Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Varyš plive na Plzeň (No. 5)

    Závěrečný den festivalu rámovala dopolední velmi zdvořilá a laskavá diskuse a večerní velmi decentní závěrečný večírek. Což vlastně vystihuje plzeňský festival celkem přesně. Ukázalo se, že Vladimíru Hulcovi se má říkat „pane presidente“ a s Dorou Viceníkovou sdílíme zálibu v zatuchlé atmosféře interiéru Komorního divadla. Škoda, že se bude bourat.

    První načrtnutí

    Odpoledne v Alfě nás pár zhlédlo Terminus pražského divadla Letí. Hra Marka O´Rowa, tři  místy vulgární monology ve verších, je docela pozoruhodná, překlad Ester Žantovské skvělý. Inscenace Martiny Schlegelové je spíše prvním načrtnutím a možností textu nevyužívá. Richard Fiala je sice výborný herec, zde je to však méně vidět, druhé dvě kolegyně mu pak už vůbec nestačí. Hudba dobrá, videoprojekce nadbytečné, resp. příliš doslovné. Strašně špatně a nedostatečně se pracuje s rytmem verše, až je skoro zbytečné, že je hra v řeči vázané. Význam této inscenace je rozhodně v objevení hry a vzniku znamenitého překladu. Velmi se těším, až se toho někdo pořádně chopí. Samozřejmě okem své fantazie bych viděl například inscenaci s Josefem Vinklářem/Zdeňkem Svěrákem, Hanou Maciuchovou a Jiřinou Jiráskovou, ale jsou i jiné možnosti.

    A tím by se to dalo uzavřít

    Vpodvečer pak bylo ve Světovaru Prase. Morávka už jsem dlouho neviděl, a tak jsem si populární, ale i tupenou hříčku s Havlovou hříčkou vychutnal a ocenil, včetně výtečných výkonů Husích herců – Holendy, Knihy, Jiráčka a Daleckého.

    Večer jsme pak završili srbským Národním divadlem – Loď pro panenky esteticky notně připomínala řadu balkánských filmů, jež jsem viděl, asi na tom zeměpisu přeci jen něco bude. Často jsem tomu úplně nerozuměl, ještě častěji mi to bylo protivné, ale kdyby naše Národní hrálo takhle, rozuměj s touto odvahou, s touto energií, s tímto smyslem pro neuspořádanost, mohli bychom si pískat.

    A tím by se to dalo nějak uzavřít: zahraničí sekce (nepočítám Annu Kareninu) ukázala, jak by to bylo hezký, kdyby se u nás dělalo divadlo taky trochu jinak. Což neznamená, že to vždycky byl úplně skvělý zážitek. A český výběr byl poněkud strnulý. Vlastně bych byl nerad, kdyby to byla přesná zpráva o českém divadle současnosti. „Site-specific“ sekce  je pak propadákem festivalu.

    Třeba zase za rok v hlavním městě eurokultury.


    Komentáře k článku: Varyš plive na Plzeň (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,