Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vztahy ve světě bez lásky

    De Laclosův román Nebezpečné známosti z roku 1782 sice neupadl v zapomnění, protože lákal otevřeností, s jakou se v něm hovoří o lidské sexualitě, ale do ještě výraznějšího povědomí se dostal, když se ho chopil film. Nevyhnulo se mu ovšem ani divadlo a Hamptonova dramatická verze z roku 1985 stále úspěšně prochází mezinárodními scénami.

    Petr Halíček (Valmont) a Lucie Matoušková (Markýza de Merteuil)
    FOTO PAVEL KOLSKÝ

    Inscenace Nebezpečných vztahů v Mladé Boleslavi má pozoruhodnou vizuální podobu. Půvabné rokoko s rozkošnickým Fragonardem koresponduje se stylizovanými historizujícími kostýmy a bíle nalíčenými tvářemi postav, které se stávají aktéry cynické společenské hry. Jako by v šlechtických salónech perlila jen nezávazná konverzace, přitom se však pod ní skrývá obratná manipulace s lidskými vztahy (proto postavy schovávají své obličeje pod neutrální bílou maskou). Cílem je ovládnout druhého, zvítězit všemi prostředky, získat moc. Té pak obětovat všechno. Žádná slabost se nepřipouští a opravdový cit takovou slabostí je. Když se vikomt Valmont zamiluje do paní de Tourvel, musí buď přijmout zákony „smečky“, nebo se stát obětí. I když se o první možnost pokusí, láska odhalí jeho zranitelnost a příběh ústřední trojice musí v logice věci skončit tragicky. Překvapivé ale je, jak doba posunuje motivy příběhu.

    V režii Pavla Kheka především Valmont Petra Halíčka působí až asexuálně. Možná to ani nebyl záměr, ale rozhodně tomu napomohl snad jediný opravdu nepodařený kostým. Z ústřední dvojice není tenhle Valmont od začátku markýze de Merteuil rovnocenným soupeřem. Kdyby takový scénář točil Miloš Forman, nikdy by se film nemohl jmenovat Valmont. Proč Halíčkův Valmont tak usiluje o markýzu de Merteuil, není moc jasné. Sex s Cecilkou i Emilií připomíná spíše nezúčastněná tělesná cvičení a i erotické ataky markýzy mají spíše mechanický charakter. Kontrastní scénou je jen milování s paní de Tourvel, které spočívá v efektní akrobacii na z provaziště zavěšených šálách, ale přebytečnou délkou dostává charakter cirkusového čísla. Diváci ho pak tak chápou a odměňují jeho části potleskem, který zcela rozbíjí atmosféru situace. Markýza de Merteuil Lucie Matouškové je naopak silná žena, která si musela své postavení ve společnosti vybojovat, zatímco Valmontovi je dáno od přírody mužskou rolí. Její jednání je sice nemorální, ale svým způsobem pochopitelné, i když nepřijatelné. Podařené intriky provází ironický a sebevědomý úsměv, cílevědomě směřuje k naprostému uchvácení moci, kterou dokáže pevně držet rukou v jemné rukavičce. V jediném okamžiku se prolomí maska, kterou na veřejnosti tak úspěšně nosí: když se dozví o Valmontově smrti, unikne jí srdceryvný výkřik. Tahle markýza ale není za své činy potrestaná, v závěru inscenace naopak zase nekompromisně vládne všem ve svém salónu. Režisér zřejmě nevěří na pohádky. Škoda, že Matoušková soustavně polyká konce vět, a tím připravuje nejen jednotlivé situace o pointy, ale také postavu o přesnější charakteristiku.

    Obětí markýzy se stává i mladý pár: rytíř Danceny a Cecílie de Volanges. Režisér oba představitele, Matouše Rumla a Magdalenu Hniličkovou, stylizuje – často pomocí nápaditých detailů – do naivního, téměř pubertálního výrazu, který svou bezprostředností působí komicky. Ruml, který je z dvojice zkušenější, dokáže stylizaci naplnit věrohodným obsahem, Hniličková zatím jen precizně plní režijní pokyny. Redukovat výkon Svatavy Milkové – paní de Tourvel – jen na skvělou akrobacii by bylo nespravedlivé, i když jí zatím lépe vychází poloha mravní čistoty a téměř dívčí něhy než skutečná zničující vášeň k Valmontovi. Jediná vědoucí a moudrá paní de Rosemonde Věry Kubánkové v brilantní zkratce vytváří obraz světa, který odchází a zůstává už mimo hru. Budoucnost patří markýze, která zřejmě ani ty neštovice, jimiž ji potrestal autor původního textu, nikdy nedostane.

    Městské divadlo Mladá Boleslav – Christopher Hampton: Nebezpečné vztahy. Překlad Vladimíra a Ladislav Smočkovi. Úprava a režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, pohybová spolupráce Svatava Milková. Premiéra 29. dubna 2011.


    Komentáře k článku: Vztahy ve světě bez lásky

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,