Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Varyš píše Kyselovej a naopak

    Varyš píše Kyselovej

    Milá Evo,

    zaujala mě slova šéfredaktora Jana Koláře v editorialu k poslednímu číslu o „zvlčilé mládeži, která se nás štítí, protože pro ni jsou tištěné Divadelky vousatý svět“. Ano, ale vousatý svět přeci nejsou kvůli tomu, že jsou tištěné. Což tak trochu souvisí s tím, že ses mi svěřila, že píšeš pozitivní (!) dizertačku o šedesátých letech. Mohl jsem si hlavu ukroutit. Ty, s tak intelektuálně břitkým pohledem, s kritickým odstupem, s nadhledem a cynickým humorem, a přesto všechno marné – stejně jsi tomu šalebnému kouzlu o údajné zlaté éře podlehla?! Řečeno s Pitigrillim, moralismus u starých se dá pochopit, protože kornatění cév vede ke všemu, ale mladí?

    Samozřejmě, to divadlo jsme nezažili, takže těžko soudit.Dle přeceňované kinematografie a literatury té doby bych si ovšem nevsadil poslední šilink. Úplně nejhorší je hudba: myslím, že si nedovedu představit nic horšího než písničky Suchého a Šlitra (dokonce i Beatles jsou v některých momentech nesnesitelní o něco méně). Ale s tím filmem a literaturou je to nejinak: u nás při setrvalé mizérii československé „tvorby“ těžko soudit, ale příklad západní Evropy, severní i jižní Ameriky nebo Skandinávie, Polska a Balkánu dokazuje, že teprve sedmdesátá, osmdesátá a devadesátá léta přinášejí opravdové klenoty. Koneckonců i Smoljak a Svěrák se ze svého studentského cimrmanovského humoru dokázali vykoupit až v sedmdesátých a osmdesátých letech díky opravdu znamenitým kouskům typu Kulový blesk…

    Kyselová píše Varyšovi

    Drahý Vojtěch,

    musíme si naliať čistého vína, sme zvlčilá mládež, či chceme, či nie. Našťastie ňou však zostávame len v krátkom časovom intervale, aby nás nahradili ďalší a my sme ich mohli častovať obdobnými prívlastkami. Osobne si myslím, že tlačené periodiká prežijú akýkoľvek silný nápor virtuálneho sveta. Podľa mňa máme v podvedomí zakódované akési prirodzené pnutie k materiálu, ktorý sa dá držať a cítiť. Navodzuje to potom dojem, že je text oveľa cennejší, serióznejší a má proste váhu. A prečo? Lebo je na ozajstnom papieri. Noviny (asi aj tie Divadelní) sa nikdy neprestanú predávať a nikdy sa neprestanú kupovať.

    V rozpakoch zostávam len nad termínom „vousatý“. Ak ide o neprehľadnosť, ťažkopádnosť, tak potom vousatosť nie je len problémom staršej generácie. Často k nej skĺznu aj mladšie ročníky. Ale možno si len zle vykladám pojem „vousatost“.

    Kolego, chcem Ťa upozorniť, že vo svojej dizertačke nie je mojím cieľom oslavovať ani 60. roky ani ich kultúrne a umelecké zázemie. Chápem Tvoje rozhorčenie, ale upokojím Ťa tým, že mi ide o preskúmanie terénu v československom kontexte, respektíve slovensko-českom z hľadiska premeny vzájomných vzťahov dvoch divadelných kultúr…

    Celé znění dopisů viz

    http://www.divadelni-noviny.cz/varys-pise-kyselove-no-2/

    http://www.divadelni-noviny.cz/kyselova-odpovida-varysovi-no-2/


    Komentáře k článku: Varyš píše Kyselovej a naopak

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,