Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Záhadná dvojice

    Kdybych chtěl vnučkám dát k Mikuláši i výchovnou bramboru a uhlí, pak v našich sídlištních samoobsluhách pochodím jen na půl.

    Uhlí žádný z obchodů v okolí nevede. Leda dřevěné na grilovačku. V lékárně mají k dispozici živočišné, ale nevím, zda by to byla vhodná alternativa.

    Snad by mi mohl pomoci někdo ze sousedů. Jenže i oni topí ústředně.

    Kdo ví — možná ani uhlobaroni nemají po ruce kousek a musí si pro děti objednávat tento mikulášský atribut ze své nejbližší šachty.

    Chovám doma v knihovně několik naučných publikací, které se zabývají prosincovými zvyky. V žádné z nich však není vysvětleno, jaký je původ specifického dárku s jemně trestajícím posláním, že je „za zlobení“.

    Obvykle bývá náležitě vyvážen dárky vítanými, ale ani duo brambora+uhlí nezpůsobuje trauma. Z času dětství si pamatuji, že jsme si druhého dne povídali s kamarády, kdo něco takového dostal, a když někdo ne, tak si připadal ze hry.

    Jak však tahle záhadná dvojice vznikla? Co má brambora společného s uhlím? Snad undergroundový původ.

    Možná je taky spojuje skutečnost, že ve chvíli očekávání sladkostí dostane dítě od mikulášského týmu protikladně a trestně i něco opačného. Jako připomínku nepravostí.

    Předpoklad nejedlosti uhlí však může být výrazně zpochybněn každým, kdo zná ze školy Bezručův svačinový verš „chléb s uhlím beru si do práce“.

    Ohledně poživatelnosti si umím představit i pozitivně naladěného skauta, který bramborouhelné napomenutí obrátí v klad a odloží si oba kousky pro pozdější opékání. Předpokládám, že výhřevnost jednoho uhlokusu by mohla bramboru dostatečně prohřát a možná i završit kůrkou.

    Při současných cenách brambor jistě nelze říct, že by ta darovaná byla projevem rodičovské snahy odbýt dítě jen tak něčím levným.

    Za určitou nesrovnalost v celkovém mikulášském rituálu pokládám fakt, že rodiče nedoceňují roli Mikuláše, čerta a anděla coby tříčlenné recitační poroty poslouchající, jak děti přednášejí básničky.

    Otec s matkou pečlivě připraví dárky pro děti už předem a předají je mezi dveřmi mikulášské doručovací službě. Činí tak bez ohledu na to, zda dítě bude následně recitovat jako Otakar Brousek, nebo přerývaně jako Nebrousek.

    Pokládal bych za logické, kdyby podle kvality předvedeného deklamování přihlédli rodiče ve spolupráci s porotou k výkonu – a výsledně buď přitlačili na sladkostech, nebo naopak přitvrdili dalším uhlím a kobzolemi.

    Ale ne, vše je fixně zabaleno už předem – bez ohledu na výsledek deklamování.

    Ke zvláštní situaci by mohlo dojít u dětí rodičů z uhelných skladů. Jsou-li i ony znalé názvů různých druhů uhlí, pak ve chvíli, kdy řeknou, že dostaly od mikulášské partičky ořech, může být výklad dvojí.

    Závěrem ještě poznámka, že pro některé děti z venkova možná není žádným tajemstvím, proč mikulášské trio přináší i brambory. Tradiční mechanický vyorávač této plodiny se totiž jmenuje úplně stejně jako nejobávanější člen mikulášského týmu: čert.

    Rudolf Křesťan

    Literární noviny číslo 49/2013 vyšly 5. prosince 2013.

    www.literarky.cz predplatne@literarky.cz


    Komentáře k článku: Záhadná dvojice

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,