Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vojtěch Říha

    Dětství prožil v Poděbradech, kde navštěvoval dramatické kroužky, po gymnáziu byl přijat na JAMU v Brně – obor činoherní herectví (pod vedením Iva Krobota a Lukáše Riegra). Již během studia hostoval v inscenaci Scapinova šibalství v ostravském Divadle Petra Bezruče, kam od sezony 2014/2015 nastoupil do angažmá. Zde ztvárnil řadu výrazných rolí – Dannyho Smiřického ve Zbabělcích, syna Miliho ve Spalovači mrtvol nebo Francka v Maryše. Nyní má před sebou další hereckou výzvu, v připravované inscenaci Miláček ztvární titulní roli Georgese Duroye.

    Co vás přivedlo k divadlu/umění

    K divadlu mě přivedla naše sousedka, která byla vedoucí dramatického kroužku. Když přes plot viděla, jak se sestrou pobíháme po zahradě a šťouráme se klacíkem ve slepičincích, tak usoudila, že dramaťák bude správná volba. Kdyby tenkrát vedla kroužek anglického jazyka nebo třeba keramiku, tak kde jsem mohl být, že.

    Největší umělecký/divadelní zážitek

    Velkým uměleckým zážitkem byl poslední zápas sezony 2016/2017 na Strahově, kdy Slávinka sfoukla Brno a slavila titul. To byla poezie. Co se týče divadelního zážitku, tak mě výrazně zasáhla inscenace Jana Mikuláška 1984 u nás v divadle. Bohužel jen do té doby, než jsem to přezkoušel a naskočil do toho.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Klidně bych si zašel na jedno s Jardou Jágrem, když má teď špatný to koleno. Kdysi jsem ho potkal u pisoárů ve vysočanské aréně. Tenkrát jsem ale nenašel dost odvahy se ho na něco zeptat. Z těch současných osobností bych se rád konečně viděl se svým spolužákem z JAMU Janem Řezníčkem, přezdívaným Burgr. Hostuje si někde po Praze a nemá na mě čas. Kdyby byla možnost, určitě bych se rád sešel také s panem prezidentem Havlem, protože si ho vážím a stejně jako já studoval v Poděbradech. Jistě bychom ve městě našli pár společných oblíbených míst, kde bychom si sedli.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat

    Hodně času trávím ve vlaku, přesněji řečeno čekáním na nějaký vlak. Líbila by se mi taková nádražní jednoaktovka. Představuji si několik postav, které by v poklidu čekaly na svůj vlak. Mladý pár, důchodce, těhotná maminka a další. Postupně by se z nádražního rozhlasu začalo ozývat klasické: Omluvte prosím zpoždění vlaku. Vlak bude opožděn asi o deset minut. Pak by následovalo minut dvacet, šedesát, dvě hodiny, den, týden. Na konci hry by pak těhotná žena porodila a následně vychovala své dítě, důchodce zemřel, mladý pár se vzal, zase rozvedl a tak podobně. Je to jen nástřel, ale třeba se toho nějaký dramatik chopí.

    Další umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte a proč

    Moc rád čtu, ale jen knížky, které jsou psány na základě skutečných událostí, a nebo biografie. Co je vymyšlené, to mě nebaví. Takže ačkoli si myslím, že jsem duševně v pořádku, tak mám na poličce pouze knihy typu vraždy, násilí, drogy, války, KLDR, Manson, Escobar, Guantánamo a podobně. Co se týče disciplín, kterým se vyhýbám, tak to bude tanec. Je o mně známo, že nejsem příliš zdatný pohybář. Naposledy jsem měl v představení krátkou folklorní vložku, kdy jsem měl vyskočit na jeviště, plácnout si dlaní do stehna a vesele zavýsknout. Na další zkoušce mi to paní režisérka zjednodušila a chtěla po mně, abych tam pouze přirozeně vyskočil. Načež jí následující den stačilo, abych se tam prostě jen pokusil přijít.

    Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálena

    Mám rád knížky Bohumila Hrabala. Divadelně mě také moc zajímaly věci, které tvořil pan Borna. Ale osobností, které mi jsou v něčem citově blízké, je mnoho. Kdo je mému myšlení teď opravdu hodně vzdálený, tak to je například celá ta partička kolem Tomia Okamury. Ale z tohoto „oboru“ bych mohl jmenovat mnoho dalších.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete (proč)

    Mám na bytě jednu kytku. Nevím, jak se jmenuje, ale má sytě zelené mřížkované listy, které když se jí daří, tak údajně zčervenají. Díky ostravskému smogu či co mi začala pomalu umírat. Protože jsem ji ale hodně miloval, začal jsem jí dopřávat litr a půl vody denně. Dneska je prakticky zcela uhnilá. Jestli zemře, umře i něco ve mně. Zvířata mám rád všechna, ale z neznámého důvodu nemají ráda ona mě. Co má zuby, to mě kousne. Co má zobák, to mě štípne. Bohužel.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

    Zatím po mně žádný režisér nechtěl něco, co by mi bylo výrazně nepříjemné. Ale určitě mám nějaké mantinely.

    Divadelní/umělecký sen

    Mívám sen, že stojím u nás v divadle na jevišti a jsem oblečený v civilu. Proti mně sto padesát diváků a já nevím, co se hraje za představení. Podívám se tedy na nápovědu a tam jen prázdná židle. Zkusím hledat pomoc u hereckých kolegů, ale ti si jen užívají mou bezradnost. Což se tedy stává i v reálu. Tak většinou začnu něco blekotat, ale to už se naštěstí pomalu probouzím.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval svému oboru

    Jedna z mých prvních brigád bylo zvedání kuželek v obecní hospodě v Pátku. To ještě nebyly žádný automaty a já musel každou kuželku ručně zvednout a postavit na místo. Naštěstí nebyli místní hráči příliš přesní, zvláště v pozdních večerních hodinách, a tak sem často jen několik minut seděl a nosil koule. Takže bych se asi věnoval nějaké podobné práci. To mi šlo.

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika? (Jaká, případně kdo / který kritik / kniha / časopis / internetový portál a proč, případně jaká podle vás česká kritika je)

    Zajímá. Jsem rád, když se člověk může s někým o divadle a inscenaci pobavit. Mezi mé nejoblíbenější kritiky patří přítelkyně, která mi většinou po představení řekne, že jsem jí přišel nejlepší.

    • Autor:
    • Publikováno: 19. března 2018

    Komentáře k článku: Vojtěch Říha

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,