Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Zanechali jsme vám tu milý singspiel

    Inscenace Mozartovy a Schikanederovy Kouzelné flétny bude velmi pravděpodobně v Divadle v Dlouhé náležet k divácky vděčným titulům, spojujícím školní osvětu a vkusnou zábavu. Právě takové budou tuzemské scény potřebovat v nejbližších letech nejspíš naléhavěji než za celé předchozí čtvrtstoletí. Náklady rostou a začíná se šetřit (Dlouhá má na příští sezonu ohlášeny pouze tři nové tituly). Magický singspiel, jak zní podtitul inscenace, je poslední kus, jímž duo SKUTR v Dlouhé režijně přispělo do repertoáru v pozici členů vedení; od nové sezony Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský nastupují na post šéfů Činohry Národního divadla.

    Sara Venclovská (Pamina), Ondřej Rychlý (Tamino) a Miroslav Zavičár (Papageno, vpravo) FOTO PAVEL HEJNÝ

    Inscenace téměř od prvních chvil přiznává barvu: zpíváme, co nám síly stačí, ale školení zpěváci nejsme, pěvecká čísla pojímáme víceméně coby písně, nikoli árie. Pěvecky se vás budeme snažit neurazit a herecky potěšit. A to se docela daří. Někdo zpívá lépe, někdo s tím zápasí, ale vše se to dá akceptovat, pochopitelně díky transpozici hudební předlohy.

    Pěveckou technikou udivuje Jan Sklenář v roli Královny noci, nadto do inscenace vnáší ironickou monstrozitu a dotek záhrobní fatálnosti. Pěvecky mile překvapí i Ondřej Rychlý v roli prince Tamina, sezpívaností zaujme trio „nadpřirozených“ dam (Marie Poulová, Marie Turková a Magdalena Zimová), svůj díl odvede Klára Oltová jako Papagena. Jistěže třeba Tomáši Turkovi v roli Sarastra nezbývá než při zpěvu vsadit na vědomou ironii, která prostě přiznává, že pěvecky to herec úplně nedává. Celkově však soubor na transponovanou Kouzelnou flétnu má, ostatně mezi kamennými činoherními divadly Dlouhá náleží k pěvecky nejdisponovanějším kolektivům.

    Příběh režijní duo pojalo jako sen: na začátku sedí na jevišti zády k publiku Ondřej Rychlý coby dnešní zaměstnanec galerie a digitálně nejspíš zpracovává sbírky. Jenže usne a do obrazu, který měl zrovna ve stroji, se mu promítne dívčí tvář (Pamina Sary Venclovské), obtočená hadem. Obrazový expert se stává Taminem a je unášen dějem odehrávajícím se v minulosti. Tím se pak bizarní svět této opery stává přijatelným. Libreto v překladu Jiřího Gruši a Karla Krause textovou zvláštnost až podivnost předlohy neretušuje, nicméně obsahuje i jazykově jemná a mile vtipná místa. Komorní instrumentace tělesa vedeného Matějem Kroupou pak pozvolně vyprávěný příběh sice méně hudebně dopuje než běžné operní provedení, zato se však obě složky nacházejí v jakési civilní harmonii.

    První polovina inscenace se mi jeví lepší než druhá. Důvod? Před zahájením večera jsem byl s určitými obavami zvědav, jak to v Dlouhé hudebně pojmou, nebude-li nějaká polotaškařice. Po pár minutách ansámbl mé obavy rozptýlil a zažíval jsem docela obyčejnou radost. Ovšem moment rozptýlených obav nevydrží po celý večer, zážitek musí být sycen překvapujícími nápady a pulsujícím tempem, ale v tomto ohledu inscenace ve druhé půli negraduje, nýbrž poklidně doplyne.

    Divadlo v Dlouhé, Praha – Emanuel Schikaneder, Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna. Textová úprava a režie SKUTR, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudební úprava a nastudování Matěj Kroupa, hudební nastudování Jana Vychodilová. Premiéra 26. května 2022.


    Komentáře k článku: Zanechali jsme vám tu milý singspiel

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,