Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Velká Dolly v malém

    Muzikál Hello, Dolly! je bezpochyby skutečným hitem. Kdo by neznal film s Barbrou Streisand a Waltrem Matthauem v hlavních rolích? Kdo by neznal ústřední píseň v podání Louise Armstronga? Na Broadwayi dosáhl při své premiéře v letech 1964 – 1970 neuvěřitelných 2.844 repríz! V karlínském Hudebním divadle v roli dohazovačky Dolly Leviové zářila nejprve Nelly Gaierová, po ní Laďka Kozderková a naposledy Jitka Molavcová.

    Za posledních patnáct let u nás vzniklo přes tucet nových inscenací Hello, Dolly! A výborně si stojí také inscenace, kterou uvedlo Studio DVA v rámci METROpolitního léta hereckých osobností: ačkoli nejlevnější vstupenky stojí 699 Kč, vyprodáno bylo všech jednadvacet prázdninových představení ve Švandově divadle. V listopadu se inscenace stěhuje do Divadla Hybernia. Inscenace režiséra Ondřeje Sokola s Ivanou Chýlkovou v titulní roli patří k tomu nejlepšímu, co možno dnes u nás v oblasti muzikálu vidět.

    Muzikál Hello, Dolly! je výborně napsanou komedií – a Ondřej Sokol nabízí velmi chytrou, vytříbenou zábavu. Žádná okázalá podívaná, žádné pozlátko, žádné operetní mrckování, ale v komorním prostoru vtipně a originálně rozehrané situace, navázané jedna na druhou tak, že představení bez oddechu sviští kupředu. Režisér se nespokojí s osamocenou pointou, ale řetězí gagy jeden za druhým: šestice herců ve vteřině postaví „živý povoz“ pro Horáce (Jaromír Dulava), Dolly špásuje s netrpělivým koníčkem, dva herci zaklesnutí do sebe přímo akrobaticky odehrají otáčení kola povozu. Vůz odjíždí – a na jevišti zůstanou koblihy. Ovšem nikoli ty koňské, ale ty plněné marmeládou či čokoládou. A hraje se dál: Kornelius Hackel je posbírá a odnáší vyhodit. Jak ale tak medituje nad svými neradostnými životními perspektivami, bezděky se do jedné z koblih zakousne…

    Inscenace nenapodobuje film, režisér si důvtipně pohrává s divadelní realitou, zkratkou, metaforou. Kornelius Hackel (Michal Slaný) a Barnabáš Tucker (Jan Meduna) se před Horácem Vandergelderem rádoby realisticky neukrývají, prostě strnou ve stronzu a promění se ve figuríny (na které si může Horác odložit klobouk).

    Hraje se na scéně odvozené z obrazu Nighthawks amerického malíře Edwarda Hoppera, zachycujícího tichou předměstskou ulici před nalévárnou s nápisem Phillies. V mžiku se z ní stane rušná newyorská ulice, když tu před očima Kornelia, Barnabáše a jejich dam (Monika A. Fingerová, Berenika Kohoutová) kmitá šestice herců, představující spěchající chodce i auta. A poté se stejně rychle změní v prvotřídní Harmonia Gardens Restaurant s roztančeným šestičlenným personálem, který promptně přistaví k dvoupatrovému domu letištní schůdky s nápisem „Dolly Air“, aby tak dámě v zlatorůžové, blýskavé róbě připravili parádní, efektní entrée.

    Ivana Chýlková jen koketně pohodí hlavou a je jasné, že tahle Dolly si návrat do nóbl společnosti opravdu užívá. Zdá se, jako by pořád jen pózovala, spokojeně se mazlila se slovíčky a byla nad věcí – ale když ve vyznání „Průvod jde dál“ zvážní, ukáže i Dolly zranitelnou, odhodlávající se změnit svůj život. Zpívá krásným altem, stylově, skvěle intonuje.

    Inscenace Studia DVA jako by svým způsobem navazovala na program, s nímž přišel Ladislav Županič v Hudebním divadle Karlín, když hrál výrazné muzikálové příběhy a obsazoval do nich osobité herce.

    Stejně jako pro karlínské inscenace i pro tuto platí, že interpreti sice nejsou školenými zpěváky, ale dokáží se velmi dobře vyrovnat se zpíváním. A tak se inscenace sice brání velkomuzikálové parádě, dokonce si vtipně utahuje z pompézních finále, ale nikterak vážně se nezpronevěřuje požadavkům na vskutku profesionální muzikálové představení. Klobouk dolů před Naďou Urbánkovou, která se smyslem pro humor bravurně vystřihla výstup Ernestiny Zámožné!

    Velmi dobře Dolly sluší i hudební úprava pro dechový orchestr, piáno a bicí, ke které inscenátoři přistoupili vzhledem ke komornímu hracímu prostoru. Jejího autora tají (na stránkách Švandova divadla stále figuruje Varhan Orchestrovič Bauer, se kterým se Studio DVA rozešlo), ale patrně to bude zkušený muzikálový dirigent Kryštof Marek, který orchestr rozesazený na jevišti též řídí.

    Muzikál Hello, Dolly!, jak jej nabízí Studio DVA, vypadá a zní trochu jinak, než jsme zvyklí z velkých jevišť. Ondřej Sokol a Kryštof Marek k němu nabízejí jiný klíč. Možná méně efektní, ale podle mě velmi inspirativní.

    Studio DVA – Jerry Herman, Michael Stewart: Hello, Dolly! Režie Ondřej Sokol, překlad Ivo Osolsobě, texty písní Eduard Krečmar, hudební nastudování Kryštof Marek, choreografie Renáta Suchánková, scéna Adam Pitra a Renáta Weidlichová, kostýmy Nina Stillmark, produkce Petra Stránská a Michal Hrubý. Premiéra 6. července 2010 ve Švandově divadle v rámci 7. METROpolitního léta hereckých osobností. Psáno z reprízy 13. září 2010.


    Komentáře k článku: Velká Dolly v malém

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,