Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pár minut Oprásků sčeskí hystorje

    Oblíbená Vostopětka připravila na Jatkách78 mytologickou nonverbální klaunerii Probuzení. Koncept, scénář a režie byly stvořeny kolektivně, lze tedy předpokládat, že jsou dílem protagonistů večera – Ondřeje Bauera, Tomáše Jeřábka, Petra Prokopa – plus, odhaduji, Jiřího Havelky.

    Probuzení vypráví o národních hrdinech, jenže jsou to spíš flegmatici a packalové… FOTO JAN HROMÁDKO

    Ocitáme se v „domácnosti“ blanických rytířů, ve starosvětsky, rozuměj obrozenecky, a spíše vesnicky zařízeném příbytku: dvě palandy (na jedné z nich je kotec se třemi živými slepicemi), stůl, truhla, „sporák“, dveře mířící na záchod, (gymnastický) kůň a další – tu více, tu méně bizarní a antikvárně vypadající – předměty. V úvodu slyšíme tikot hodin, poté se ozve ohlušující zvuková signalizace – začíná nový den. Probouzí se „šéf“ rytířů (sv. Václav), budí i zbylé dva, všichni vykonávají ranní hygienu (dojdou si na záchod, vyčistí si zuby), nasnídají se (usmaží si vajíčka s okurkou), následují volnočasové aktivity (sv. Václav si čte noviny, další poslouchá rádio – rozhlasovou stanici Blaník, třetí hraje sám se sebou šachy), nakonec, po nezbytných rituálech (pití vína z kalicha), následuje příprava k boji s nepřítelem (vykresleným v instruktáži jako skupinka čertů), při které však fyzicky i mentálně nejnemožnější z nich sv. Václava propíchne. A vzhledem k tomu, že poté i další z rytířů zahyne (zásahem elektrického proudu), rozhodne se přeživší (tedy ten nejneschopnější) raději znovu ulehnout do postele. Den končí, rytíř spí a z reproduktorů zní hymnická Modlitba pro Martu…

    Snaha Vosto5 je zřejmá: vytvořit inscenaci demytizačního typu, perzifláž, ve které se hrdinové jednoho oblíbeného domácího mýtu ukážou ve světle „adekvátnějším“ naší národní povaze. Totiž jako flegmatici a packalové, „Patové a Matové“, jejichž hrdinskost je pouhou iluzí.

    Soubor satirické ostří obrací směrem, který – jak asi každému jasno – je nepůvodní; stačí vzpomenout na Blaník Cimrmanů. Nový je žánr, ve kterém se celá věc odehrává: klauniáda, při níž nepadne jediné slovo. Takový tvar si samozřejmě vyžaduje přesný timing – a hercům se jej daří plus minus držet. Humor inscenace přitom – vedle základního nastavení – pramení především z toho, jak se zachází s brněním, do něhož jsou protagonisté po celou dobu oblečeni. Jednak v něm, pochopitelně, působí nemotorně, až roboticky, jednak dělají, že brnění je organickou součástí rytířova těla, nikoli jen jeho ochranným oděním. Rytíři si tedy například čistí zuby tím způsobem, že pastu kartáčkem rozmazávají po brnění, kvůli nerušenému spánku si na brnění dávají pásku na oči, na brnění se lechtají…

    To je typ humoru, jaký v inscenaci celých zhruba šedesát minut převažuje. Nejde tedy o vtipy-gagy, které by výchozí nápad dále rozvíjely, prohlubovaly a budovaly z něho nějakou svébytnou významotvornou konstrukci, nýbrž o fórečky, které u výchozího nápadu po celý čas setrvávají a pouze kloužou po povrchu dané situace. Zkrátka: místo aby se tvůrci pokusili vybudovat inscenaci řekněme marthalerovského typu, spokojí se s nenáročným, stejnorodým, lineárně běžícím žertovným pásmem.

    Probuzení je inscenací, jež by mohla být jedním z dejme tomu dvacetiminutových dílů televizního zpracování Oprásků sčeskí hystorje – nikoli ale samostatným celovečerním divadelním kusem.

    Vosto5 Praha – Probuzení. Koncept, scénář, režie – Vosto5, scéna Mikoláš Zika, dramaturgie Nina Jacques. Premiéra 7. května 2018 na Jatkách 78.


    Komentáře k článku: Pár minut Oprásků sčeskí hystorje

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,