Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vilém Dubnička: Humor bych dostal i do Hamleta

    Vilém Dubnička je plzeňský divadelní herec, režisér a textař. Vystudovat herectví na pražské DAMU, poté působil několik let v souboru Divadla J. K. Tyla. Začal pracovat s plzeňskou neprofesionální scénou a věnovat se režii. V roce 2008 založil spolu s přáteli festival Divadelní léto pod plzeňským nebem. Kromě divadla se věnuje i hudbě. Se Zdeňkem Lahodou tvoří hudební duo a působí také jako textař pro kvintet Hlasoplet.

    Uprostřed režisér Vilém Dubnička na čtené zkoučce Dona Quijota FOTO archiv

    Uprostřed režisér Vilém Dubnička na čtené zkoučce Dona Quijota FOTO archiv festivalu

    Každý rok na festivalu Divadelní léto pod plzeňským nebem uvádíte dvě inscenace – premiéru a reprízu loňské inscenace. Vždy jde o nějaký známý titul. Podle čeho hry vybíráte?

    Mám štěstí, že nejsem provozní režisér. Režíruju jednou za rok, a tak si vybírám témata, která mě baví. Don Juan, Don Quijote jsou archetypální postavy, o kterých každý režisér sní. Zároveň se jedná o hry, které jsou populární, protože náš festival je v podstatě popový, což myslím v dobrém slova smyslu. Například David Bowie byl taky popový hudebník a byl skvělý. Na festival chodí i lidé, kteří divadla vůbec nenavštěvují. Proto se snažíme hrát známé příběhy a většinou komedie.

    Nikdy jste neuvažovali o uvedení tragédie?

    Jednou za čas svoláme dramaturgickou radu, kam pozveme naše přátele z oboru. Zeptal jsem se: Co kdybychom tady hráli taky tragédie? A Tonda Procházka řekl: Je to možné, ale nedoporučuji to. Lidi se těší, že se tady pobaví. Já bych samozřejmě nerad, aby to vyznělo povrchně. Ale jsem založením spíš veselý člověk a mám rád v divadle humor.  Dostal bych ho i do Hamleta.

    Souvisí s diváckou vstřícností i výběr lokace? Vždy volíte výrazná místa v centru Plzně. Don Juan se uváděl v Proluce, Revizor pak na náměstí.

    Myslel jsem, že v Proluce zůstaneme, protože je to skvělé místo. Jenomže další rok jsem si vybral Revizora a říkal jsem si, že když je to hra o městské správě, tak musí být před radnicí. A inscenace měla ohromný úspěch. Spojení místa a tématu – z toho vzniká největší kouzlo a zážitek.

    Snaha o nenáročnou letní diváckou zábavu se projevovala v primitivním, často doslovném humoru. FOTO archiv festivalu

    Kamil Halbich v kontejneru jako Don Quijot na koni… FOTO archiv festivalu

    A čím se tedy propojuje letošní inscenace Dona Quijota s prostorem U Zvonu?

    Místo je písčité s mladými platany a připomínalo nám španělskou pláň. Člověk si může stavět hrady z písku, přijde déšť a vítr a je to pryč. Tak to má přesně Quijote. Další konotace je, že na tom místě měla už dávno stát Západočeská galerie a boj o její postavení je vpravdě donkichotský.

    V čem spočívá donkichotství dnešního člověka?

    Myslím, že nejde ani tak o dnešního člověka, ale o lidskou psychiku, která je utvářená po tisíce let. Včera mi telefonoval pan Horanský, můj bývalý profesor, a ptá se mě: Jak dlouho jste připravoval Dona Quijota? A já odpověděl: Asi půl roku. A on říká: Ne ne, celý život. Ty jsi totiž Don Quijote. On to ve mně viděl už na škole.

    Odehrává se váš Don Quijote v současnosti?

    Divadlo se ani tak neodehrává na jevišti, utváří se spíše v hlavě diváka. Nechtěl jsem pojmenovávat. Jedna skupina lidí příběh vnímá jen jako jeho sen, druhá skupina zase jako reálný příběh v čase a prostoru. V knize není víceméně pochyb o tom, že se skutečně odehrává. Ale je to román, fikce.

    V inscenaci zazní část znělky seriálu Ordinace v růžové zahradě. Proč?

    Cervantesův román je renesanční bulvár. Kopání do zadku, sprostá slova, krev teče na každé druhé stránce. Četl jsem více textů z toho období a jsou to romány pro tehdejší společnost, která se jimi bavila. A dneska je to podobné. Lidi se nechají zmanipulovat médii. Dívají se na seriály a mají pocit, že to je život. Quijote četl fikci a měl za to, že je pravdivá. Já jsem chtěl, aby tam tato paralela lehce zazněla. Střílíme tím vlastně i do vlastních řad, v našich inscenacích se většinou musí objevit seriálová hvězda.

    Když jste zmínil seriálové hvězdy, jak si vybíráte hostující herce? Proč jste si vybral Kamila Halbicha pro roli Dona Quijota?

    Hercům nabízím především dva měsíce na dálnici a prázdniny v Plzni. Většinu souboru tvoří herci z Plzně, moji kamarádi, bývalí kolegové z divadla. Tak jim chci přivést někoho, kdo bude zajímavý herec a taky dobrý člověk. Zároveň můžou festivalu pomoct svou popularitou.

    A Kamil Halbich je pro mě jediný Don Quijote.  Má v sobě přirozený patos.  Ani na vteřinu nezapochybujete, že je to vážně Don Quijote, protože třeba sedí na kontejneru a tvrdí, že to je kůň.

    Kam by se festival mohl posunout? Zvažovali jste například hostování na jiných festivalech?

    Uvažovali jsme o tom, ale zatím jsme neměli důvod vytvářet inscenace jako zájezdovky, které sbalíte do jednoho auta a odjedete na hostovačku s deseti lidmi a s jedním produkčním. Spíš nám je líto „mrtvých“ inscenací. Každý rok uvažujeme o tom, jak bychom je mohli hrát dál.


    Komentáře k článku: Vilém Dubnička: Humor bych dostal i do Hamleta

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,