Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Vy tomu rozumíte?

    Režisér Ondřej Havelka se netajil tím, že ho zklamalo libreto Elišky Krásnohorské k opeře Bedřicha Smetany Tajemství (1878). Bedřich Smetana si i v případě opery Tajemství náš respekt, obdiv a naši úctu nezpochybnitelně zaslouží, zato Eliška Krásnohorská by zasloužila, vtipně začal své Slovo režiséra do programu k inscenaci.

    Kalinu (Svatopluk Sem) nechce do podzemí pustit Panna Róza (Lucie Hilscherová) a Bonifác (Pavel Švingr) s ní tahá řepu FOTO SERGHEI GHERCIU

    Vždycky jsem si myslel, že libreto nelze oddělovat od hudby, neboť slova jsou určena ke zpěvu a skladatele inspirují ke konkrétní podobě operní řeči. Ale Havelka tvrdí: Tajemství je hudebně výborné, dokonalé. Emocionálně vypjaté pasáže jsou nádherně melodické a dojemné. A je-li opera deklarována jako komická, pak Smetana smysl pro hudební humor opravdu má. Kdežto: Eliška to jistě sepsala, jak nejlépe uměla, ale její obrozenecké veršotepectví už zteřelo a bohužel i zápletka není z nejchytřejších. A humor? Ten už dávno vyvanul. Vítr moderní doby jej odvál v dál. To, čemu se tehdejší publikum snad mohlo smát, už dnes vskutku k smíchu není.

    Rozumíte tomu? Já ne. A ještě víc mě mate, proč potom Havelka svou inscenaci postavil na špatném libretu a ne na dokonalé hudbě: A tu mě napadl jednoduchý klíč: naivní libreto – naivní divadlo. Jinými slovy: nebudeme se snažit naivitu libreta nějak maskovat, naopak ji podtrhneme. A hravým přístupem zkusíme oživit inscenační principy konce 19. století, a to ve všech složkách, scénografií a kostýmy počínaje a archaickým, ilustrativním herectvím konče. Krásná hudba a zpěv neutrpí a příběh a dialogy uchopíme s ironickým odstupem.

    Havelkovo jeviště a herectví však není z konce 19. století, ale o století starší. Neodpovídá ani těm údajným veršovánkám, natož Smetanově hudbě. Každou operu Smetana psal jiným stylem s ohledem na téma, prostředí a příběh. Jedno společné v nich objevit lze, a to detailní vypracování zpívaných „promluv“, vypracovaných jednak s logikou hudební, jednak dramatickou – co postava říká, jaké je její rozpoložení, chcete-li psychický stav. Kdežto Havelka zinscenoval barvitou lokální frašku z 18. století, ať postavy s načerveněnými tvářemi a v pitoreskních kostýmech zpívají, co jim libo.

    Nejvíc na to doplatily postavy mladých milenců Blaženka s Vítem, Blaženka hledá Víta v lese gestem vojenské stráže, zakrývá si shora oči a pěkně si nakročí. Při polibku půvabně zvedá nožku, což ovšem patří spíš do operety a filmů pro pamětníky. Oč lepší důvod pro zasmání než slova libreta tahle stará veteš skýtá?

    Nechce se mi věřit, že by zkušený režisér hledal třeskutou komiku v opeře jen proto, že nese označení komická. Navíc komika v opeře je, nejvíc v opakované přísaze teď slavně těžce slibuji, že zamlčím vše, o čem vím, všem lidem na zemi. Jíra (k ničemu jinému ta postava v opeře není!) tajemství dokonce zavolá nedoslýchavému zpěvákovi Skřivánkovi z věže hlásnou troubou – a do toho Blaženka s Vítem tiše prožívají své štěstí. Havelka ony refrény řešil podle momentální situace, i když se v hudebně-operní logice přímo vnucuje učinit z nich opakovaný komický gag.

    Chápu Tajemství jako trochu lidovou báchorku o nejdůležitějších věcech života, které stárnoucí hluchý nemocný Smetana těžce prožíval: o hledání lásky, o moci peněz, o zoufalé odvaze chudého Kaliny prokopat se k pokladu, i kdyby měl ztratit život – navíc si přiznává, že mu nejde jen o milou Rózu, ale prostě chce být bohatý! Přijde vám to vyčpělé? V rozhodujícím momentu sama milující Róza brání Kalinovi vstoupit do nitra Bezdězu, a aby to bylo legrační, drží ji vysloužilec Bonifác za sukni jako v pohádce O veliké řepě.

    Ať se na mě většinou hvězdní sólisté nezlobí, že se jim tentokrát opravdu nebudu věnovat. Všichni zpívali dobře, někteří skvěle, někteří už svým postavám odrostli. Dvojí obsazení, ale domnívám se, že Tajemství má být na repertoáru dlouho, a zřejmě se doobsadí dle praxe sedmdesátých let. Na první premiéře se dirigent Robert Jindra trochu hledal se sborem, druhá premiéra vyšla hudebně lépe, i když operu slyším dynamicky i zvukově tvárnější. Abych nezapomněl – hraje se také v Národním divadle oblíbená hra na soubor, který se připravuje na vystoupení, při předehře si pěvci zkoušejí výstupy a navštíví je Smetana s Krásnohorskou, v závěru pak Smetanu postaví na piedestal – dramaturgovi Benu Blachutovi ml. to slušelo. Leč i to vyznělo ironicky.

    Považuji tu inscenaci za zcela zbytnou, která Operou nikam nepohne. Je to jen čárka k Roku české hudby. Inscenační tým zřejmě až po svém jmenování zvažoval, co s tím fantem udělá, kdežto já naiva si stále myslím, že inscenátoři dopředu vědí, proč a o čem chtějí zrovna tu kterou operu uvést.

    Ale myslím, že na představení se chodit bude. Ostatně Česká televize pořizuje záznam, myslím, že se šikne do stávajícího chudého televizního archivu smetanovských inscenací, a až bude někdy plonkový večer, tak ho nasadí.

    Národní divadlo, Praha – Bedřich Smetana: Tajemství. Komická opera o třech jednáních na libreto Elišky Krásnohorské. Dirigent Robert Jindra, režie Ondřej Havelka, scéna Martin Černý, kostýmy Barbora Maleninská, sbormistr Lukáš Kozubík, dramaturgie Beno Blachut ml., sbor, balet a orchestr Národního divadla. Premiéry v historické budově 24. a 26. května 2024.


    Komentáře k článku: Vy tomu rozumíte?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,