Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Varyš píše Adéle Kajn (No. 2)

    Milá Adélo,

    z nějakého důvodu se obklopuji lidmi daleko kritičtějšími, než jsem já sám, takže si nakonec připadám spíš jako změkčilý píárista než jako kritik, pokud někoho z přátel s sebou vezmu do divadla. Ironické je, že kritiky obecně a mě zvláště nějak všichni pokládají za příliš přísné. Existuje v divadlech nepsaný dojem, že „divák“ je laskavý člověk, který přijde ze zájmu a „má rád divadlo“, zatímco „kritik“ je zapšklý skřet, který jen šíří zlo. Z mé – jistě omezené – zkušenosti je ale patrné, že diváci jsou mnohdy asi dvacetkrát nemilosrdnější než kritici – koneckonců nemusejí na tvůrce brát žádné ohledy, nemusí věci vidět v žádných „souvislostech“ – synonymum pro polehčující okolnosti – a navíc mají důvod být naštvaní, pokud si zaplatili vstupné. Ale někomu stačí už jen ztráta času nebo pocit trapnosti a studu vyvolaný spoluúčastí na něčem, co se dotyčnému hrubě nelíbí.

    S tím volně souvisí také zvyk tleskat – jaksi ze zdvořilosti. V českých divadlech v podstatě nepoznáš situaci, kdy by se představení divákům hrubě nelíbilo. Nezažil jsem, že by se někdy netleskalo vůbec nebo jen velmi nezřetelně. O to ostřejší jsou pak u šatny. Ano, vulgární výrazy mi někdy v recenzích chybějí.


    Komentáře k článku: Varyš píše Adéle Kajn (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,