Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Všechno je parodie. Až se už ničemu nesmějeme

    Na počátku nového českého filmu Ženy v pokušení snad nebyl ani autorský nápad či zápletka, natož zajímavý příběh, ale kalkul: cílová skupina. Režisér Jiří Vejdělek s producentem Tomášem Hoffmanem ze společnosti Infinity si zvolili postavu ženy středního věku zklamané v manželství a zakřiknuté v životě, která válčí s chlapy, rodinnými vztahy a všemi povinnostmi domácnosti. Vznikl film o jednom životním restartu, který je přinejlepším určen čtenářkám ženských magazínů či řádně utahaného bulváru.

    Snímek Ženy v pokušení je filmový vývar plný klišé, na odiv stavěného luxusu a drbů o sexu z víkendových čtení českého tisku. Lednička je plná zdravé výživy a propagují se boty od Bati – v rámci tzv. „product placementu“. Scény jsou vyžehlené jako z reklamy. Čtyřicátnice Helena (Lenka Vlasáková) je úspěšnou a současně upejpavou psycholožkou, odbornicí na manželství v krizi, kterou náhle opustí manžel – a to kvůli mladé sexy černošce.

    Vejdělek předtím natočil úspěšnou vieweghovskou adaptaci Účastníci zájezdu a autorskou tragikomedii Václav. Nejnovější snímek přesně odráží současnou českou kinematografii: slepě pracuje se společenskými stereotypy, plochými charaktery a křečovitou karikaturou. Melodramatická komedie se zcela míjí s realitou, z níž si chce dělat legraci. Autoři s ní bezradně zápasí, jako by nechápali, že i romantická nadsázka má vycházet z obyčejného života. Místo toho sahají po výstřelcích, anekdotách, nahatých černoškách v kanceláři či manželských hovorech o tlustých stehnech. Z intimního deníku babičky udělají málem Guinessovu knihovnu sexuálních rekordů. Scénář je jedna velká křeč. Všechno je parodie, až se už ničemu nesmějeme. Přes mohutnou podporu hudby nedrží scény záměn a neporozumění rytmus. Chybí svěžest i chytré nápady. Takže všechno musejí zachraňovat vtipy o sexu a břitké dialogy.

    Už úvodní scéna z Heleniny poradny přináší galerii postav manželských exotů, pitvořících se idiotů, na něž lze vztáhnout měřítka nanejvýš televizní zábavy a nuceného smíchu z Tele tele. Chybět nemůže Jiří Macháček, který si střihl ukecaného Michala zoufale shánějícího holku. Ale nikdo pořádně nevěděl, co s ním, tak z něj udělali pitomce, co se učí maďarsky, lítá na rogalu a všemu rozumí. Dokonce i indické kuchyni.

    Ve filmu jej „trumfuje“ pouze Helenin manžel Zdeněk, který jezdí v americkém bouráku, trpí komplexem menší postavy a má vlasy „na Jágra“. Nad prefabrikovanými charaktery váháme, jestli se nedíváme na reklamu na jogurty.

    Hlavní linie příběhu je o tom, jak opuštěná domácí hospodyňka středního věku slepě doufá, že se její poblázněný manžel k ní po třiadvacetiletém soužití zase vrátí, dokud se nepostaví na vlastní nohy. Zvrat nastane v okamžiku, kdy do ženského neštěstí, vyobrazeného jak z časopisu Vlasta, vpadne Helenina sebestředná temperamentní matka, herečka Vilma (Eliška Balzerová). Pozapomenutá umělkyně to narozdíl od Heleny s muži vždy uměla: Nikdy nenechala žádný pořádný penis na pokoji. Její postelové historky vydají na knihu vzpomínek, kterou chce s pomocí zkrachovalého novináře Dana (Roman Zach) vydat.

    Film si trochu pohrává s konfliktem dvou žen, Heleny a Vilmy, které pojí staré resentimenty a výčitky, ačkoliv jsou odsouzeny si odpustit, pochopit a pomoct. Všechno se ještě zkomplikuje tím, že se kolem motá dospívající dcera Laura (Veronika Kubařová), jež by zachraňovala svět, a která chodí s okouzlujícím přítelem Jakubem (Vojtěch Dyk).

    Autoři se zaštiťují tím, že chtějí v tomto babinci mluvit o nezdolné síle žen, které nakonec dovedou – každá jinak – vzdorovat ústrkům života a bojovat „všemu navzdory“ o trochu štěstí. Ve skutečnosti však myslí na prasárničky, na dírky na golfových hřištích a na IQ frndy.

    Aby nebylo mýlky, problémem není otevřené mluvení o sexu či o erotickém životě důchodců. Co je ubohé, je lacinost, s jakou se prezentují držkopády a traumata spletitého ženského života.

    Nejhůře dopadla postava ztělesněná Eliškou Balzerovou, která se svou pičulínou přežila tři režimy, takže teď učí dceru moudrostem života a jak získat sebevědomí: Vypínat prsa, nabízet se chlapům, dostat se do správných poklopců a nepromarnit žádné potěšení. Pomocí těch nejprimitivnějších triků se pokouší „ojet“ novináře.

    A to na nás autoři mají nachystaná další melodramata. Vilma ve skutečnosti umírá na rakovinu a připravuje se na svou velkou derniéru. Naopak Helena konečně poznává, kdo byl její otec, navíc spolu s dcerou Laurou soupeří o mladého kolouška.

    Zápletka tří žen tří generací, kolem nichž krouží muži, je tak umělá, že by se dala shrnout do článku Radima Uzla. Přečtete si jej v tramvaji a dost. Někdo se zařehtá, někdo ne. Osobně jsem se nedovedl ubránit pocitu, že se dívám na film vyprávějící o trablech i nevkusu určité elity naší postsocialistické společnosti, která se zhlíží v západních vzorech, luxusních buticích, křídových časopisech, drbech celebrit, nevkusu. Za postavami příběhu si lze snadno představit někdejší veksláky z 80. let se satelitními vilami, jejich zachovalé polovičky s umělými prsy, stárnoucí hvězdy televizních estrád či jejich rozmazlené děti. A ti všichni si hrají na to, že naše společnost je jako ta na Západě. Zdravá, bohatá, fungující. A že už se stačí zabývat jen takovými věcmi, jako jsou naše rodiny, stárnutí, hubnoucí osamělé ženy a nespolehliví muži. Jinak není nic, čím bychom se měli znepokojovat…

    Pokud se nebudete smát nejrůznějším prasárničkám, je to ve skutečnosti dost děsivá zpráva o naší společnosti i jejích mladých filmařích. Přitom kdyby někdo dokázal natočit opravdovou komedii o obyčejné utahané mámě, která se s dvěma děckama na krku učí znovu žít v tom našem českém chlívku, byl by to hit. Toto je jen jalová komedie.

    Ženy v pokušení, ČR (2010), 118 min. Scénář a režie: Jiří Vejdělek, producenti: Tomáš Hoffman, Jiří Vejdělek, kamera: Martin Šácha, hudba: Jan P. Muchow. Hrají: Eliška Balzerová, Lenka Vlasáková, Veronika Kubařová, Vojtěch Dyk, Jiří Macháček, Roman Zach.


    Komentáře k článku: Všechno je parodie. Až se už ničemu nesmějeme

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,