Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Varyš píše ze zálohy (No. 4)

     Nečtu moc Lidové noviny, takže mi tyhle věci unikají. Díky upozornění Vladimíra Hulce v jedné z diskusí na této stránce jsem se dopracoval k protestu Vladimíra Justa a následně k materiálu z Orientace LN 25. října, kde o divadelních festivalech debatovali Jana Machalická, Karel Král, Jitka Jílková, Kamila Černá a Pavel Štorek.  Výběr diskutujících nechám stranou, ale nedá mi to abych nepřičinil pár poznámek.

     Reakce Vladimíra Justa se týkala především útočení na festival v Hradci. Abychom byli spravedliví, naváží se do něj hlavně Jana Machalická. Mne spíš mrzí, že se všichni tváří, jako by Plzeň (resp. její festival)  byla pupkem českého divadelního světa. A že nikdo nezmiňuje Divadelní Floru Olomouc, protože jsou líní na ni jezdit.

     Obecně se útočí na festivaly. Že je to špatně, že jich je moc. Výsměšně se uvede, že zaniknou repertoárová divadla a budou jen festivaly. No a co? Že vznikají inscenace schválně namixované pro festivaly – pořád lepší, než vytvářet inscenace pro lokální publikum svého repertoárového divadla proto, aby provinční honorace mohla v sobotu večer dorazit ve fracích. Že si festival místo hotového představení nechá udělat inscenaci na zakázku – ale to je přece ta největší frajeřina! (Jediný, kdo to u nás dělá, a jen v úzkém segmentu, je asi Next wave, ne?)

     Jana Machalická napsala, že české divadlo v Plzni to zahraniční „přehrálo“, bylo lepší. Král jí to vyčítá, ale ne proto, že by se mýlila, ale protože vyvozuje obecný závěr, když porovnává „českou špičku se zahraničním průměrem“. Já nevím, měl jsem z toho opačný dojem. Tedy že když porovnáme český průměr /protože nic jiného v Plzni k vidění nebylo, snad s výjimkou bezručovské Kachny) se zahraničním průměrem , vychází nám, že ten zahraniční průměr je. když už nic, tak přinejmenším ujetější, odvážnější, odvázanější, drsnější.

     Nacházíme ovšem roztodivné perly.

    Jana Machalická: Je jasné, že festival má mít dramaturgii. Mým snem je festival v Praze, který by trval tři, maximálně čtyři dny a přivezl by špičky evropského divadla, zkrátka ty nejúchvatnější výsledky evropského divadla, které by také stály závratné sumy. Co tomu říkáte?

    Já si myslím, že festival v Praze je blbost. Udělal bych ho v Teplicích, Ústí, Vrchlabí nebo ve Zlíně. Hlavně malé město, které ten fest může ovládnout. V Praze se ztratí. Filmáče se taky konají ve Varech. Nebo Hradišti. Čtyři dny je málo. Lepší je deset nebo čtrnáct. Vedle dramaturgie je pro festival podstatná atmosféra, komunita, lidi, kteří se přes den potkávají v divadlech, mezitím na ulicích a večer v jedné hospodě. A co je „špička evropského divadla“ je vždycky otázka – koneckonců tyhle špičky už hostí ty festivaly v Avignonu, Edinburghu, Berlíně atd., ne? Možná by bylo zajímavé, kdyby naopak začalo nějaké „špičky evropského divadla“ produkovat české divadlo.

    Karel Král: Moje idea je přesně obráceně. Já bych si přál, aby se každý týden v Praze objevilo jedno špičkové světové divadlo. Bez ohledu na festival. V tom se taky pozná, že jde o světovou metropoli. Takhle to chodí v Berlíně a v řadě jiných měst.

    To už je lepší. Na druhou stranu, divadlo je tedy a teď a nejde –li o ony univerzálně přenosné „hermanisovské“ inscenace, je skoro vždycky lepší je vidět v domácím prostředí. Mým snem tedy je, aby se v Praze každý týden hrálo alespoň jedno špičkové divadlo. Domácí. Původní. Aspoň jednou – za týden, za měsíc, za rok…

    A nečekaná pointa:

    Když už jsem byl v tom prohledávání archivu, o týden později, 2.října, vyšla diskuse, kterou moderoval Jiří Peňás, s Martinem C. Putnou, Markem Pokorným, Karlem Císařem či Lenkou Lindaurovou, na téma propírané výstavy Decadence now! v Rudolfinu. Byla o tolik šťavnatější, zábavnější a intelektuálně i smíchově podnětnější, než jakákoli debata kritiků o divadle, kterou jsem kdy četl, že mi nezbylo než ji hápat jako precizní dovětek k těm našim diskusím o úrovni české divadelní kritiky na webu DN a říct si : ano, TOTO chybí české divadelní kritice. Razance, nadhled, vtip, a asi i úsudek, postřeh a vzdělání.

     Odkazy:

     Diskuse o festivalech je zde:

    http://www.lidovky.cz/pro-divadlo-je-nejlepsi-mrtvy-papez-db1-/ln_noviny.asp?c=A100925_000088_ln_noviny_sko&klic=239086&mes=100925_0

     Reakce Vladimíra Justa zde:

     http://www.lidovky.cz/karikatura-diskuse-0om-/ln_noviny.asp?c=A101002_000048_ln_noviny_sko&klic=239180&mes=101002_0

     Adorovaná diskuse o Dekadenci je zde:

     http://www.lidovky.cz/tezko-byti-dekadentem-0u3-/ln_noviny.asp?c=A101002_000093_ln_noviny_sko&klic=239194&mes=101002_0

     Pěkné čtení přeje


    Komentáře k článku: Varyš píše ze zálohy (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,