Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Trenažér zábavy

    Letošní ročník festivalu …příští vlna/next wave… přinesl řadu projektů, které zcela rozložily očekávání (i těch v alternativě zběhlých) diváků. Jedním z nich byla inscenace Divadla D’EPOG Vše, co je krásné, rozmnožit má se, která nadchla i odradila pojetím oscilujícím na hraně trapnosti a kýče.

    Vše, co je krásné...

    Šílené kratochvilnosti v inscenaci Vše, co je krásné, rozmnožit má se FOTO ANDREA MALINOVÁ

    Divadlo D’EPOG v ní útočí na diváka poměrně drsnými prostředky. Nosným prvkem inscenace je humor, který publikum nešetří a kvůli němuž se (bez smyslu pro nadsázku a parodii) může stát nesnesitelnou. Vnějškově k tomu směřuje vizuální složkou (nevkusnými kostýmy, všudypřítomnými křiklavými barvami, bizarními rekvizitami), zvukovým podkresem (diskosmyčkou zhruba dvaceti tónů po většinu času neúměrně hlasitou, udávající tempo inscenace) i textem. Ten je sledem v podstatě nesouvisejících scének (imitace virtuální komunikace, parodie na ruskou klasickou literaturu, folklorní slavnost, partnerské dialogy, nonsensová úvaha o koloběhu života) a poskytuje jen velmi málo záchytných bodů pro nalezení spojitosti.

    Na scéně sledujeme čtyři herce; výjimkou je epizodní postava neúspěšného komika, který se v rámci představení marně pokouší o stand-up výstup, a role DJ, v níž se představuje host (při první pražské repríze Johana Švarcová). Herci-performeři jsou ve většině scén expresivní a hluční, úmyslně přehrávají. Výrazná je také pohybová složka, zejména několikaminutové taneční kreace, při nichž si Janet Prokešová a Zuzana Smutková musí sáhnout na dno svých sil; tanec je to přitom absurdně neatraktivní a obě aktérky při něm vzbuzují dojem, že se musí „ubavit k smrti“.

    Zásadní pro vyznění inscenace je minimalistické řešení scény – hraje se před greenscreenem, před nímž působí každá akce bizarně, dokud jí animátor nedodá nutný kontext. Tady si jej ale diváci musí vizualizovat sami, což jim poskytne svobodu pro výklad a inscenátorům zase umožní s nadsázkou pracovat se širokým kulturně-historickým kontextem.

    Výsledek může působit nahodile nebo nedotaženě, ale byla by chyba předpokládat, že v inscenaci pod režijním vedením Lucie Repašské se objeví něco nepromyšleného. Vše, co je krásné, rozmnožit má se není pouhým testem divácké výdrže, ale představuje typ inscenace, již je nesmírně zábavné „číst“. Ukrývá desítky metafor, aluzí a klíčů. Zároveň se tomu dovede drsně vysmát, už samotným názvem parafrázujícím první verš Shakespearových sonetů. Chceme-li ukázat, že tvoříme něco důležitého maximálně intertextuálního, ke komu jinému než k Shakespearovi se obrátit…

    Zastřešujícím tématem je festivita – vytržení z každodennosti, jež se děje prostřednictvím slavností, které v historii a napříč kulturami nesly společné rysy jako potřebu lidského kontaktu a sounáležitosti, zvukový nebo hudební doprovod, maskování se, ukájení gastronomických choutek aj. Na tyto spojnice mezi dávnými rituály a současnými masově oblíbenými druhy zábavy, kupříkladu hudebními festivaly, D’EPOG motivicky poukazuje a ironizuje je, stejně jako další více či méně bizarní druhy aktivit (lyžování, stanování, bumperball, striptýz, sexuální hrátky), jimiž moderní člověk uniká z všednosti. Do kontrastu staví D’EPOG drsné obrazy běžného života, například v podobě partnerských hádek.

    Šílené kratochvilnosti, které se na jevišti odehrávají, se postupně stávají součástí bujarého večírku, jehož účastníci se předhánějí, jakou kuriozitou zabít nudu. Divoký mejdan končí děkovačkou, po níž diváci odcházejí, ne tak protagonisté – po oslavě následuje vystřízlivění a úklid jeviště. Imitace zábavy je dotažena do krajnosti.

    Inscenace Vše, co je krásné, rozmnožit má se je sledem vtipných a provokativních záběrů ilustrujících lidskou potřebu prožívat něco zvláštního. Ve výsledku ovšem vyznívá dost surově, protože vše předvedené se jeví jako zbytečné a opovrženíhodné, jako pouhý trenažér zábavy, kterým je možná i divadlo samo.

    Hodnocení: 4,5

    Divadlo D’EPOG: Vše, co je krásné, rozmnožit má se. Režie Lucia Repašská, dramaturgie Matyáš Dlab, kostýmy a scénografie Matěj Sýkora. Premiéra 23. dubna 2015. (Psáno z reprízy 29. září 2015 v Alfredu ve dvoře.)


    Komentáře k článku: Trenažér zábavy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,