Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Varyš píše z Flory (No. 3)

      Divadelní Flora je již v plném proudu  a zatímco ji dnes reprezentuje ředitel v televizním pořadu Sama doma, Stefan Dreher již v atriu pilně buduje instalaci pro svou sportovně-taneční inscenaci Superimsposing. V Olomouc prší a intendant Jan Žůrek z Horky nad Moravou si našel novou životní lásku.

     Švédská komediantka Charlotta Öfverholm, působící jako tanečnice a choreografka připravuje pro Floru světovou premiéru svého nového kousku Pas de deux sans toi, ve čtvrtek však rozehrála na Konviktu svou nejúspěšnější inscenaci, grotesku Lynn – portrét ženy. Autorské představení uvedla nejprve projekcí vtipného, svižného polodokumentárního filmu, aby pak vystoupila ze dveří, živě komunikovala s diváky, obepínala se kolíčky na prádlo a zpívala sladkobolné cajdáky. Lynn je portrétem ženy, co si vytváří umělé tělo, nechává se operovat, zvětšovat, zmenšovat, implantovat si do těla cizí suroviny. S tím nevyhnutelně přichází i bolest, symbolizovaná kolíčky na prádlo, ale Öfverholm se na celý proces dívá spíše s nadhledem a úšklebkem. Do příběhu trochu překvapivě vstupovala i srdceryvným zpěvem, naopak do odlehčeně – komentátorské koncepce jasně patřily různé zcizovací dialogy s diváky. Naprostým vrcholem pak pro mě byla role anonymního muže, o jehož lásku Lynn marně usiluje – i prostřednictvím oněch operací a vylepšení – a všechno marné! On ji většinou ignoruje, sedí stranou, čte si noviny (Lidové), anebo prostě přijde s kýblem ledu a lhostejně ho na ní vysype.Vynikající temně ironická inscenace.

     Jednou z očekávaných pecek hudebního programu Flory byl koncert brněnské kapely, co není z Brna, MIDI LIDI. Partička barevnejch hochů  pod vedením Petra Marka, vyžívající se v noteboocích, klávesách a veselých textech, mile ujetých sloganech typu „a můžeš si ten svůj shit vyřešit“ či „nejenže tě miluju, ale navíc tě mám ještě rád“ nadchla plný parkán tančících diváků, které neodradil ani sílící déšť. MIDI LIDI jsou zajisté eklektická kapela, v hudbě čerpajíc zejména z Kraftwerk – ale to vůbec není na škodu, zvláště v kombinaci s nejrůznějšími mystifikacemi, stylizacemi, hříčkami a bizarní veselostí vůbec. A jednou se třeba i dozvíme, co je zač Divadlo Margaret Thatcherové.

     Ze šaten a okolí

     Šéfredaktor festivalového zpravodaje a tiskový mluvčí festivalu Jan Plíhal je občas trochu nervózní z interních vtipů a dlouhých souvětí. Zato jsme se shodli, že na letošní Floře citelně chybí Gabo Zifčák. Kritik Hulec opět projevil perfektní schopnost polévat v nevhodnou chvíli a jak to na festivalech bývá, není nouze ani o nečekaná, improvizovaná, avšak plnohodnotně teatrální umělecké performance. Překladatel Peč jistě přiveze z Prahy spisovatelku Olgu Tokarczuk. A tak dále.


    Komentáře k článku: Varyš píše z Flory (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,