Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Z deníku teatropunkera (No. 11/2)

    V rámci Žižkovské štace (duben 2013), která dlouhodobě umožňuje mimopražským souborům prezentovat své profilové inscenace na žižkovské půdě divadla Járy Cimrmana, se v Matce měst začátkem dubna komplexněji představila olomoucká Tramtarie,  tedy nezávislá divadelní scéna, s jejíž existencí jsem byl v jejích několika prvních sezonách bytostně tvůrčím způsobem spjat. Pokračuji v reflexích všech v Praze uvedených představení.

    Zizkovska-stace-Tramtarie-poster

    Zastavení druhé: Jana Eyrová

    Na rozdíl od úvodních tygrohrátek, jež mne v podstatě naplnily úlevnou spokojeností, z následujícího chodu přehlídkového menu už se ke mně netrpělivě sápaly slizké pařáty ledva oživlých pochybností. Jejich čilé rejdy ovšem nebyly převážně způsobeny hereckým obsazením inscenace, ale především rozpaky z režijního vedení protřelého oživovatele literárních klasik Matěje T. Růžičky, jenž si s tvůrčími specifiky Divadla Tramtarie i předlohou Charlotte Brontëové příliš neporozuměl.

    Formálně nekonzistentní kombinaci historizující činohry a násilně implementovaných modernizujících prvků drží zdárně nad nebezpečným močálem především herecké nasazení zúčastněného ansámblu. FOTO archiv souboru

    Formálně nekonzistentní kombinaci historizující činohry a násilně implementovaných modernizujících prvků drží nad nebezpečným močálem především herecké nasazení zúčastněného ansámblu. FOTO archiv souboru

    Formálně nekonzistentní kombinaci historizující činohry a násilně implementovaných modernizujících prvků drží nad nebezpečným močálem především herecké nasazení zúčastněného ansámblu, bohužel s jedinou výjimkou – Petra Konvičková přistoupila ke svému vícepartu se znuděně rezignovanou rutinou, jež otevírá v kapsách nožíky a probouzí touhu po útěku ze sálu. Její marné herecké poblikávání naštěstí hravě přezářily snaživější kolegyně: Gabriela Veselá v ústředním partu sice občas decentně bojuje se správnou výslovností, ovšem ze všech ostatních úhlů již její kreace snese i velmi přísná hodnotící kritéria. V jejím neokázalém podání disponuje titulní hrdinka ideálním poměrem půvabu, šarmu, inteligence i tvrdohlavosti, který ve výsledku tvoří fascinující nadčasovou bytost – živoucí magnet pro křehko-mlsné Rochestery všech generací.

    V jejím neokázalém podání disponuje titulní hrdinka ideálním poměrem půvabu, šarmu, inteligence i tvrdohlavosti. FOTO archiv souboru

    Gabriela Veselá v ústředním partu. V jejím neokázalém podání disponuje titulní hrdinka ideálním poměrem půvabu, šarmu, inteligence i tvrdohlavosti. FOTO archiv souboru

    Druhým výborným výkonem se v roli paní Fairfaxové blýskla Dáša Rybářová, další ze zářných důkazů tramtarijní herecké progrese i důsledné jevištní poctivosti. Chybou by ovšem bylo opominout i pánskou část obsazení. Ta jest v případě této inscenace nahnilých plodů prosta, a tak je jen na milých divačkách, zda si k přilnutí zvolí záporně charakterní herectví Jana Konopčíka (Mason, Učitel) korunované nanejvýš lascivními nosovkami, případně post-romanticky rozervanou depeyracovskou něhu Vojtěcha Johaníka či kolouščí charisma Václava Stojana. Za sebe sice preferuju četbu originálu či sledování  poslední filmové adaptace (režie: Cary Fukunaga, USA 2011), nicméně jako příklad inscenace, jíž herci táhnou navzdory režijním pochybením vzhůru, mohu olomouckou Janu Eyrovou doporučit.

     Hodnocení: @@@

    Divadlo Tramtarie OlomoucCh. Brontëová – M. T. Růžička: Jana Eyrová. Režie: Matěj T. Růžička. Scénář a režie: Matěj T. Růžička. Úprava textu: Vladislav Kracík. Scéna: Natálie Pelcová. Kostýmy: Kristina Ketmanová, Natálie Pelcová. Výběr hudby: Tereza Koláčková. Premiéra: 15. 9. 2012 v Divadle Tramtarie. Psáno z pražského uvedení dne 3. 4. 2013.


    Komentáře k článku: Z deníku teatropunkera (No. 11/2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,