Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Varyš píše Adéle Kajn a naopak

    Milá Adélo,

    tak máme po té slavné premiéře Roberta Wilsona v Národním. Spolu s Historickým monologem v Kolowratu asi jediná inscenace, za níž se činohra ND – a s ní i my, protože my jsme ten národ, jenž Národní divadlo reprezentuje – nemusí stydět. A samozřejmě se zas vyrojilo mnoho výkřiků, jak je to či ono špatně. Protože, pozor: Wilson stojí příliš mnoho peněz! A protože Čapka trhá na cucky! A protože dělá navíc to samé už pětadvacet let!

    Ale je to těžké, když tytéž recenzentky, co vychvalují obskurní Dočekalovu inscenaci Jelinekové Nory, napadají Wilsona, když – po proběhnuvším německém festivalu – vychvalují Ameriku nebo Rechnitz, a nedoceňují Zlatý kořenáč a především Lulu. Pak tady někomu něco vykládej o formě.

     

    KAJN píše Varyšovi

    Milej Vojtěchu,

    pořád se můžeš setkat s názorem, že něco je pouhá forma. Ano, jenomže divadlo je přece formální k uzoufání! Lidé – navlečení do bizarních kostýmů, nalíčení do neobvyklých barev a na zcela nereálné scéně – si navíc třeba zpívají nebo mluví ve verších. A jiní zas vyšňoření sedí v publiku a zírají na ně, přičemž ani nedutají. Už tahle výchozí situace přece jaksi deklaruje to, že nepůjde o něco normálního, neformálního, bez pravidel…

    Celé znění dopisů v oddíle blog DN


    Komentáře k článku: Varyš píše Adéle Kajn a naopak

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,