Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ve jménu ducha

    Kromě Ducha svatého je významný i ten zcela světský. Tvoří nedílnou součást našeho já, ačkoliv není známo, kde v nás sídlí. Možná v hlavě, možná v podpaží.

    Není však pochyb o tom, že existuje. Jak jinak bychom se v něm (tedy v duchu) mohli smát. Jindy v něm někoho proklínat. Někdy v duchu počítat, občas v něm být dokonce hrdiny.

    Je připraven být nám k službám v situacích, kdy něco nedokážeme uskutečnit v reálné podobě. V duchu se například bouchá do stolu daleko snáz.

    Nedávno jsem se dověděl, že tak lze dokonce i tělocvičit. V roce 150. výročí Sokola to chápu jako pozoruhodnou inovaci. Jen nevím, co by pánové Tyrš a Fügner řekli pozměnění tradičního hesla na „Paže (v duchu) tuž, vlasti (v duchu) služ!“

    Dotyčné cvičení není ničím pokoutným, ale lékařskou metodou. Autorkou je MUDr. Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu v Brandýse nad Orlicí. Věnuje se léčbě pohybového ústrojí a vytvořila terapeutický návod s názvem Infinity. Patří k němu i možnost cvičení ve fantazii.

    Cituji z článku o této metodě: „Mozek nerozezná skutečnost od představy, a proto je přínosem i takzvané cvičení v představě, tedy aktivita, kdy na jednotlivé cviky pouze myslíme.“

    Jak jsem se dále dočetl, může jít o momentální službu lidem, kteří zrovna nemají možnost si náležitě a rozevlátě protáhnout záda cvičením. Představuji si, že tomu tak je například při nekonečné poradě. Účastníci jsou přikováni k židlím a s potěšením se aspoň pomyslně prolétnou na létající hrazdě jako Saroyanův odvážný mladý muž.

    Lituji, že jsem si z bezpočtu hodin těláku v obecné, střední i na vysoké škole nezapamatoval některé cviky. Mohl bych je nyní tímto způsobem aplikovat v duchu, abych posloužil protažení těla. Naznačený přístup je pro mě svůdný i tím, že by člověk cvičil, aniž by cvičil.

    Jsem si vědom, že onu metodu si vykládám zjednodušeně, ale kdybych si třeba pořádně pamatoval detaily cvičení na bradlech, určitě bych tělu posloužil. Co je mi platné, že jsem si na internetu našel v souvislosti s bradly názvy různých cviků, když pořádně nevím, jak je v duchu provést.

    Nedávno jsem letěl do Lisabonu, vzdušná cesta tam trvala přes tři hodiny, takže by mi na sedadle jistě pomohlo třeba právě zmíněné pomyslné cvičení. Možná zrovna na virtuálních bradlech. Jenže jak v představách udělat výmyk do vzporu, když ani ve fantazii neznám jeho fáze?

    Nebo přehmat do podhmatu a toč jízdmo vpřed. Neřku-li výskok do vzporu dřepmo.

    Paní primářka by mi asi doporučila jiné pomyslné cviky, ale nechme detaily stranou. Za klíčovou pokládám informaci, že je vůbec možné cvičit pomyslně. Je to další důkaz zřejmě nekonečné tematiky, která se může odehrávat v duchu.

    Samozřejmě, že je to náhrada skutečnosti. Něco, co si promítáme pouze v našem vnitřním biografu. Už jsem si v něm pouštěl leccos, tak proč to nezkusit třeba s virtuálními kliky.

    Nikdy jsem jich moc nedokázal, ale předpokládám, že v duchu bych mohl být king.

    Rudolf Křesťan

    Literární noviny číslo 49/2012
    vyšly 6. prosince 2012.

    www.literarky.cz
    predplatne@literarky.cz


    Komentáře k článku: Ve jménu ducha

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,