Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Divoká jízda mezi pohádkou a masakrem

    Národní divadlo Brno připravilo českou a vlastně i kontinentální premiéru hry Velmi, velmi, velmi temný příběh od hvězdy britské dramatiky Martina McDonagha, hojně uváděného i v Čechách. Další kus populárního autora černých komedií především z Irska (Osiřelý západ, Poručík z Inishmooru, Lebka z Connemary, Kráska z Leenane), ale také oceňovaného filmového scenáristy a režiséra (V Bruggách, Tři billboardy kousek za Ebbingem) měl předloni premiéru v londýnském Bridge Theatre a dosud se nikde jinde nehrál. Odložená premiéra prokázala pohotovost dramaturgie NDB i režijní a hereckou invenci.

    Anna Bangoura v roli beznohé konžské Pygmejky s nevídaným literárním talentem, již Andersen vězní na půdě FOTO PATRIK BORECKÝ

    Přizvaný režisér Michal Vajdička se inscenování podobných látek už léta věnuje – na komorní detašované scéně činohry NDB v Redutě připravil už svého pátého McDonagha. A není bez souvislosti, že právě v Brně na festivalu Setkání/Encounter před šestnácti lety získal divácké ocenění jeho Osiřelý západ.

    Velmi, velmi, velmi temný příběh je nekorektní černou komedií, tedy McDonaghovým korunním žánrem, i když se překvapivě neodehrává v Irsku. Hra ironicky popisuje setkání dvou literárních velikánů 19. století Hanse Christiana Andersena a Charlese Dickense. Pracuje s reálnými historickými fakty (například alkoholismus pohádkářovy matky, jeho autismus a skrývaná homosexualita, záliba v loutkaření, potlačování přecitlivělosti, ctižádostivosti a marnivosti), ale nebyl by to McDonagh, aby do svého příběhu neimplementoval ještě další motivy odjinud: hovoří se vlastně o vykořisťování na rovině individuální i společenské, cestuje se tady v čase. Oba spisovatelé spoléhají na literární talent dvou konžských pygmejských černošek. Drží je zavřené v dřevěných krabicích na svých půdách a ony jejich úžasná díla vlastně píší za ně. Do textu také prosakuje koloniální drancování Konga jedním z největších masových vrahů v historii, Leopoldem II. Belgickým, který měl v Africe na svědomí okolo deseti milionů obětí, další tisíce konžských obyvatel nechal zmrzačit většinou useknutím ruky. Odťatými údy nešetří ani McDonagh, Andersen své Pygmejce usekne nohu, v příběhu se navrch motají i dva zombíci, zkrvavení mrtví Belgičané Dirk a Barry, vojáci násilnické armády.

    Ani Dickens (Petr Kubes) se u McDonagha nespoléhá na svůj vlastní literární talent… FOTO PATRIK BORECKÝ

    Taková změť materiálu může působit jako čirý chaos, ale díky umnému překladu Pavla Dominika (hraje se nejen o mrzačení lidí, ale i jazyka, který Andersen až do své smrti dokonale neovládal) a také přehledné, srozumitelné režii v Redutě povstává opravdu temný historický příběh s jasnými paralelami k rozkymácené Evropě dneška, ironické podobenství o srážce bezohledné imperiální moci s krvavým diktátem dějin, v němž McDonagh nešetří osvědčenou materií. Tedy opravdu drsným humorem, vulgarismy a zcela nekorektními situacemi či postřehy třeba o evropských národech (pojebaní Belgičané, italští leprouši i blbové pochovaní ve Westminstru…). Na první repríze jsem byl až zaskočený, jak s tímto naoko překombinovaným textem publikum šlo, jaké výbuchy smíchu u něj vzbuzoval.

    Bláznivinu sdělení vyprávěného z iracionální, postmoderní perspektivy jistě pomohla přijmout Vajdičkova režie stojící na konzervativních divadelních postupech. V prostoru sevřeném půlkruhovou scénou Pavola Andraška z mnoha šuplátek postupně se zmenšujících směrem nahoru rozehrává přehledné, někdy realistické (večeře u Dickensových), jindy nereálné scény (talk show zombíků s mikrofonem). Ve světelných předělech i v práci s oponou odkazuje až k filmovému střihu. Jakoby tradičně inscenované situace se srážejí se sarkastickým obsahem a rodí se z toho překvapivé a zábavné momenty, jež kontrastují s krutostí McDonaghovy vize světa.

    Brněnská inscenace disponuje také zdařilými hereckými drobnokresbami. Všechny nuance často jazykově i významově krkolomného textu obtahuje ve svém Andersenovi Michal Bumbálek. Konciznost jeho výkonu je pomyslnou odrazovou platformou i pro ostatní. A všichni své plochy využívají včetně hostující Anny Bangoura v roli vězněné beznohé konžské Pygmejky. Výtečná zábava plyne z herecké souhry a spolupráce dvou belgických mrtvol v podání Tomáše Davida a Vojtěcha Blahuty, kteří projevují opravdu velký komický potenciál. Menší role mají Petr Kubes (Dickens) a Isabela Smečková Bencová (jeho žena Catharine), ale využívají je plně.

    Velmi, velmi, velmi temný příběh je v brněnském podání podívanou příjemně stupňovanou v duchu ironicky použitého příslovce v názvu hry. Její bláznivé dějové i slovní zákruty nepřekrývají sdělení o zpupném evropském kontinentu, v němž masovým vrahům stále stojí sochy.

    Národní divadlo Brno – Martin McDonagh: Velmi, velmi, velmi temný příběh. Překlad Pavel Dominik, režie Michal Vajdička, dramaturgie Jaroslav Jurečka, scéna Pavol Andraško, kostýmy Katarína Hollá, hudba Michal Novinski. Premiéra 11. září 2020 v Redutě.


    Komentáře k článku: Divoká jízda mezi pohádkou a masakrem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,