Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zakázané písničky (promarněná příležitost)

    Český rozhlas 6 vysílá tento rok pravidelně jednou měsíčně cyklus Roky Charty 77, ve kterém přibližuje třináct předlistopadových let iniciativy Charta 77. Cyklus nicméně nesleduje činnost Charty 77 chronologicky, ale prostřednictvím určitých témat, vztahujících se k její činnosti. Jedenáctý díl, vysílaný 17. října, nesl název Zakázané písničky a věnoval se té české rockové (a folkové) hudbě, která v případě Charty 77 sehrála důležitou roli, neboť byla de facto jedním z iniciátorů jejího vzniku.

    Téma zajímavé a atraktivní, historiky i tištěnými svědectvími pamětníků dnes již solidně zmapované. Skutečnost, že pořad nepřinesl žádné nové informace, nás tedy celkem ani nemohla překvapit. O novost informací ale koneckonců ani nešlo. Jako podstatné se jevilo, jak bude tento pořad udělán, jakým způsobem budou tyto informace (pro většinu posluchačů ČR 6 předpokládám známé) rozhlasem předloženy.

    Tvůrci Zakázaných písniček se uchýlili k čítankové, „kožené“ variantě. Autor Ivan Štern provázel posluchače (pře)kultivovaným, profesorským hlasem, jeho řeč byla zaumná, s četnými vzletnými obraty, hovořila příliš obecně, s málem detailních informací (a ty by přitom byly pro evokaci událostí velmi důležité!). Skladba pořadu sestávala, vedle průvodního slova, z ukázek z pamětí Ivana M. Jirouse (čtených jak samotným Jirousem, tak Jirousovi hlasově podobným Oldřichem Kaiserem), z fejetonu Václava Havla či ze spisů StB, vedených na osobnosti disentu či neoficiální hudby; to vše pak proloženo hudebními ukázkami. Zvolená struktura však nebyla příliš koncepční a celistvá (vedle vstupní exkurze do historie českých „mániček“ a později „androšů“ si pořad pochopitelně všiml existence kapely The Plastic People of the Universe a sdružení Šafrán – a víc už nic), čtené ukázky byly zbytečně dlouhé a písní, spíš náhodně vybraných, zaznělo jen pár.

    A přitom šlo dejme tomu vsadit na přitažlivou koláž hudby a slova, mnohem názorněji předvést „subverzivní“ (svobodomyslnou) podstatu inkriminované hudby… Ne. Uměřený pořad pro posluchače, bezpečně zabořené do svých lenošek. Promarněná příležitost.


    Komentáře k článku: Zakázané písničky (promarněná příležitost)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,