Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Viktorie Čermáková

    (1966) Původně fotografka, poté herečka. Deset let v pražském A studiu Rubín, dva roky v brněnském Divadle na provázku, po roce 1989 pár let v Rokoku, v Kašparu a nakonec v Komedii. Mezitím několik režií a pak studium režie na DAMU. Nyní režisérka na volné noze. Pracuje v různých českých divadlech.

    Co vás přivedlo k umění/divadlu

    Asi dispozice. Naši se seznámili na střední výtvarné škole. Mamince jsem se narodila v posledním ročníku jejího studia na DAMU a táta se hlásil na FAMU. A náhodou si mě taky režisér Ota Koval vybral v mých třech letech do filmu Lucie a zázraky do role Lucie. Takže od té doby žiju častěji (i šťastněji) ve smyšleném světě.

    Největší umělecký/divadelní zážitek

    Těch je určitě mnoho. Začalo to v dětsví Zefirelliho Romeem a Julií a pak pokračovalo přes italský filmový neorealismus (a Tarkovského, Bergmana ke snad stokrát přehranému záznamu inscenace Othella od George Taboriho) až k Sorokinově Svatební cestě Franka Castorfa a Percevalově Schlachten. V poslední době mě nadchl Terminus Marka Němce…

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči

    Stephen Daldry. Zeptala bych se ho, jak to bylo s filmem Hodiny. Jak vznikal. Chtěla bych být u toho. Alespoň zpětně.

    Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat

    Momentálně mě asi vůbec nejvíc zajímá má rodinná anamnéza, protože rodina je základ státu… Bude to asi kvůli vyrovnávání se s vlastním egem i s osudem, s daností časem a s místem našeho narození.

    Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte

    Nemám moc ráda přehnanou agresi, přílišnou komplikovanost, doslovnost, rozvláčnost ani minimalismus v umění. I když jsou i výjimky… Ráda mám to ostatní. Co se mne zrovna dotýká. Záleží to dost na momentálním rozpoložení.

    Například před dvěma lety jsem ukončila dlouhé období bez čtení vymyšlených příběhů, kterých jsem byla přesycená. Na pár let jsem se uchýlila spíše k psychologické literatuře.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Virginia Woolfová – pro její vnímavost, přecitlivělost. Marie Curie-Skłodowská – pro její smysl pro exaktní vědy. Vyjmenovávat vzdálené osobnosti či postavy nemá smysl.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Obdivuji jmenovitě: pivoňky, zejména dřevité, všechny savce, jakýkoli povedený kámen, každou planetu. Pro krásu.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla

    Ráda bych nezpůsobovala svým spolupracovníkům ani divákům násilí, i když bych o něm měla vypovídat. Ale zároveň bych nechtěla nikomu lhát, že je život příjemný, nezávazný a roztomilý. Nebo že by takový měl být.

    Umělecký/divadelní sen

    Dělat, co mne baví, a živit se tím. Mít stálý tým i prostor.

    Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění

    To by bylo něco se zvířaty, krajinou nebo lidmi. Nějaké ochranářství nebo péče.

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Zajímá. Ta, ze které necítím kritikův komplex a vyrovnávání osobních účtů s umělcem (nebo dokonce celou uměleckou sebrankou). Zajímá mě z důvodu profesního růstu. Ta „ostatní“ spíš jen tak obecně, ze společensko-psychologicko-studijních důvodů.

    • Autor:
    • Publikováno: 21. června 2020

    Komentáře k článku: Viktorie Čermáková

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,