Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    září 2010

    Anna Procházková

    21. 9. 1940 Praha – 20. 7. 2010 Praha

    Režisérka a scenáristka. Vystudovala režii a dramaturgii na DAMU. Soustředila se především na televizní režii, od Nedělních chvilek poezie po seriály (Lékárníkova holka) a inscenace, ke kterým mnohdy psala vlastní scénáře podle literárních předloh (Hrabě Drakula, 1970, Podivná paní Savageová, 1975, In flagranti podle románu Romana Ráže, 1993 ad.). Režírovala také televizní přenosy z divadel (např. Hejtmana z Kopníku z Činoherního klubu, 1983 či Zadržitelný vzestup Artura Uie z Národního divadla, 1979). V posledních letech se věnovala i režii dabingu. K jejím nejúspěšnějším inscenacím patří snímek Uzavřený pavilón z roku 1991, který reprezentoval ČT na mezinárodním televizním festivalu Prix Italia. luc

     

    Václav Babka

    11. 8. 1927 Praha – 1. 7. 2010 Olomouc

    Herec. Vyučil se sice soustružníkem v pražské Waltrovce, ale jeho tatínek, ochotnický herec a režisér, toužil najít synovi místo u divadla. V roce 1945 odpověděli na inzerát na místo eléva v kočovné divadelní společnosti Bohuše Boka z Hradce Králové, a tak začala jeho divadelní pouť. Ještě týž rok nastoupil do angažmá ve Středočeském divadle v Mladé Boleslavi, odkud musel po čtyřech letech odejít na vojenskou službu. V letech 1951–62 hrál v Divadle pracujících Gottwaldov a pak již zůstal věrný Divadlu Oldřicha Stibora v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1987. Charakterní herec, který měl na svém kontě na sto padesát divadelních rolí. Kolem šedesáti postav ztvárnil před kamerou, například ve snímcích Vynález zkázy, Až přijde kocour či Všichni dobří rodáci. V roce 1997 obdržel Cenu Senior Prix a v roce 2007 Cenu města Olomouce.

    luc

     

    Josef Šebek

    12. 9. 1940 Slaný – 7. 8. 2010 Hostivice

    Herec. Ač byl bez herecké průpravy, získal v roce 1960 angažmá v Severomoravském divadle Šumperk. Během dalších jedenácti let stihl nejen několik semestrů na DAMU, ale i působení na oblastních scénách v Beskydském divadle v Novém Jičíně, v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V roce 1971 na několik let opustil stálé angažmá, protože mu stále více příležitostí přinášel film. Hrál ve snímcích Každý mladý muž, Vrah skrývá tvář, Zrcadlo pro Kristýnu, Zánik samoty Berhof, Dům Na poříčí a dalších. V roce 1979 přijal angažmá v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, po roce odešel do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. V letech 1982–88 hrál ve Východočeském divadle v Pardubicích, poté ještě v Divadle pracujících Most.
    Na divadle vytvořil kolem osmdesáti velkých i menších rolí. V posledních letech hrál v televizních seriálech Bylo nás pět, Zdivočelá země a Vyprávěj.

    luc

     

    Rudolf Pellar

    28. 2. 1923 Púchov nad Váhom – 4. 9. 2010 Praha

    Herec, šansoniér, překladatel. V roce 1946 vystudoval brněnskou konzervatoř a nastoupil do angažmá v Horáckém divadle Jihlava. Pak krátce hrál a zpíval v Hanáckém divadle v Přerově a Slezském divadle Opava. Od roku 1948 působil v Praze, nejprve jako herec v Divadle S. K. Neumanna (1948–54), pak jako sólista operety ve Státním divadle v Karlíně (1954–60), dále hrál v Divadle ABC (1960–62), v Městských divadlech pražských (1962–63), v Československém filmu (1963–69) a opět v Městských divadlech (1969–90).

    Již jako student začal natáčet v rozhlase, jeho hlas je uchován v desítkách rozhlasových her, recitací, písní. Od poloviny padesátých let zpíval s orchestry Karla Vlacha a Gustava Broma, jeho největším hitem se stala píseň Červená aerovka. Od roku 1969 vystupoval v ČRo se skupinou přátel v pravidelných měsíčních pořadech písniček a mluveného slova. Název pořadu se s ohledem na nátlak „shora“ měnil, od Písniček pod obraz až po Šanson, věc veřejná. Normalizační tlaky ho přivedly k překladatelství. Spolu s manželkou Lubou mají na svém kontě přes sto překladů především moderní angloamerické prózy a dramatu, překládali však i z němčiny. V devadesátých letech učil na Pražské konzervatoři interpretaci šansonu. Za překladatelské dílo obdržel spolu se svou ženou v roce 1997 Státní cenu, v roce 2000 získal Křišťálovou růži za interpretaci mluveného slova. V roce 2004 vyšlo jeho jediné – retrospektivní – CD Písně a v roce 2008 vydal vzpomínkovou knihu Nejdřív se musíte narodit.

    luc

     

    Martin Štěpánek

    11. 1. 1947 Praha – 16. 9. 2010 Praha

    Herec, publicista, moderátor Radia Svobodná Evropa, od září 2006 do ledna 2007 ministr kultury v tzv. první vládě Miroslava Topolánka, od ledna 2007 krátce Topolánkův externí poradce. Byl jedním ze tří dětí slavného českého herce Zdeňka Štěpánka. Zdědil po něm složitou a bouřlivou povahu, jako on byl svobodným zednářem a miloval zbraně a myslivost. V roce 1969 absolvoval Divadelní akademii múzických umění (DAMU) v Praze. Stejně jako otec a bratr Petr se stal členem činohry pražského Národního divadla (1968 – 1973), odkud z politických důvodů odešel do Činoherního klubu (1973 – 1976) a pak do Divadla na Vinohradech (1977 – 1981). Z důvodů neutuchajících politických tlaků, kdy se musel rozhodnout mezi členstvím v KSČ nebo výpovědí z divadla, se rozhodl v roce 1981 emigrovat s rodinou z Československa. V Rakousku požádal s manželkou, herečkou Jaroslavou Tvrzníkovou, a dvěma dětmi o politický azyl (1981). Po krátkém účinkování ve vídeňském divadle Die Komödianten (1981 – 1982) odešel roku 1983 do Mnichova. Zde oba manželé pokračovali v hraní a režírování na soukromých scénách Theatre Ensemble V. M. (1983 – 1987), Theatre 44 a Divadelního spolku Franze Werfela, který založila jeho žena. Oba současně vyučovali herectví. Jako hlasatel a politický komentátor byl zaměstnán v českém vysílání Rádia Svobodná Evropa (1983 – 1994). V roce 1994 se natrvalo vrátil s redakcí RSE (1994 – 2002) do Prahy a kromě psaní, pedagogické, veřejné a politické činnosti se vrátil i k herectví na divadle, ve filmu, v televizi, v dabingu a v rozhlase. Po návratu z exilu postupně od roku 1995 hostoval v Divadle na Vinohradech, v Národním divadle, v Lyře Pragensis, v Divadle v Dlouhé, v Divadle Ungelt, v Pražském komorním divadle a v mladoboleslavském Městském divadle. V důsledku svých dalších aktivit čím dál častěji omezoval hereckou práci a kariéru. Jako jeden z mála se veřejně hlásil k svobodným zednářům, byl členem Lóže U tří Hvězd, jedné ze dvou exilových lóží, která působila v Mnichově a po roce 1989 se přestěhovala do Česka. Měl syna, divadelního scénografa Jana Štěpánka, a dceru Josefinu Štěpánkovou. V posledních letech trpěl vážnou nemocí. Svůj život ukončil ve své pracovně vlastním rozhodnutím střelnou zbraní.

    hul

    • Autor:
    • Publikováno: 1. října 2010

    Komentáře k článku: září 2010

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,