Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vymetená česká ulička

    Zda je zrušení spolupráce s Vladimírem Morávkem bezprecedentní případ, snad alespoň částečně odpoví anketa s šesti českými režiséry.

    1. Ocitl(a) jste se někdy v podobné situaci jako nyní režisér V. Morávek v Divadle na Vinohradech? Tedy, že vám vedení divadla zastavilo připravovanou inscenaci?

    2. Převzal(a) byste inscenaci, kterou jiný režisér již začal připravovat? Případně – za jakých podmínek a v jaké situaci?

    Hana Burešová (Divadlo v Dlouhé)

    1. Ano

    2. Ano, pokud by to bylo přání onoho režiséra a z nějakého vážného důvodu, např. jeho nemoci apod.

    Michal Dočekal (Národní divadlo)

    1. V takové situaci jsem se neocitl. A asi nejenom já. Nebývá to zvykem, nestává se to a nemělo by se to dít. Jednoznačně jde o situaci bezprecedentní a neblahou.

    2. Je poněkud ošemetné uvažovat hypoteticky – někdo onemocní, od režie odstoupí atd. – to jsou představitelné důvody, a zejména je-li režisér zaměstnancem divadla či jeho šéfem může se v takové situaci ocitnout. Případ „Amadeus“ je ale, jak jej vnímám já, poněkud jiný. J. Deák prý bude režírovat Amadea místo V. Morávka. Chápu, že je Juraj loajální ke svému nynějšímu i budoucímu řediteli T. Töpferovi, ale protože už spolu pracují dlouho, měl mu vysvětlit, že takový krok není vůbec dobrý. Vladimír od režie neodstoupil, byla mu odejmuta. A to není dobrý čin na závěr ředitelování pana Gregoriniho ani do počátku ředitelování Töpferova.

    Martin Františák (Divadlo Petra Bezruče)

    1. V takovéto situaci jsem se neocitnul. V případě Morávka jde myslím více o gesto moci nového vedení vůči širší obci a myslím, že jde o gesto značně normalizační. Ony vůbec narůstají třecí plochy mezi živým divadlem a zábavným plněním. Naráží o sebe generace živých a čerstvých tvůrců (nejen věkem) s navyklou zatuchlostí českomoravského měšťáctví. Etika se účelově ponižuje na služku krizové doby. Smích a slzy jsou více mezi protřelými egocentriky a naivními tvůrci než v hledišti. To, co se stalo, vše jen potvrzuje a je snad i signifikantní, že jde o připravovanou inscenaci Amadea.

    2. Nabídku jsem dostal. A vícekrát. Vždyť je to taková česká ulička s někým vymetat a vytřít si řiť jiným. Pochopitelně jsem ji nepřijal. Umím se živit také například rybolovem.

    Arnošt Goldflam (mnohé české scény)

    1. Ano, stalo se mi to jednou. Já jsem se domníval, a dodnes si to myslím, že to nebylo ani opodstatněné, ani zdůvodněné a ani spravedlivé, nicméně jsem to nekomentoval a nekomentuji detailně dodnes. Uvádím to jako fakt. Inscenace byla v pokročilejším stadiu práce.

    2. V žádném případě, jedině, že by mě o to požádal sám režisér, např. ze zdravotních nebo osobních důvodů. Pokud bych byl rozhodnut realizovat ve svém divadle jiný program, a to takto zásadně, jak je deklarováno, volil bych nepochybně i jinou inscenaci.

    Dodo Gombár (Švandovo divadlo)

    1. Vedení zlínského divadla, o kterém jsem si ještě v té chvíli myslel, že jsem jeho součástí, mi nezastavilo „jen“ připravovanou inscenaci, ale odstavilo mě od celé, mnou a dramaturgií postavené sezony, kterou pár týdnů předtím schválilo. S odstupem to sice vnímám s nadhledem, ale dědictví lží a pokrytectví tahá za sebou dlouhý ocas.

    2. Ne, nepřevzal. V českém divadelním prostředí mě to však příliš nepřekvapuje. Když se na celý „příběh“ díváme z kteréhokoli úhlu pohledu, jedná se jen o doklad moci. Není však dobré zapomínat na to, že bumerangy se vracejí. Nebo že některé mlýny melou sice potichu, ale spolehlivě.

    Ivan Krejčí (Komorní scéna Aréna)

    1. Nikdy se mi to nestalo a doufám, že ani nestane. Jsou různé názorové proudy v divadle, ale při všech rozdílech, které máme, by měl být respekt k profesi a dohodám, které byly uzavřeny v dobré víře, ať už psané nebo nepsané.

    2. Nepřevzal a jsou možná jen tři důvody, kdy bych to udělal – nemoc, smrt či úplné profesní selhání. Estetické hledisko je marginální, směřování divadla nestojí a nepadá s jednou inscenací a velkorysost má vždy svou cenu.

    Dušan D. Pařízek (Pražské komorní divadlo)

    1. Nestalo. V civilizovaných zemích se člověk většinou do takových situací nedostává (tedy pokud se nezmění režim). Je to nestandardní a neprofesionální zásah do působení uměleckého vedení, které má platný mandát.
    2. Rozhodně bych nabídku nepřijal. Když už taková situace nastala, je realizace stejného titulu přinejmenším neinvenční. Není to šťastný začátek, na úvod si dokážu představit lepší gesto.

    Zpracovala Lenka Dombrovská

    Viz také článek Roztomilý despota přichází a rozhovor s Lucií Němečkovou.


    Komentáře k článku: Vymetená česká ulička

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,