Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Žádné kulisy, ale je to síla – Olivier Awards 2015

    Druhá dubnová neděle patřila v Londýně červenému koberci před Royal Opera House v Covent Garden, po kterém se promenovaly (letos převážně v černých róbách) hvězdy divadelního nebe přicházející na slavnostní předávání nejvýznamnějších britských – či spíše londýnských – divadelních cen oficiálně letos nazvaných Olivier Awards 2015 with MasterCard.

    Pohled z mostu

    Millerův pohled z mostu (v režii vlámského režiséra Ivo van Hovea) Divadla Young Vic proměnil ze sedmi nominací čtyři FOTO JAN VERSWEYVELD

    Tato základní informace naznačuje mnohé. Jednak to, že na rozdíl od Prahy je udílení divadelních ocenění skutečně jednou z nejprestižnějších událostí společenské sezony, kdy si i renomované hvězdy kladou za čest účastnit se a předvést své toalety ušité speciálně pro tuto příležitost. Na druhé straně název naznačuje, nakolik si zde považují sponzora, který vše zaštiťuje.

    Udílení Cen Olivier, které od počátku slouží především k propagaci komerčních londýnských divadel, se samozřejmě za léta proměnilo a nabobtnalo. Kdysi dávno se jim přezdívalo Urny, protože vítězové obdrželi modré vázy, jež velmi připomínaly urny ve wedgwoodovském stylu. V současné době dostávají vítězové bronzovou sošku o váze 1‚6 kg, jež zpodobňuje mladého Laurence Oliviera v roli Jindřicha V. ve slavné inscenaci Divadla Old Vic v roce 1937. Z původních dvanácti ocenění se jejich počet postupně navyšoval až k letošním devětadvaceti v oborech činohra, muzikál, opera, balet a ostatní.

    Pohled z mostu

    Připomeňme, že vzhledem k zaměření na komerční divadla (sdružená v organizaci SOLT) se „umělecké počiny“ z jiných divadel do nominací dostanou až poté, co jsou přeneseny na prkna westendových scén. Toto přirozené soužití obou typů subjektů (subvencovaných a komerčních) se jeví jako oboustranně výhodné. Zároveň vždy velmi názorně – a možná i přesně – mapuje momentální situaci na londýnské scéně, která se stále proměňuje. A tak zatímco inscenace londýnského Národního divadla přenesené do komerčního prostředí West Endu v předchozích letech výrazně bodovaly, letos se neumístila ani jedna. Naopak, vzestupnou kvalitativní tendenci potvrzuje relativně malé Divadlo Young Vic na jižním břehu Temže. Právě odtud pocházel favorit činoherní kategorie (sedm nominací), Millerův Pohled z mostu v režii vlámského režiséra Ivo van Hovea, který získal cenu za nejlepší inscenaci starší hry (best revival), za nejlepší režii a nejlepšího herce v hlavní roli (Mark Strong v úloze Eddieho Carboneho). Pro Stronga se jednalo o návrat na divadelní prkna po dvanácti letech intenzivní filmové a televizní práce. Inscenace je považována za hodně nekonvenční, jako ostatně všechny inscenace Ivo van Hovea. Za vše mluví citace z jedné kritiky: Žádné kulisy, žádná přestávka, žádné rekvizity, žádné boty, ale je to síla. Divadlo Young Vic si letos navíc může na své konto připsat i cenu za nejlepší počin v oblasti nekomerčního divadla (Outstanding achievement in an affiliate theatre) za uvedení komorní hry Mika Bartletta Bull, již připravilo na své studiové scéně Maria. Název hry odkazuje k šikaně ve firmě, kde si s obětí pohrávají kolegové jako s býkem v aréně. Mike Bartlett ostatně zabodoval ještě jednou, čímž potvrdil své postavení pomyslné „jedničky“ mezi současnými britskými dramatiky. Získal cenu za nejlepší původní hru roku za text King Charles III.

    Hlavní a vedlejší

    Nejlepší herečkou v hlavní roli byla vyhlášena Penelope Wiltonová za postavu matky, která statečně vystoupí proti nacistům, již zajali jejího syna právníka ve hře Taken at Mid­night. Wiltonová byla za svou kariéru nominována už šestkrát, ale ocenění získala poprvé. V silně obsazené kategorii zvítězila nad nominovanými filmovými hvězdami, jako je Gillian Andersonová (Blanche DuBois v Tramvaji do stanice Touha) či Kristin Scott Thomas (Elektra). S dojemnou radostí přivítala „děťátko, které konečně drží v rukou“ 89letá Angela Lansburyová, která získala ocenění za nejlepší herečku ve vedlejší roli za Madame Arcati v Cowardově Rozmarném duchovi. Lansburyová v této úloze zazářila na scéně Gielgud Theatre, kde začínala v roce 1918 její matka Moyna Macgillová. Lansburyová se vrátila na londýnská prkna po čtyřiceti letech pobytu v Americe a v děkovné řeči prohlásila, že má pocit, jako by vyhrála milion dolarů, a dodala, že nejvíce potěšující pro ni je, že si ještě dokáže zapamatovat text. Za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli získal cenu Nathaniel Parket za ztvárnění Jindřicha VIII. v hrách Wolf Hall a Bring Up the Bodies. Inscenace Wolf Hall patřila mezi velké favority letošních cen, nicméně z pěti nominací se jí podařilo proměnit jen dvě, tou druhou bylo ocenění za nejlepší kostýmy.

    Sunny Afternoon

    Absolutním vítězem se stal muzikál Sunny afternoon, který z pěti nominací proměnil čtyři (Hampstead Theatre, r. Edward Hall, premiéra 14. dubna 2014) FOTO DOMINIC CLEMENCE

    Muzikály

    Nejsledovanější kategorií byly již tradičně muzikály. Mezi horké kandidáty patřily Memphis The Musical (z devíti nominací proměnil dvě – za choreografii a výpravu), Beautiful – The Carole King Musical (z osmi nominací získal dvě ceny pro herečky v hlavní a vedlejší roli), City of Angels s pěti nominacemi (nakonec získal dvě). Nakonec se nejúspěšnějším stal retro muzikál Sunny Afternoon o hudební skupině šedesátých let minulého století The Kinks inscenovaný podle scénáře Joe Pen­halla. Z pěti nominací proměnil v ceny čtyři – za nejlepší původní muzikál a herecký výkon v hlavní a vedlejší roli a Ray Davies za výjimečný přínos hudbě – a stal se tak absolutním vítězem letošních Olivier Awards.

    Největším překvapením bylo patrně ocenění za nejlepší původní komedii pro The Play That Goes Wrong improvizační skupiny Mischief Theatre, která z obyčejného malého hospodského sálku pronikla do prestižního velkého westendového divadla. Naplnil se tak – v angloamerickém světě tak populární a mytizovaný – pohádkový příběh vzniku legendy, jež se vypracuje od nuly.

    Z dalších cen zmiňme ještě dvě čestná ocenění – pro baletní legendu Sylvii Guillemovou a herce Kevina Spaceyho, který po deset let vedl divadlo Old Vic a loni z této funkce odstoupil.

    Podle zahraničních materiálů zpracovala Jana Soprová


    Komentáře k článku: Žádné kulisy, ale je to síla – Olivier Awards 2015

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,