Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Příroda proti kultuře

    Divadelní spolek Tygr v tísni se v inscenaci Vořezávátka zaměřil na téma rodiny a výchovy. Vedle vlastních zkušeností se tvůrci opírají především o klasická díla J. A. Komenského, J. J. Rousseaua a A. S. Makarenka, jež dokazují, že správná výchova je, a vždy byla, věcí názoru a návod na ni neexistuje. Z této premisy tvůrci vycházejí a divadelními prostředky ji zábavně ilustrují. Nový pohled či neotřelé recepty ovšem divákům nenabízejí.

    Kryštof Krhovják s jemnými rysy a útlou postavou se pro roli dítěte perfektně hodí a naštěstí se nikterak infantilně nepitvoří… FOTO MICHAEL TOMEŠ

    Čtyři herci představují jednu rodinu: dítě (Kryštof Krhovják), jeho rodiče (Martin Bohadlo a Dana Poláková) a babičku (Radmila Urbanová). Krhovják s jemnými rysy a útlou postavou, díky níž se vejde i do dětského pyžama, se pro roli dítěte perfektně hodí a naštěstí se nikterak infantilně nepitvoří. Dětský pláč na začátku například vyjadřuje jednoduchým opakovaným voláním: Haló! A na otázky rodičů a babičky, co by si přál, odpovídá s dospělou věcností, přičemž však jeho odpovědi slyší pouze diváci. Tento divácky vděčný princip je známý třeba z amerického filmu Kdopak to mluví. Dítě v průběhu představení postupně roste a tento proces vygraduje ve scéně, kdy ho jako vysokoškolského studenta celá rodina zásobuje plastovými krabičkami. Poslední scéna přináší časový skok, kde si nyní již dospělý syn s rodinou prohlíží staré fotografie a s úsměvem vzpomíná na dětství.

    Režisér Ivo Kristián Kubák předvádí notoricky známé situace – například rodinnou procházku po lese s namazanými rohlíky v ubrouscích a dětskou nechutí pomoci se sběrem borůvek nebo otce, který nahání syna s řemenem po bytě. Základním komickým principem je přitom rozpor mezi úzkostlivou snahou o „správnou“ výchovu a každodenní realitou, jež se veškerým těmto snahám vymyká. Vyloženě „špatnou“ je z tohoto pohledu babička, která vnuka učí mluvit sprostě a kouřit a v podání Urbanové tak činí s roztomilou samozřejmostí a pohodářskou grácií.

    Situace jsou zkrátka vystavěny v natolik univerzální podobě, aby se v nich každý našel. Tvůrci tak brnkají na nejrůznější struny diváků a sem tam je pobaví zdařilým divadelním obrazem – především tam, kde by realismus selhal: tedy v útlém dětství. Nejslibnější je přitom začátek – dvě ženy po stranách jeviště na střídačku stylizovaně orgasticky vzdychají a evokují představu živočišného sexu a konvenční opery zároveň. Příroda proti kultuře – záleží jen na úhlu pohledu. Dalšího podobně přitažlivě rozporuplného (stylizovaného a zároveň tělesného) obrazu už se však bohužel nedočkáme.

    Tygr v tísni, Praha – Rousseau, Komenský, Makarenko a kol.: Vořezávátka. Režie Ivo Kristián Kubák, dramaturgie Marie Nováková, scénografie Tereza Venclová, hudba Ivo Sedláček. Premiéra 2. února ve VILE Štvanice.


    Komentáře k článku: Příroda proti kultuře

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,