Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelně opsané Antikódy

    Sbírka experimentální poezie Václava Havla se stala předlohou a inspirací experimentu jevištního. Nová scéna má od března na repertoáru inscenaci s názvem Antikódy, kterou doplňovala výstava Antikódů ve veřejném prostoru – na piazzetě Národního divadla, i Havlovi věnovaná výstava fotografií v kavárně NoNa.

    Antikódy

    I vykřičník je gesto aneb Divadelní Antikódy na Nové scéně FOTO ARCHIV NS

    Chuť převést Antikódy do divadelní podoby je poměrně ambiciózní úkol. O to ambicióznější, když Antikódy vznikají pod hlavičkou Laterny magiky a tvůrci se snaží najít nový, moderní způsob, jak může Laterna magika promlouvat současným jazykem k dnešnímu publiku. Režisér a v tomto případě také scenárista Braňo Mazúch spolu s choreografkou Věrou Ondrašíkovou, performerem Stanislavem Abrahámem a tanečníky Štěpánem Pecharem, Alexandrem Sadirovem, Martinem Talagou, Jaroslavem Ondrušem, Davidem Stránským a Petrem Opavským se však odradit nenechali.

    Tvůrci pro Antikódy využili realtime tracking, který umožňuje, aby díky detekci reálného pohybu tanečníků obraz a zvuk reagovaly na bezprostřední dění na scéně. Tak performer, který představuje Václava Havla a sedí za stolem na předscéně, může psát psacím strojem své Antikódy přímo na „papír“, jenž ho v podobě průhledné opony napjaté v portálu odděluje od tanečníků. Ti zase mohou svými razantními výkopy, ranami pěstí nebo jen lehkými dotyky ramenem ovládat klávesnici psacího stroje zobrazenou na oponě a svým psaním iniciovat také reálný zvuk klapek stroje či hudební sekvenci využívající zvuky, které při psaní na stroji skutečně vznikají. Gesto tanečníka a jeho pohyb v prostoru jsou v inscenaci stejně významné jako vykřičník ostře vyražený na plochu opony. I vykřičník je gesto. Havlovy Anktikódy vznikají, odehrávají se, jsou přítomné na scéně a performer i tanečníci je vytvářejí, vpisují na jeviště, vstupují s nimi do interakce. Pohybující se lidské tělo, živoucí tělo tanečníka se ocitá v konfrontaci s písmeny a znaky strojového písma. Vzniká tu jistý paradox. Tanečník sice svým pohybem s ohledem na použitou technologii obraz vede, nicméně v konečném důsledku konfrontaci s ním spíše prohrává. Tělo je tu ve služebném postavení, tělo je tu pro technologii, spíš než technologie pro tělo.

    Light designer Patrik Sedlák utopil tanečníky za oponou do pološera, divák je nevidí ostře, může vnímat masu těla, ale nikoliv tváře. Bílá písmena nebo grafické struktury jsou pro něj vizuálně nejvýraznější částí. Ostatně tma a těžko viděné, nebo dokonce neviděné je jedním z témat choreografky (a mimo Antikódy i tanečnice) Věry Ondrašíkové. Stejně jako využití nových technologií v tanci. Symbolický je v tomto směru její projekt Nespatřen uváděný v Experimentálním prostoru NoD. Zde Ondrašíková spolu s Johanou Švarcovou na scéně také využívá technologii, která monitoruje pohyb a přetváří ho ve zvuk a projekci. Pro projekt Nespatřen, inspirovaný životem nočních zvířat, je typická velmi sporá práce se světlem, představení se pro diváky z větší části ocitá až na hranici viditelnosti, či dokonce za ní. Výrazné stopy tohoto přístupu lze nalézt i v Antikódech.

    Potíž Antikódů však spočívá v tom, že variování jediného principu je nosné tak prvních dvacet minut zhruba hodinové produkce. Když opadne prvotní překvapení, divák oprávněně očekává něco dalšího. Efekt základního principu zeslábne a ničím dalším inscenace nepřesvědčuje ani ve chvíli, kdy si více prostoru vydobydou tanečníci. Inscenaci, která je vlastně nakonec poměrně pietním opisem Antikódů na scénu, stejně tak pietně uzavírá Havlova fotografie. Podle týmu Nové scény se bude po vzoru experimentu proměňovat. Je však otázkou, jestli ještě něčím razantněji překvapí.

    Nová scéna Národního divadla Praha – Václav Havel: Antikódy. Scénář a režie Braňo Mazúch, multimédia Dan Gregor, hudba Michal Nejtek, choreografie Věra Ondrašíková, sound design Stanislav Abrahám, light design Patrik Sedlák, programing softwaru Jakub Koníček, animace Denizcal Yuzgul, kostýmy Kristýna Javůrková. Premiéra 21. března 2013.


    Komentáře k článku: Divadelně opsané Antikódy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,