Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Z deníku teatropunkera (No. 2)

    Předvánoční Ústí

    Do Činoherního studia v Ústí nad Labem jezdím s oblibou zvící mé náklonnosti ke zmrzlině i želatinové zvířeně. Je pro mně malou bližší Ostravou i Albionem divadelního punku.

    Místní pevně semknutý kolektiv i za hraničních podmínek, kdy je permanentně fackován nedostatkem financí i převážně ignorantskou a nekulturní lokální politickou garniturou, předkládá produkci, jež rozhodně nehladí po srsti, zato je však obvykle dramaturgicky vybroušená, výborně herecky interpretovaná a režírovaná s orientací na nepodbízivá a překvapivá řešení. Ochotu riskovat, pracovat na doraz i dřeň, a zároveň se u toho královsky bavit považuji za základní průvodní jevy kvalitního teatropunku. Navíc zdejší divadelní bar je místem skvělých setkávání, nečekaných zážitků i prostorem, kde čas má svůj naprosto specifický způsob plynutí. Odmítnutí těsně předvánočního výjezdu do těchto oblíbených míst proto jednoznačně nepřipadalo v úvahu.

    A jak radostné to tedy tentokráte bylo?

    Nejtěžší pozici měl Jan Ťoupalík jako klaďas i oběť šikany, vegetarián Zelňák. Nataša Gáčová, Klára Krejsová a Anna Fišerová jsou jednoduše k slupnutí, jako prvňačky i vepři. FOTO RADEK STRNAD

    Inu velmi. S poměrně komplexním náhledem na hlavní důvod mé návštěvy, tedy inscenaci Romeo a Juliebude možno se v brzké době seznámit na stránkách Divadelních novin, tento deníkový zápis budiž tedy věnován první repríze pohádky  Do bláta a zase zpět z pera důležité persóny místního uměleckého kvasu, muže mnoha profesí Františka Marka. Málokdo umí dnes tak krásně moralizovat jako právě František! Jeho dramatická miniatura o potrestání a nápravě malých šikanérek je vtipná, napsaná dobře odposlouchaným jazykem dnešní omladiny, neprudí rutinně zvednutým kárajícím prstem, svá dobře čitelná poselství předkládá s lehkostí a švihem, které jsou naprosto přijatelné pro dítě i pubescenta. Povedené jsou i písně Patrika Charváta, které podobně jako Kašpárek v rohlíku pozitivně ovlivňují výchovu robat směrem k pořádnému nátěru. Navíc Achab Haidler jest výborným Kouzelníkem-bezdomovcem Járou a Nataša Gáčová, Klára Krejsová a Anna Fišerová jsou jednoduše k slupnutí, jako prvňačky i vepři. Nejtěžší pozici měl Jan Ťoupalík jako klaďas i oběť šikany, vegetarián Zelňák, ale i ten byl dětskými návštěvníky i mnou bez problému akceptován.

    I proto volám: Více Františka Marka na českých jevištích! A ostatně díky ústeckému Činoheráku hned za tři parádní vánoční dary. Tím třetím budiž hlas Achabův v přednesu audioknihy Petra Šabacha Občanský průkaz.

    To byly ale parádní teatrovánoce!!!


    Komentáře k článku: Z deníku teatropunkera (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,