Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Satira rozmělněná dávkou popu

    Satirickou komedii Výnosné místo A. N. Ostrovského pro činohru Národního divadla moravskoslezského nově přeložil Tomáš Vůjtek. Překlad jde vstříc dnešnímu způsobu slovního vyjadřování nejen větším množstvím vulgarit, ale i větnou skladbou. Vůjtek rovněž upravil text tak, aby postava Žadova přišla o rysy idealistického hrdiny. V úplném závěru chybí jeho téměř budovatelský monolog, takže satira končí nikoli Ostrovského nadějnou vizí morálně čistého mládí, ale pesimistickým konstatováním, že dnešní mladí už také podléhají korumpující síle blahobytu. Inscenace nejde ani tak cestou odmítnutí naivního idealismu, je spíše varovným mementem o síle peněz a vlivu okolí, neumí-li se jim jedinec ubránit.

    Anna Pavlovna Višněvská (Lada Bělašková) se v inscenaci Ivana Krejčího stává nablýskaným symbolem korumpujícího blahobytu, kterému Žadov (Robert Finta) i přes všechen vzdor nakonec podlehne FOTO RADOVAN ŠŤASTNÝ

    Téměř dvě třetiny hry je přitom Žadov Roberta Finty kladnou, ale naivní postavou, odmítající všechny, kteří sledují jediný cíl – nahrabat si co největší majetek bez ohledu na to jak. Finta je velmi přesvědčivý v projevu oddané lásky vůči Žadovově milé a vytoužené Pavle, výborně zvládá part číšníka (zdařilý posun postavy z hosta restaurace na obsluhující personál mu umožňuje zřetelně vyjádřit odpor ke kariérismu a lidské nízkosti). Daří se mu věrohodně zahrát i Žadovovu osobní prohru v závěru hry spočívající v žádosti o výnosné místo. Závěrečným objetím manželů režisér Krejčí zdůrazňuje, že Žadov podlehl ekonomickým nárokům své ženy.

    Vůjtkovy úpravy jsou ku prospěchu inscenace i v případě Felisaty Gerasimovny Kukuškinové, matky dvou dívek na vdávání, která je oproti originálu zpodobena mnohem jednoznačněji jako vulgární stárnoucí žena na hraně mezi matkou a kuplířkou. V tomto partu, podpořeném zářivou červenou barvou i frivolním střihem kostýmu, překvapí Marie Logojdová, obvykle do rolí morálně pokleslých dámiček neobsazovaná. Dcery Kukuškinové představují Michala Gatialová (Pavla) a Izabela Firlová (Julinka). První z nich se ne zcela daří zahrát komplex mladické zamilovanosti a dívčí hlouposti, což částečně zavinil také nejasný dramaturgický výklad postavy v jednotlivých situacích. Gatialová na premiéře vystihla zejména moment odmítnutí svého muže Žadova z důvodu nedostatku, do kterého ji dostala jeho mravní zásadovost. Izabela Firlová má jednodušší roli. Její Julinka je přesně tím typem prospěchářské mladé dívky, která se pro peníze provdá i prodá.

    Jeden z vrcholných hereckých výkonů představuje Akim Akimič Jusov Františka Večeři, zejména jeho opilecká scéna v restauraci a zpěv vulgární odrhovačky. Když vchází na jeviště, atmosféra okamžitě zhoustne. Stačí k tomu pomalá chůze a výhrůžný zjev umocněný ke krku upnutým tmavě šedým žaketem – Jusov je ukázkou úředníka téměř mafiánského typu. Krejčí nemohl udělat lépe ani v případě Onisima Pamfiliče Bělogubova. Z domovské Komorní scény Aréna si přivedl Marka Cisovského. V jeho podání se po scéně pohybuje skutečná lidská kreatura, muž ztělesňující ty nejhorší vlastnosti od podlézavosti až po bezohlednou povýšenost.

    Diskutabilní jsou písně, které byly do hry dopsány na základě nápadu režiséra Ivana Krejčího. Až na zmíněnou opileckou odrhovačku, která vychází ze situace, nezapadají organicky do děje. Otupují výpověď inscenace, vycházejí vstříc vkusu mainstreamového publika, a jelikož je zpívá představitelka Anny Pavlovny Višněvské Lada Bělašková, posouvají tuto postavu do podoby celebrity ze světa popu. Důsledný dramaturg by takový posun figury nedopustil, a nic na tom nemění ani Bělaškové vynikající zpěv. Její Višněvská je žena trpně snášející samčí choutky svého muže jen proto, aby mohla žít v přepychu. Je jakousi novodobou kurtizánou pro veřejnost skrytou za manželským glejtem, morálně však pokleslou stejně jako všichni kolem ní. Jejího muže Aristarcha Vladimiroviče hraje Jan Fišar jako chlípného starce žadonícího ani ne tak o lásku své ženy, jako o její sexuální služby. Višněvský by sice mohl být o něco více nechutný až odporný, ale jinak je Fišar v roli bezohledného egoisty vyznávajícího jen sílu peněz přesný.

    Nebýt celkem obsáhlého a velmi efektního pěveckého partu Lady Bělaškové, bylo by Vůjtkovo a Krejčího Výnosné místo skutečnou ostře satirickou komedií o úplatkářství a korupci i o osobní prohře v souboji s korumpujícím blahobytem, kteréhož je postava Anny Pavlovny Višněvské symbolem. Rádoby vstřícný krok vůči vkusu dnešního publika chodícího do divadla většinou za zábavou otupuje společensko-kritickou rovinu inscenace.

    Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Výnosné místo. Překlad a úprava Tomáš Vůjtek, režie Ivan Krejčí, dramaturgie Sylvie Vůjtková, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Ondřej Švandrlík, pohybová spolupráce Jana Tomsová, projekce Roman Mrázek. Premiéra 16. května 2019 v Divadle Antonína Dvořáka.


    Komentáře k článku: Satira rozmělněná dávkou popu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,