Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    V Dlouhé létá babička modrou vzducholodí

    Máte doma babičku, která se právě stala důchodkyní? Anebo takovou babičkou (případně dědečkem) jste? Pak si nenechejte ujít představení pražského Divadla v Dlouhé O líné babičce. Poznáte tam její sny a divadlo vám nabídne možnost, jak je realizovat.

    Alena Kastnerová: O líné babičce, Mladá fronta 2011. Repro archiv

    Alena Kastnerová: O líné babičce, Mladá fronta 2011. Repro archiv

    Předlohou k nejnovější inscenaci O líné babičce režiséra Jana Borny a jeho – dnes od něj již pracovně neoddělitelného – asistenta a režiséra Miroslava Hanuše je stejnojmenná knížka pro děti i dospělé o babičce, která má škapulíř (rozuměj váček) plný svých zapsaných snů, které si v důchodu začne – konečně – splňovat. Vytahuje jeden papírek se snem za druhým a nic pro ni není nemožné. Řídí nejluxusnější auto na světě, proletí se vzducholodí, osvobodí arabského prince, naučí se potápět, vyleze na osmitisícovku, potká a zachrání Yettiho. A ke každému dobrodružství si v rádiu pustí nějakou pěknou písničku z mládí. To už ale není v knížce, to je licence pražských divadelníků.

    Jarmila Vlčková dobyla osmitisícovku. FOTO MARTIN ŠPELDA

    Jarmila Vlčková dobyla osmitisícovku. FOTO MARTIN ŠPELDA

    Každý sen je vlastně samostatná scénka, hudebníci by řekli klip, ve které se živě hraje, zpívá a tančí. A to herci Divadla v Dlouhé ovládají náramně, zvláště mají-li „v zádech“ vynikajícího hudebníka a aranžéra Milana Potočka. Důležitým pomocníkem jim je i praktická vícepatrová scéna Jaroslava Milfajta. Hudební dění (nástupy a hraní hudebníků) se vesměs odehrává na trubkovém lešení lehce připomínajícím design disco-televizních show 70. let. Uvnitř konstrukce – na jevišti, na předscéně i mezi diváky – pak každý babiččin sen nabízí a přináší originální svět, jedinečné výtvarné řešení využívající naddimenzované rekvizity, bláznivé kostýmy, prapodivné paruky, líbezně malované kulisy a také animovaný film a – jak je v Dlouhé v těchto produkcích zvykem – létající model. Tentokrát je to modrá vzducholoď. Dospělého maně napadne Žlutá ponorka Beatles…

    Jízda nejluxusnějším autem na světě se babičce trochu vymkla. FOTO MARTIN ŠPELDA

    Jízda nejluxusnějším autem na světě se babičce trochu vymkla. FOTO MARTIN ŠPELDA

    Možná i tento film byl vzdálenou inspirací této inscenace. Především však navazuje na legendární písničkál Kdyby prase mělo křídla a vánoční povídku Jak jsem se ztratil. Je obdivuhodné, jak herci v Dlouhé dokážou tento model obměňovat a přizpůsobovat svému věku, svému myšlení. Ne, že by byli dědečky a babičkami. Zatím jsou jen těmi rodiči, co je jejich babičky neposlouchají. „V bytě má být tak uklizeno, abychom byli zdraví, a takový nepořádek, abychom byli šťastní,“ říká v knížce i inscenaci babička a zve čtenáře a diváky na báječné výlety. V Dlouhé tuto obyčejnou, a přece tak báječnou babičku ztvárňuje hradecká loutkářka Jarmila Vlčková. Její volba není od režisérů náhodná. Není nijak excentrická, ztřeštěná ani bláznivá. Je to v podstatě nenápadná, sportovně působící „ženská“, ještě plná životní vitality a radosti. S naprostou samozřejmostí předstupuje před diváky a ti ji věří. Je „jako jejich babička“. Společně vstupují do světa fantazie, překvapují se v něm a bláznivě těší a radují z každé maličkosti. Teprve ostatní herci jsou těmi pohádkovými, „divadelními“ tvory a bytostmi onen svět samozřejmě – vždy s velkým nadhledem a humorem – rozžívajícími. Jako kdybychom byli se svou babičkou v Karlíkově továrně na čokoládu anebo s ní létali fantaskním světem Žluté ponorky.

    Ani internet neujde babiččině pozornosti. FOTO MARTIN ŠPELDA

    Ani internet neujde babiččině pozornosti. FOTO MARTIN ŠPELDA

    Právě písničky ocení dospělý divák asi nejvíc. Jde o slavné songy angloamerické populární hudby, od Hit the Road Jack rhythm´n´bluesového skladatele a zpěváka Percyho Mayfielda či rock´n´rollu Rock Around the Clock proslaveného Billem Haleyem přes hypnotické Zvuky ticha Simona a Garfunkela a My Sweet Lord George Harrisona po „stadiónovky“ We Are the Champions Freddie Mercuryho (Queen) a Another Brick in the Wall Rogera Waterse (Pink Floyd). Všechny však s novými, nesmírně vtipnými, dětsky hravými texty Miroslava Hanuše na hony vzdálenými původním. Nikdy by mne nenapadlo, že Reedova divoká A Walk on the Wild Side se dá převést v písničku o modrém balónku. Závěr obstará folková Do nebes předčasně zesnulé Zuzany Navarové. Babička však do nebes neodlétá, jen se stěhuje do domu na mořském pobřeží. Neste mě, neste, ptáci, do nebes / k divokým kachnám volám přes vrátka / Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd / a straky odnesou má zrcátka…

    V Divadle v Dlouhé vykvetla inscenace, která má naději stát se novou legendou. Oslovovat diváky všech generací po několik generací.

    Hodnocení: @@@@

    Divadlo v Dlouhé Praha – Alena Kastnerová, Jan Borna: O líné babičce. Režie Jan Borna, Miroslav Hanuš, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Hana Fischerová, animace Vojtěch Žák, hudební nastudování Milan Potoček, české texty zahr. písní Miroslav Hanuš, dramaturgie Ilona Smejkalová. Premiéra 23. listopadu 2013

    /Recenze vyšla dnes v deníku E15/


    Komentáře k článku: V Dlouhé létá babička modrou vzducholodí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,