Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Wanted

    Album písní Kurta Weilla bezprostředně navazuje na stejnojmenný projekt, který měl premiéru ve velkém sále pražské Lucerny 12. dubna a před evropským turné tu vyprodal sedmnáct představení. Producent Tomáš Ságl k němu soustředil kvalitní tým: bratry Cabany, dirigenta a aranžéra Jana Kučeru, kostýmní výtvarnici Simonu Rybákovou a vynikající doprovodný orchestr složený z uskupení Epoque Quartet & Orchestra a Miroslav Hloucal Jazz Band.

    Proslulé i u nás málo známé písně Kurta Weilla se na pódiu Lucerny oblékly do revuální podoby, vlastně pásma scénických klipů, které protagonistce projektu, mezzosopranistce Dagmar Peckové, umožnily předvést řadu různých postaviček. Hudební úpravy z pera Jana Kučery, Lukáše Sommera a Miroslava Hloucala se však drží spíš tradice německých kabaretních šramlů, do nichž Peckové operní přístup k interpretaci Weillových písní ne vždy zapadne. Nestihl jsem vlastní představení a nemohu posoudit, jak se naživo a v nazvučení tak velkého prostoru uplatnily vtipně vymyšlené zvukové nuance, patří však k nejvýraznějším kvalitám kompaktu. Lze vést samozřejmě debatu o stylovém přístupu Peckové k Weillovým písním, nelze jí však upřít preciznost v nastudování každé fráze, každého slova. Osobně mi nesedí její extrovertní výraz, je mi bližší komornější interpretace Weillových mikropříběhů a sebezpovědí. Tedy nesedí mi operní tvoření melodických frází a nasazování tónu, jakkoli se Pecková poctivě snažila o civilnější projev. Výtečného partnera má ve stylově tvárném barytonistovi Jiřím Hájkovi, schopném důsledněji odlišit polohy jednotlivých písní – ovšem nemusí jich zvládnout tolik co ona. A pak zpívá jen ty, které jsou pro jeho hlas vhodné, kdežto Peckové podle mne všechny sednout nemohou, třeba Die Moritat von Mackie Messer. Vůbec se, myslím, často dostává do pro ní nepřirozené vysoké polohy, která limituje výraz i krásu tónu.

    Nicméně Wanted je pozoruhodný a smělý projekt hodný enfant terrible české opery.

    Kurt Weill, Dagmar Pecková: Wanted. Dirigent Jan Kučera, Supraphon 2017, 75:07 min.


    Komentáře k článku: Wanted

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,