Amazonie. I u nás poměrně známý mladý polský dramatik v ní reflektuje nelehký úděl mladých herců – umělců „vržených“ po studiích do současného tzv. tržního světa. Jde o jejich představy a ambice, které obyčejně bývají – podobně jako u nás – konfrontovány s tvrdou realitou. Uchopit poetiku i poslání Walczakovy kruté komedie není tak snadné, jak by se zdálo na první pohled.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vždyť jsem magistr umění!

    Brněnské divadlo Buranteatr dalo opět o sobě výrazně vědět: tentokrát nastudováním hry Michała Walczaka (1979) Amazonie. I u nás poměrně známý mladý polský dramatik v ní reflektuje nelehký úděl mladých herců – umělců „vržených“ po studiích do současného tzv. tržního světa. Jde o jejich představy a ambice, které obyčejně bývají – podobně jako u nás – konfrontovány s tvrdou realitou. Uchopit poetiku i poslání Walczakovy kruté komedie není tak snadné, jak by se zdálo na první pohled. Přílišná doslovnost nebo prvoplánové apely mohou zamýšlený účinek oslabit, ne-li úplně potlačit.

    Václav Hanzl (Viktor) a Kamila Zetelová (Anetka) FOTO PAVEL NESVADBA

    A tím je, alespoň v případě Amazonie, osvobodivý smích. Cokoli navíc je jen od ďábla mravokárce. Neuvažuji jen akademicky, ale viděl jsem alespoň několik „pohyblivých obrázků“ z varšavské premiéry Amazonie v Teatru Na woli z ledna letošního roku a přečetl jsem si rozhovor s režisérkou Agnieszkou Glińskou. Ta se chlubí, že Walczaka pěkně zválcovali: hru prý musel sedmkrát(!) přepracovávat. Walczak si českému překladateli posteskl, že úpravám téměř padl za oběť humor jeho hry. Asi se s „Amazonií“ nedá pracovat jinak než jako s metaforou – jako s novou utopií, do níž mohou protagonisté projektovat své představy a v níž by při všech protivenstvích dokázali nepoměrně snáze být „jinými a lepšími“ než v normálním světě. V Brně naštěstí zůstali u původní verze hry z roku 2008.

    Úplně na počátku se na scéně objeví domorodý náčelník z povodí Amazonky Chladný tygr (Petr Rajčevský), který bezchybně odmumlá dlouhý a nesrozumitelný „předznamenávající“ text. Dvě místnosti: před paravánem vlevo dvě židle a dřevěná konstrukce (nahrávací studio), vlevo skromně zařízený studentský byt. Mladý pár, absolventi oboru herectví Anetka a Mundek, řeší svou neutěšenou finanční situaci. Dívka se přihlásila do konkursu na roli hlavní představitelky v televizním seriálu – a vyhrála ho. Kamila Zetelová rozehrává postavu Anetky jako naivku, jíž nedochází, že asi nepůjde učinit pružný kompromis mezi podmínkou jejího milého neodhalovat v seriálu, když už v něm musí hrát, své „kozy“, zatímco požadavkem režie je odhalit a ukázat ňadro pouze jedno. Při interview ve druhé části je z ní už docela suverénní mediální hvězda. Michal Isteník jako Mundek dokáže s vlasově přesným ironickým odstupem vybalancovat všechny „dopady“ autorovy ambivalence, neboť ten je (chce být) ke svým postavám jízlivý i chápavý zároveň. Kurva, co je to za stát, v kterým člověk jako já má problém splácet půjčku! Vždyť jsem magistr umění! vykřikuje Mundek pateticky, ale i v divácích se pocity směšné nepatřičnosti mísí se zjevnou sympatií. Amazonie je zároveň divadlem v divadle, byť ve druhém plánu jde o horkou jehlou ad hoc šitý televizní seriál (typické hektické manýry Režiséra zvládl Vojtěch Blahuta). Anetka hraje chudou dívku Klaudii, herce Kryštofa a v seriálu mladíka z bohaté rodiny Viktora Václav Hanzl, jemuž se podařilo seriálové postavě vtisknout odpovídající prkennou a mírně přehrávanou podobu. Neméně přesvědčivý je však i jako „pouhý“ Kryštof, a to především ve chvíli, kdy se Anetce po vzájemném sblížení svěřuje, že v herecké tornistře nosí hůl dramatika. Zhrzený Mundek se seznamuje s bytostí spřízněnou údělem, herečkou Frankou (Kateřina Dostalová). Oba brojí proti komercí zkaženému umění, ale když k sobě promluví „z duší“, používají navlas stejných dojmologických klišé jako chvíli před nimi seriálové postavy. Protivou komerce má být pro Mundka a Franku spolupráce s „neúplatným“ Jurkem na jeho dramaturgickém a režijním díle nazvaném Apokalypsa, kde se v děsivých vizích Beránek mísí s kuřaty. Jurek je jakýsi odvar a paskvil Grotowského a Lukáš Rieger dokázal slova a gesta umanutého podivínského „Theatermachera“ předat s metodologickou suchopárností, což jen posílilo jejich komický účinek. Mundek nakonec končí tam, kde nechtěl. Na přímluvu bývalé milé, seriálové hvězdy Anetky, dostane v seriálu menší roli syna Chladného tygra z povodí Amazonky. Syn má pokračovat v díle svého otce, neboť toho v seriálu zavraždili bezohlední kořistničtí likvidátoři plic modré planety.

    Brněnské premiéře předcházelo menší nedorozumění. Autor patrně na základě špatné zkušenosti s varšavskou inscenací odmítl dramaturgii brněnské inscenace učinit několik situačních úprav textu, které by hru ještě více přiblížily brněnskému kulturnímu osvětí. Nešlo o žádné předělávání, které by ho „válcovalo“, ale bylo nutné některé repliky vrátit těsně před premiérou do původního stavu. Hře to neublížilo, ale její poslání by nepoškodila ani brněnská modifikace.

    Buranteatr Brno – Michał Walczak: Amazonie. Překlad Jiří Vondráček. Režie Mikoláš Tyc, inscenační úprava Mikoláš Tyc a Jan Šotkovský, hudební spolupráce Michal Isteník. Premiéra 29. října 2011.


    Komentáře k článku: Vždyť jsem magistr umění!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,