Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vladimír Marek

    Vladimír Marek

    (1951) Absolvent loutkoherectví na pražské DAMU. Dlouhou dobu byl v angažmá v Divadle Drak v Hradci Králové. Od roku 1991 působí v Praze, kde byl členem souboru Divadla Na zábradlí a současně působil v řadě muzikálů a soukromých produkcí. Dnes… důchodce.

    Co vás přivedlo k umění/divadlu

    K umění? To mám říci třeba, že mě tatínek přivedl a postavil před sochu sv. Václava a řekl mi: Synku, to je umění?

    Tak tomu nebylo. Ale rodiče mě brali často do divadla a hráli mi pohádky v našem rodinném loutkovém divadle. Když mi bylo devět, chodil jsem hrát maňáskové divadlo do své „rodné“ mateřské školy a jeden z rodičů (byl to soused z vedlejšího baráku) si všiml mého dětského zápalu a navedl mě, abych šel do Říše loutek. Současně jsem dostal svolení navštěvovat bezplatně Ústřední loutkové divadlo (ÚLD) sídlící tehdy na Senovážném náměstí, a to i zákulisí během představení. Nakonec jsem setrval v Říši loutek, kde hraju dodnes (právě tam po letech znovu vodím loutky a připravuji pohádku o Třech zlatých vlasech děda Vševěda). K vědomému vnímání umění potažmo divadla jsem přičichl až mnohem později, když se mi dostalo té cti vodit nejexponovanější marionety Divadla Drak. Tedy… k divadlu jsem se dostal sám a kumšt si mě našel taky sám… Šlo to zlehýnka, ale velmi krásně.

    Největší umělecký zážitek

    Pokud mám označit největší zážitek z poslední doby, byla to bezesporu Janáčkova opera Z mrtvého domu v režii Daniela Špinara v Národním divadle.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Já mám osobnosti, se kterými rád pokecám o libovolném tématu, a to jsou moji přátelé. Jsou to velké osobnosti. V minulosti se občas hrabu a budoucnost je jedna velká neznámá. Ne, necítím potřebu tahat někoho z hrobu nebo rušit v práci.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl inscenovat

    Toto je otázka na román. Mám své věčné téma, a tím je H. Ch. Andersen. Sněhová královna mi stále ledově dýchá na krk.

    Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte

    Rozhodně nepohrdnu secesí, na éru němého filmu mám drogový návyk. A s tím souvisí i můj obdiv k němému filmu. Kolik je tam vkusuplného kýče. Tím je zodpovězena i druhá část otázky. Nevyhýbám se kýči, ale prchám před nevkusem.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Zásadní personou pro mne byl, jest a bude Josef Krofta. V současnosti mě ovlivňují Daniel Špinar a Jan Frič. Měl jsem tu čest s nimi několikrát pracovat a naučil jsem se od nich více, než se dá vyjmenovat.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Miluji psy, zejména bulteriéry, dogy, dobrmany a jezevčíky. Jsou to velké osobnosti a mnohé jim závidím. Miluji vše živé. Někdy dokonce i lidi.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

    Pokud zkouším s režisérem či režisérkou, kterým naprosto věřím, nemám zábrany v ničem, pokud věřím, že to tak má být. V režii Viktorie Čermákové jsem vystoupil na několik minut zcela nahý na jevišti Nové scény Národního divadla. Vím, že jinak to nešlo a že to bylo na místě. Viktorka měla pravdu a já jí věřil.

    Umělecký sen

    Těch ještě mám. Ale jmenuji ten akutní – již zmíněná Sněhová královna a hned po ní role Lady Macbeth. Mám za sebou dvě Shakespearovy ženské role (Královna Alžběta – Richard III., Chůva – Romeo a Julie), a když k tomu připočtu své další ženské role – a bylo jich hodně a žádná z nich nezapadala do povrchního transvestitního klišé –, chybí mi ta Macbethka, aby se uzavřel trojúhelník.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu

    Knihkupec (tříletý učební obor – prodavač).

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Co to je?!

    • Autor:
    • Publikováno: 21. června 2016

    Komentáře k článku: Vladimír Marek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,