného dětství.

    Největší umělecký/divadelní zážitek

    Je jich více, ale vždy mne nadchne setkání s úžasnou scénou loutkového představení Enšpígla od Františka Vítka, které je uloženo v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Rád bych se sešel s režisérem Janem Grossmanem, který mne několikrát zval k sobě domů, ale nikdy se naše setkání z časových důvodů neuskutečnilo. Rád bych s ním hovořil o divadelní fotografii a její důležitosti v zachycení výrazu inscenace.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat

    Dokumentární cesta po E55, která protíná Evropu od jihu k severu, od Řecka až do Dánska, kde končí u Kodaně. To by byla krásná pouť a fotografická práce.

    Další umělecké disciplíny, žánry či formy, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte a proč

    Mám rád filmy Federica Felliniho pro jejich výrazný rukopis a výtvarnou stránku. Naopak nemusím seriálovou televizní tvorbu.

    Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Nevybavím si postavu, s kterou bych se dokázal ztotožnit.

    A vzdálený je mi ten, kdo je nepoctivý, mění názory, lže, nedodržuje slíbené a bez ohledu na okolí vše podřizuje svému prospěchu. Celý život se snažím takový nebýt, ale mám obavu, že se to stále víc začíná u nás brát jako norma…

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Ginkgo biloba, zebra Grévyho, čedič neboli bazalt, Saturn a ze souhvězdí Orion. Zdůvodnit to neumím, to bych psal jen samé pitomosti. Je to zkrátka tak.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

    Jsem opatrný v tom, jaký snímek pustit do oběhu. Ve fotografii překročit etické hranice je velmi jednoduché. Příkladem může být válečná fotografie. Nebo bulvární.

    Divadelní/umělecký sen

    Časosběrný film o růstu stromu, třeba dubu korkového. Od naklíčení semínka až po ztepilý strom.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval svému oboru

    Asi bych vymýšlel a skládal origami. Aspoň to bych dělat chtěl, kdybych nefotil. I když v Japonsku se to děti učí v mateřských školách…

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Kritiku přečtu nebo vyslechnu, ale názor si nejraději tvořím sám. Jak říká Břetislav Rychlík: Současná kritika neexistuje.

    • Autor:
    • Publikováno: 2. listopadu 2016

    Komentáře k článku: Zdeněk Merta

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,