Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Za queer pokladem

    Na světové premiéře nové opery Tomáše Hanzlíka a Marka Řiháka Poklad Arkádie jsem si připadal jako ve florentském paláci na konci 16. století, kdy se opera zrodila. Tři hudebníci (klavír, klavír a melodika, kontrabas) připomínali basso continuo z přelomu italské renesance a baroka, dirigent Tomáš Hanzlík hráčům několikrát vypomohl, pěvci zpívali a demonstrovali postavy na hraně mezi jevištním a koncertním provedením.

    Trojice loupežníků (Matej Benda, Ondřej Benek, Michal Marhold), Dafnis pohybový (Matěj Pšenička) a zpívající (Vojtěch Pelka) FOTO MAREK ŘIHÁK

    Strohý funkcionalismus proskleného pavilonu na olomouckém výstavišti Flora mě ovšem vracel do současné reality. A také dlouhé pódium evokující nemocniční sterilní chodbu i pro roztodivné ryze současné předměty, akvárium, kbelík, přenosnou lampu a podobné náčiní. Také fotoaparát, kterým si mladíci fotografovali urostlého, dle libreta třináctiletého Dafnise (pohybová role Matěje Pšeničky), kterého přišli do Arkádie okrást, pak ho jeden po druhém marně sváděli (vše čistě mužská decentně erotická záležitost), aby nakonec pochopili, že onen poklad, který si z Arkádie chtěli odnést, je Adonis a poznání síly skutečné lásky k němu. Také fyzické, ale především duchovní, která vede k umění tvořit i k umění žít a obdivovat krásy světa a čisté přírody. Tím nejvyšším uměním je samozřejmě kompozice opery, kterou tři loupežníci nakonec komponují a jejíž úvodní sbor se zpívá v závěru právě dohraného operního příběhu.

    Vypulírované libreto napsal Marek Řihák už v roce 2015, vyšel z Theokritových pastýřských zpěvů a kombinoval barokní obrazivost se současným výrazivem. Tomáš Hanzlík analogicky kloubil barokní motoriku s repetitivním stylem (dříve se spíš označoval jako minimalismus) a místy až romantickou kantilénou, v níž lze zaslechnout i prvky možná muzikálové hudby. Právě schopnost napsat pasáže přesně významově odlišené, oživit je humorem i emocemi mě na jeho kompozicích okouzluje nejvíc. Poprvé se velmi šťastně s Damiány potkal Jakub Čermák z Depresivních dětí toužících po penězích: on dostal do rukou mnohovrstevnaté dílo a Damiáni jevištní poetiku vtipných, racionálně vystavěných demonstrací, podle potřeby s humorem i s takřka romantickou emocí. Precizně zazpívané party i pohybově prezentované postavy (Vojtěch Pelka, Matej Benda, Ondřej Benek, Michal Marhold a Jiří Poláček) jsou korunou nastudování.

    Vždycky mě zarazí, že Damiáni pracují doslova na koleně bez zázemí, které by si jejich opery zasloužily. Ach jo.

    Opera Damian Olomouc – Tomáš Hanzlík: Poklad Arkádie. Opera o dvanácti scénách na libreto Marka Řiháka. Hudební nastudování a dirigent Tomáš Hanzlík, režie Jakub Čermák, scéna a kostýmy Pavlína Chroňáková, světla Filip Obrmajer. Premiéra v rámci Festivalu Schrattenbach 9. prosince 2021 v pavilonu E Výstaviště Flora Olomouc.


    Komentáře k článku: Za queer pokladem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,