Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Výkřiky od Kulatého stolu Theater Tech 2014 aneb Na umění nezbývá čas

    Před rokem uspořádalo brněnské výstaviště přehlídku jevištní techniky Theatre Tech. Divadelní noviny v jejím rámci uspořádaly Kulatý stůl, který byl dobře navštíven především zástupci vystavujících firem, pedagogy a studenty, málo divadelníky. Stačilo vyslovit základní otázku, aby se rozproudila místy hodně živá diskuse: Proč se v českém divadle tak málo využívají soudobé jevištní technologie, všechny možnosti kinetiky, světel, projekcí, materiálů, akustiky? A proč u nás mají malé odbytiště firmy zabývající se výrobou, prodejem a servisem jevištních technologií? Debata skončila, jak jinak než u peněz a veřejných zakázek, probrala kdeco, trvala přes dvě hodiny a museli jsme ji vlastně utnout, aby se stihl další program. Nabízíme jen pár „výkřiků“ vytržených z debaty o potížích s používáním nových technologií v praxi. Moderoval Tomáš Šimerda.

    Josef Herman, Divadelní noviny: Chtěl jsem, aby se setkali a popovídali si ti, kteří jevištní techniku využívají, s těmi, kteří ji vyrábějí a distribuují. O těchto věcech se u nás skoro nemluví a nepíše, přitom mají zásadní dopad na podobu zdejšího divadla. Každá doba se nějak vizuálně projevuje, jenže v divadlech to moc nerespektujeme, zůstáváme u zastaralých technik a tradičních vizuálů. Většinou. Hledáme obsah a ideu hraného kusu, ale stále málo hledáme jejich současnou podobu – zjednodušuji a provokuji. Přitom vizuální podoba jevištního dění není jen estetickou, ale také významovou kvalitou. Divadlo je svébytné umění, nikoli tlampač oper nebo dramat. Je to místo setkávání lidí, místo k dívání se i k divení se, také k přemýšlení, nikoli místo povinné školní četby. Podle mne zdejší divadelníci nejmodernější technologie ani moc nepotřebují. Jsou drahé, ale peníze jsou v tomto případě až na druhém místě, na prvním místě jsou estetické představy.

    Tomáš Šimerda, operní režisér: Peníze jsou vždycky na prvním místě, když budou divadla moderními technologiemi vybavena, budou je tvůrci využívat.

    Tomáš Pilař, operní režisér a šéf opery Divadla J. K. Tyla v Plzni: Umělci znají spoustu historek s jevištní technikou. Sám jsem na premiéře zažil, že na točně přijel pěvec odzpívat árii, točna se nezastavila a odvezla ho pryč. Technologie mohou být sebemodernější, víc ale záleží na lidech.

    Používat nejmodernější technologie vyžaduje především čas a ten je na českých scénách velice drahý a je ho velice málo. Běžné bývá, že na světelnou zkoušku v divadle dostane režisér půl dne! V lepších případech den, naprosto výjimečně dva dny. Jednou jsem dostal v Divadle na Orlí čtyři dny a kritiky psaly o krásném svícení, jenže chvála nepatřila ani tak mně jako tomu, že bylo dost času. Moje první otázka: Jak se dostat z časové tísně při zkouškách?

    Chybí spojovací článek mezi tvůrcem a technologiemi. Na škole se o nových technologiích mladý režisér nic moc nedozví, když chce potom v divadle realizovat nějakou představu, chybí tu někdo, kdo by mu v tom ryze technologicky pomohl. Osvětlovač ví, co jeho technologie dovedou, ale režisér mu neumí říct, co by potřeboval. Odtud moje druhá otázka: Jak umělcům umožnit seznámení s technologiemi, jak s nimi experimentovat a tvořit? A jak si v běžném divadelním provozu umělec vůbec může vytvořit technologické paradigma, co používat, s čím tvořit?

    Nám momentálně chybí tradice objevování a používání moderních technologií. Když se pak režisér dostane ke špičkové technice, chová se, jako když přijde dítě do cukrárny a chce mlsat všechno najednou. Chybí tu kontinuita využívání technologií, když je najednou máme, tak je spíš zneužíváme a přetěžujeme. Třetí už přímo nevyslovená otázka.

    Richard Tlaskal, Art Lighting Production, s. r. o.: V divadlech chybí profese light designéra, který by měl být přemostěním mezi umělcem, režisérem a osvětlovači, tedy technikou. Tam je zakopaný pes. Umělci opravdu většinou neumějí s technikou nakládat, protože ta je už tak složitá, že jim nepomůže nějaké týdenní, čtrnáctidenní školení. I Robert Wilson má svého light designéra, kterému vysvětlí svou představu a on ji realizuje. Tak to běžně funguje na Broadwayi. Light design je náročný obor, který se učí na školách. Sdružuje v sobě uměleckou a technickou složku. Umělec nemůže vědět, co od techniky chtít, technik zase nemá umělecké myšlení ani příslušné pravomoci a prostor k podstatnější spolupráci s režisérem. Nebude si přidělávat starosti a práci za malý plat, který v divadlech má.

    Josef Herman: Přece jenom – není problém také v tom, že se režiséři ve škole učí jezdit s žebřiňákem a v praxi je čeká nejmodernější automobil?

    Tomáš Pilař: Nemyslím si, že mám vadné vzdělání. Zjistil jsem, že v Evropě se operní režie vyučuje pouze v osmi školách a nejméně jeden semestr se vyučují jevištní technologie. Na JAMU technologie studovat lze, ale spíš z vlastního zájmu.

    Tomáš Šimerda: Na HAMU se vyučují spíš věci spojené se zvukem.

    Zbyněk Srba, DIFA JAMU: Na Divadelní fakultě JAMU máme zájem, aby studenti režie prošli technologickým školením nejnovějších světelných možností formou workshopů. Je to pro studenty povinné, napravili jsme dluh z minulé doby. Ale vím ze své režisérské praxe, že nakonec jde o konkrétní nabídku technologií v konkrétním divadle. Máte jasnou představu, ale jinak dopadne v Mahenově divadle a jinak v Městském divadle Brno. Je to i záležitost určitých místních zvyklostí. Vždycky je to zcela konkrétní tvorba v konkrétním prostoru.

    Tomáš Šimerda: Pracoval jsem v opeře v Novosibirsku a tam už, na rozdíl od našich divadel, zaměstnávají na půl úvazku light designéra z moskevského Velkého divadla. Přiletí vždycky na týden. Vysvětlil jsem mu svou představu a on po nocích inscenaci báječně nasvítil. Ale kdysi zvukové snímky také pořizovali technici, až postupně se vyvinula funkce zvukaře, zvukového mistra. Dnes sound de­signéra. Funkce light designéra u nás v divadlech stále ještě chybí.

    Katarína Ďuricová, Tanec Praha: Mluvili jsme o zřizovaných divadlech, ale Ponec dostává jen granty a musí si vydělat na vstupném. Peníze jsou opravdu velký problém. Postavíme a zbouráme inscenaci, abychom stavěli novou. Není u nás čas hrát si s technologiemi. A nemáme je ani kam uskladnit. Takže praktických důvodů současného stavu je víc, není to jen vzdělání apod.

    Sidon Schlehr, Tuchler, jevištní a textilní technika, s. r. o.: Dodáváme do celé Evropy všechno, co je na jevišti vidět. Máme zkušenosti, že vždycky záleží na tom, kdo vede ansámbl, kdo režíruje, kdo si prosadí techniku. Mám rád Ponec, ale v Německu se takové menší podniky sdružují do jednoho domu, o který se dělí. Aby měly peníze na provoz i na nové technologie.

    Svícení je o světle, je o povrchu, na který se svítí, o souznění se zvukem – nelze ho vytáhnout z kontextu! Tedy není to jen light design, jakkoli si této profese vážím, ale komplexní tvorba scény moderními technologiemi. Nemůžeme z toho vytrhnout vůbec nic: člověka, techniku, prostředí, teplotu, cokoli! Ale moderní scéna na sebe dokáže i vydělat, protože nepotřebuje spoustu dřívějších věcí. Za nějaký čas se investice vrátí.

    Opravdu to chce obměnu myšlení. Znám u nás, na Slovensku, v Rakousku, divadla, kde jsou mladší lidé a jdou do této proměny! Věnují tomu čas, energii a prostředky – třeba na úkor něčeho jiného. Ale chtějí udělat umění tak, jak má být! Na takové přijdou mladí diváci. A jsou tamtéž divadla, v nichž jsou starší lidé zvyklí vzít kus plátna, na to něco namalovat, pustit do toho tři světla, jedním štychem sledovat hlavní postavu – a je hotovo! Mají peníze, ale neudělají to jinak. Jistě, peníze – ale hlavní je změna myšlení! Vývoj technologií je strašlivě rychlý, sotva stíháme sledovat změny každý ve svém oboru.

    Peter Stoličný: Zarazilo mne, když pan režisér Pilař řekl, že má na svícení půl dne. Tady jsou repertoárová divadla, která musejí nasekat nevím kolik představení, protože jsme malá republika a máme relativně málo diváků. Viděl jsem na Broadwayi muzikál The Book of Mormon, získal v roce 2011 asi šest cen Tony a od té doby je stále vyprodaný! Vizuál senzační, ale nejvíc mě zarazilo, že herci měli malinké mikroporty a bylo je prostorově slyšet přesně z místa, kde stáli. Kdežto u nás slyším herce třeba z úplně opačné strany, než kde je. To hrozně ubírá na uměleckém zážitku. Hrají denně, tak mají možnost představení neustále vylepšovat, pořizovat nový software, opravovat. Mají vpředu osm reproduktorů, a jak herec přechází po jevišti, zvuk přechází s ním. Je to komplikované a musí se tomu věnovat čas – to nejde rychle. Kdepak půl dne! Tam asi je zakopaný pes.

    Radomil Mrklas, Martilla – digital textil print: Tiskl jsem prospekt pro inscenaci Jakobína v Národním divadle. Důležitá byla komunikace se scénografem Pavlem Svobodou – přinesl návrh, já mu sdělil obavy, že to bude malé rozlišení, vyzkoušeli jsme to na malém vzorku, za sobotu a neděli jsme přepracovali jeho návrh a, myslím, že to nakonec vůbec nedopadlo špatně. Prostě musí se zvládnout konkrétní technologie – digitální potisk je vlastně nový umělecký prostředek a uživatel se ho musí naučit. Musí se tomu ovšem dát čas a umělec se musí umět domluvit s výrobcem, nesmí ho tlačit k něčemu, co technologicky dobře nejde. Ale domluva musí být oboustranná.

    Sidon Schlehr: Jen mě zaráží, že tu s námi nejsou lidé, které by to mělo zajímat. Neustále pracují s tím starým, co mají zažité, co znají, ale nic nového nepotřebují a nechtějí. Podle mého tohle způsobuje 60 % neúspěchu nových technologií v této republice. Rozhodující je návrh scénografa, který by měl tvořit moderně tak, aby se návrh dal v praktickém provozu zrealizovat, protože technologie už to dnes umožňují. Návrh se připravuje rok, rok a půl, s režisérem. Scéna je prostě grunt inscenace. Tady se má vymýšlet něco nového a nedělá se to.

    Marie Jirásková, DIFA JAMU: Pracuji na malých projektech a vždycky hledám alternativní řešení. Mám zkušenost, že když nabídnu dobrou koncepci, vždycky mi vyjdou vstříc. Nehledám materiály v obchodech, ale u výrobců, kteří se tímto způsobem i rádi zviditelní. Oficiální cestou bych se dostala ke stejným materiálům ze zahraničí za mnohem vyšší cenu.

    František Fabián, Institut světelného designu: Podle mého je to všechno otázka vzdělávání a sebevzdělávání. Pro umělce i techniky. Pomáhat by v tom měli i výrobci, protože když naučí studenta pracovat s novými technologiemi, získají v budoucnu odběratele.

    Martin Glaser, ředitel Národního divadla v Brně: Víme, že organizace divadelního provozu není ideální a je na nás, co to dnes řídíme, aby to ideální bylo. Ale je třeba učinit krok i směrem k našim zřizovatelům, je třeba nadchnout pro myšlenky, které tu zazněly, i ty, kteří jsou odpovědni za to, v jakém technickém stavu divadelní budovy jsou. Mohu jim horem dolem říkat, co by bylo krásné, mohu jim leccos i ukázat, ale oni by měli poznat, jak to skutečně může fungovat. Měli byste je vy výrobci a distributoři vyvézt do zahraničí a ukázat jim, jak vypadá dnešní divadlo: Podívejte se, jak by to u vás mohlo vypadat, co byste mohli mít, ne ty hadry, na které se padesát let svítí jedním reflektorem. A pak se třeba někde něco změní, a pak třeba dojde k dominovému efektu. V tom byste nám mohli hodně pomoci, pak bychom mohli od vás kupovat nové technologie.

    Budiž pár výkřiků pozvánkou na letošní Theatre Tech a Kulatý stůl 5. listopadu.

    Veletrh Theatre Tech & Event Production

    5.–8. listopadu 2015

    Program veletrhu:

    JAMU Stage

    Aventon – Akustika divadelních a víceúčelových sálů

    doc. Petr Francán – Forma a obsah audiovizuálních a fotografických záznamů divadla

    matériO – Inovativní materiály

    matériO – Jak využít služby knihovny materiálů

    Jan Košulič – Nahrávací studio Divadla na Orlí – akustika, technologie, ukázky

    Gerriets CZ s.r.o. – Nehořlavost materiálů

    TÜCHLER jevištní & textilní technika, spol. s r.o. – Obnova textilií – znovuobnovení krásy sametu

    Gerriets CZ s.r.o. – Projekční fólie

    Ing. Stanislav Michalík – Přípravy stavby JKC

    Adéla Svídová – Setkání/ Encounter

    pro JGS – Světelná technika

    Jan Machát – VISUALOVE (architekti světla)

    MgA. Ondřej Vodička – Technologické obory na DIFA JAMU

    MgA. Tomáš Gruna – Užití 3D tisku v divadelním prostředí

    Kulatý stůl Divadelních novin

    5. listopadu 2015: 14–18 hod (Kinosál, administrativní budova) Diskuze s odborníky z divadelnictví, zástupci firem, akademickou sférou a médii: Zkušenosti s novým divadlem v Plzni, Úskalí při stavbě a rekonstrukci kulturního objektu, Bezpečnost na jevišti

    Workshopy

    pořádané firmami BaSys CS, Robe a pro JGS/Leader Light

    Fair Event

    5. listopadu 2015: 13–18 hod (Sál Morava, pavilon A) Konference zaměřená na trendy v oblasti tvorby eventů. Pozvání přijali:

    Josef Ženíšek – Ředitel firmy SMART Production, která se specializuje na technickou produkci a organizaci eventů. Nyní je technickým ředitelem festivalu Colours of Ostrava, spoluzajišťoval produkci Olympijského parku Sochi a působil na pozici Technical Production Manager v organizačním týmu MS v hokeji.

    Petr Vaněk – Sportovní nadšenec, organizátor SP horských kol, kterému se podařilo přilákat do ČR MS v horských kolech pro rok 2016.

    Pavel Maurer – Milovník dobrého jídla, pořadatel Prague Food Festivalu, Grand Restaurant Festivalu, zakladatel projektů Maurerův výběr GRAND RESTAURANT, cestovní agentury Mňam Tour.

    David Aleš – Trenér dorostenců v orientačních závodech, pořadatel mnoha závodů a dalších významných akcí, jeden z českých IOF Advisorů, předseda skupiny rozhodčích, člen soutěžní komise a hlavně pořadatel MS v orientačním běhu (2008) a ME v orientačním běhu v ČR (2016).

    Účast na veletrhu potvrdili:

    Akademie múzických umění v Praze, Arotenal Plus, Art Lighting Production, AV MEDIA, BaSys CS, Bosch Rexroth, Cyberlights, D-cinema, Drivecontrol, ELVAC, EST Stage Technology, EXPO Food, FCC Public, Fitcraft Energy, Gerriets CZ, GRADIOR TECH, HELUKABEL CZ, HM CATERING, Institut světelného designu, Institut umění – Divadelní ústav, Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Kletch CZ, LEDVISION, MECHANISCHE WEBEREI BOHEMIA, MusicData, MVP events, NOVA LIGHTING, OCHI Inženýring, OTE Sound, pro JGS/LEADER LIGHT, Showtacle, Start Production, Svitap J.H.J., T SERVIS, TUCHLER jevištní & textilní technika, Veletrhy Brno, Vysoká škola múzických umení v Bratislave

    Záštitu nad veletrhem převzali:

    Janáčkova akademie múzických umění v Brně

    ČOSDAT / Institut Světelného Designu

    Ministerstvo kultury České republiky

    Statutární město Brno


    Komentáře k článku: Výkřiky od Kulatého stolu Theater Tech 2014 aneb Na umění nezbývá čas

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,