Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nemystický a nevzrušivý Čapek

    Arnošt Goldflam se při tvorbě poslední inscenace Věštkyně, vraždy a jasnovidci inspiroval Čapkovými Povídkami z jedné a druhé kapsy. Příběhy soudce, státního zástupce, jejich partnerek, žurnalisty, kriminálníků i mystiků se v Goldflamově podání odehrávají v nejmenovaném českém městě na přelomu 20. a 30. let minulého století – postavy několikrát zmiňují podivného pána v Německu jménem Hitler, ale nic konkrétnějšího o něm zatím nejsou schopny říct.

    Věštkyně, vraždy a jasnovidci

    Jaroslav Vlach jako Bůh obklopený svými jehňátky FOTO ALENA HRBKOVÁ

    Režisér vyprávění otevírá na onom světě, kde se scházejí všechny postavy včetně Boha. Scéna je modře osvětlena, v pozadí vidíme desítky svítících hvězdiček a přítomní zesnulí musejí „poletovat“, aby se (na obláčku?) udrželi. Přejí si svůj život prožít ještě jednou, a tak se společně dostáváme na zem, do tmavé soudní síně s art decovou dřevěnou stěnou. Scéna se pomocí posuvných dveří a nábytku mění v byt věštkyně, státního zástupce či lázeňský pokoj. Goldflam totiž v jednolité vyprávění spojuje povídky: Věštkyně, Jasnovidec, Experiment profesora Rousse, Poslední soud a Tajemství písma. Vše je proloženo prvorepublikovými songy, jejichž uplatnění však místy působí násilně. Například po proměně scény jedna z postav ostatní vybízí, proč si třeba něco nezazpívat, když teď máme chvíli čas…

    Když jsou vrazi odhaleni a odsouzeni, věštkyně potrestaná a manžel se stává paroháčem, vracíme se zpět do nebe a k Čapkově povídce Poslední soud. Vraha Kuglera tu nesoudí, jak bychom předpokládali, Bůh, ale lidé. Bůh totiž soudit nemůže – ví vše. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo, říká Čapek i Bůh v Rokoku. Všechny postavy, které vystupovaly v pozemském ději, jsou i zde, na onom světě. A zatímco vrah Kugler je odsouzen k peklu, ostatní mohou kdykoli libovolně vystoupit do nebe a sestoupit do pekla. Oba světy jsou totiž dobrým lidem dostupné a v nebi je prý někdy nuda.

    Tento banální popis odráží banalitu inscenace samé. Čapek a s ním i Goldflam vše relativizují a s odstupem více než osmdesáti let od vydání povídek se nám může mnohé jevit jako klišé. Bůh je stařec s bílým plnovousem v lesklém županu (u Čapka: oděný modrým pláštěm, posetým zlatými hvězdami), dozvíme se, že každý z nás má v sobě něco špatného i dobrého…

    V myšlenkově plytké a podivně slepené inscenaci se čas nikam neklene, pouze klopýtá k natahovanému konci. Herci zde nehrají postavy, ale představují postavičky. V několikastránkových Čapkových povídkách se přirozeně neukazují složité charaktery, nýbrž je naznačen jeden či dva povahové rysy postavy, které slouží smyslu vyprávění. To však v celovečerní inscenaci nestačí. Herci hrají v exaltovaném gestu (nejvíc Jiří Hána ve scéně, kdy se státní zástupce na chvíli mění v ďábla), rychlém tempu a místy s přehnaně vyslovovanou dikcí. Jen když narážíme na závan mystična, mluví se tišeji, pomaleji, ubývá gest (např. trojice hereček při spiritistické seanci).

    A pakliže si tvůrci dali za cíl představit Čapka z jiného úhlu – míněno je pravděpodobně proměnit pragmatika v mystika – ukazuje se přesný opak. Věštění, jasnovidectví i vyvolávání duchů má vždy racionální vysvětlení a transcendentno je karikováno (viz postava Boha). Lidské pinožení pak v této prvorepublikové revue plyne nevzrušeně a očekávatelně.

    Městská divadla pražská – Karel Čapek, Arnošt Goldflam: Věštkyně, vraždy a jasnovidci. Režie Arnošt Goldflam, scéna David Marek, kostýmy Petra Štětinová Goldflamová, hudba Milan Potoček. Premiéra 16. března 2013 v Divadle Rokoko.


    Komentáře k článku: Nemystický a nevzrušivý Čapek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,