Volej Pavel!
aneb Něco málo o street artu
V osmdesátých letech minulého století, v době, kdy nápisy Volej Pavel! zdobily nejen pražské záchodky, ale i mnohé zdi a vznikly dokonce i samolepky s tímto heslem, byl český street art a graffiti v úplných počátcích. Byl to jeden z jeho prvních cílených projevů, ponecháme-li stranou nejrůznější náhodné či politicky cílené nápisy a vzkazy typu Nechte zpívat Mišíka.
Nejslavnější Banksyho dílo Dívka s červeným balonkem. Autor je vytvořil v roce 2002 na zdi tiskárny v londýnské čtvrti Shoreditch. V roce 2017 byla Dívka vyhlášena nejpopulárnějším výtvarným dílem v Británii Repro archiv
Na tom, zda lze street art považovat za umění, se dosud neshodla laická ani odborná veřejnost. Každopádně umění ulice se stalo neodmyslitelnou součástí městského koloritu a výtvarného světa. Zasáhlo nejen reklamní grafický design, ale i řadu oborů klasického umění.
Street art se jako globální fenomén vyvinul z graffiti, které do něho také patří, a kromě sprejování v sobě zahrnuje mnoho vyjadřovacích prostředků včetně zmíněných samolepek. Tematická šíře je rovněž široká, od politického a enviromentálního aktivismu ke kritice konzumerismu a reflexi životního stylu subkultury. Sprejerství bylo a je projevem (a)sociálního chování. A právě tento fakt ho činí výlučným. Mnozí ho považují za vandalismus, v lepším případě za obtěžující svévoli. Ve veřejném prostoru ale nalezneme mnoho jiných intervencí, třeba billboardy či komerční reklamu, avšak etické hledisko vychází v tomto kontextu pro street art příznivěji. Zatím, neboť se komercionalizuje i tento obor.
Graffiti a street art vznikly jako svébytný aktivistický projev subkultury v amerických městech šedesátých a sedmdesátých let minulého století. K nám pronikly jako vizuální zajímavost na počátku devadesátých let. Do roku 1989 street art v normalizačním veřejném prostoru prakticky neexistoval, přestože právě tehdy by měl smysl.
Umělce zaujala možnost nového vizuálního uchopení obrazu, výtvarná odlišnost lákavé formy a především výrazná a v mnoha ohledech efektní estetika graffiti, jehož rozmanité experimentující formy dnes inspirují nejrůznější způsoby výtvarného vyjadřování. Vizuálně přitažlivé graffiti a street art nabízejí umělcům i příležitost vymanit se z profesní kategorizace.
Je mi líto svobody, která se vyplýtvá banalitou… Slavná Lennonova zeď na Velkopřevorském náměstí v Praze se loni v rámci oslav třiceti let svobody dočkala nové podoby. Jedním z motivů se stala i postava Václava Havla Foto Graffone
Street art vznikal souběžně s kulturou hip hopu a break dance jako protest, kritický názor na svět, nekonvenující nažehlenému snobství a k životnímu prostředí bezohledné prosperitě. Na první pohled se může zdát, že český street art, který se nyní snaží vtěsnat do oblasti tzv. vysokého umění, neprovází přílišná snaha vyjádřit kritický postoj či se radikálně vymezit vůči establishmentu. Zachování anonymity bylo vždy otázkou cti pravověrných streetartistů, takže lze předpokládat, že v našem prostředí operovalo a operuje řada anonymních jednotlivců i skupin, kteří se snaží kriticky vymezit. V pražském prostředí to byla před více než deseti lety třeba trojice Stín, Depzo a Psyché, seskupená v OKO Crew. Jejich zvláštností bylo, že vydali manifest, provolání umělecké organizace OKO, z něhož vyjímám následující ukázku:
Jsme bojovníci armády OKO. Jelikož nechceme zůstat navěky v zajetí, vyhlásili jsme boj: tyranii povrchnosti, diktatuře pohodlí, útlaku nevědomosti, spánku rozumu, maskování emocí, krutovládě materialismu. Skupina se v silně emocionálním textu ptá: Proč krása a krutost kráčejí vždy spolu? Proč nejvíc ubližujeme těm, kteří nás milují? Proč nám největší bolest způsobují ti, které milujeme? Proč jsme povinováni nosit plynové masky a uniformy? Dále píší: Chceme rozpoutat debatu nad existencionálními problémy společnosti. Politiku sabotujeme, neboť korumpuje. Chceme skutečnou práci pro lidi! Naším zájmem je navázat dialog s „obyčejným člověkem“. Může to být kdokoli a jde nám především o něj a to je důvod, proč malujeme na zeď jeho domu! Cítíme v sobě nutkání vyjádřit se teď hned, proto nemůžeme čekat, až budeme vpuštěni do galerií.
Upřímnost textu OKO Crew je přesným obrazem ideálů „otců zakladatelů“ graffiti, ke kterým se skupina přihlásila, a rezonuje s původním posláním graffiti a street artu.
Bohužel původně specifické vyjadřování lidí „na okraji“ ale postupně ztrácí autenticitu, neboť se – paradoxně – snaží o komerční úspěch právě v jimi opovrhovaných galeriích. Graffiti a street art se postupně přesouvají z ulice na plátna závěsných obrazů, čímž se tyto podoby umění samy vyprazdňují. Tato jedinečná forma se dnes stala estetickou obchodní komoditou, čímž ztratila svoji originalitu. Mnozí graffiti a streetartoví umělci vyměnili pouliční revoltu za bezpečné hájemství komerčního ocenění a ve veřejném prostoru zůstalo jen průměrné sprejerství, které nic závažného nesděluje.
Komercionalizace street artu je smutná realita, ale také – a především – devalvace samotné subkultury, neboť její smysl spočíval právě v buřičské nevypočitatelnosti anonymních autorů. Opravdový, živý, smysluplný street art nelze institucionalizovat v naději, že se tím dostane pod kontrolu. Nová tzv. Lennonova zeď je toho výmluvným dokladem. Svoboda se ve svobodné společnosti kontrolovat nedá, ze své povahy se jí příčí. Na druhou stranu je mi líto svobody, která se vyplýtvá banalitou v pouhém záměru projevit se stůj co stůj.
Street art má své přívržence i odpůrce. Jeho zastánci poukazují, že tento obor lze považovat za umění, neboť kriticky reaguje na aktuální problémy dneška a vnáší do veřejného prostoru přidanou estetickou hodnotu. To ale není jediná ani výlučná funkce umění. Jiní argumentují, že jde o projev svobodného jednání jednotlivce, který má právo na jakékoli vyjádření. Snaha o objektivní posouzení se tím smrskla na zkoumání účelové argumentace, do jaké míry sprejeři hledají svoji individualitu.
Potíž je, že ne všechno, co lze spatřit v ulicích našich měst, má kvalitní úroveň. Mnozí sprejeři jen schematicky napodobují již vzniklé předchozí styly, vzory a způsoby stříkání dekorativních obrazců. Ani expresivní charakter maleb nemusí být ještě sám o sobě hodnotou, neboť rutinní sprejové techniky jsou si často navzájem stylově podobné. Právě proto může být značná část těchto prací bezcenná i přesto, že mnozí považují graffiti za originální estetický projev. Nastříkaná přezdívka, tzv. tag, na fasádě barokní stavby ale mnoho nesděluje. To slogan Volej Pavel!, psaný či vylepovaný po Praze na počátku osmdesátých let minulého století, byl pro kolemjdoucí duchaplnější výzvou ke komunikaci.
Street art se dnes rozprostírá mezi diletantským amatérismem adolescentů toužících po uznání a pozoruhodnými kompozicemi Banksyho, který se stal paradoxně i přes svoji anonymitu světovým autorem. Banksyho ikonická angažovaná malba, balancující na hraně přívětivého vtipu a fantazie, je nyní metou mnohých streetartistů. I proto měla pražská výstava The World Of Banksy komerční úspěch. A to přesto, že byla sestavena pouze z kopií jeho děl.
Komentáře k článku: Volej Pavel!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
