Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    V DISKu o herectví i muzikálu

    Časopis DISK, který v gesci a redakci Jaroslava Vostrého a Zuzany Sílové do prosince 2012 vydával Ústav dramatické a scénické tvorby Divadelní fakulty AMU, už rok nahrazují knižní studie. Vydavatelé se tak rozhodli proto, že o časopis nebyl zájem a nechtěli vydávat neprodejnou tiskovinu. Moudré rozhodnutí, které hodně vypovídá o nechuti lidí z divadelní branže číst, dozvídat se. Znají to i jiná divadelní periodika i dvě další nakladatelství, která tvrdohlavě vydávají literaturu o divadle: Divadelní ústav a Pražská scéna.

    V poslední době do redakce dorazily hned čtyři publikace, které pro edici DISK vydává nakladatelství Kant. Dvě z nich, plná polovina, se věnují herectví, teoreticky i historicky, což je trochu odumírající disciplína zdejší teatrologie či scénologie. Pod oběma je podepsaná Zuzana Sílová, která se na dějiny českého herectví specializuje.

    Jako autorka vydala studii Komedianti na české scéně s podtitulem Od divadla k filmu (2013), zaměřené na komediální, veseloherní, současným termínem bavičské herectví. Začíná u obrozenců generace Václava Tháma, tedy ve Vlastenském divadle, pokračuje generací J. K. Tyla a přes arény (Jindřich Mošna) a první stálé české scény směřuje ke komikům Národního divadla, Vinohradského divadla a vůbec kamenných scén do poloviny 20. století. Nemine přitom hlavní reprezentanty kabaretů, šantánů, malých divadel na cestě k V+W v Osvobozeném. A nezapomíná ani na komiky filmového plátna.

    Sborník studií Sláva a bída herectví (2013) Sílová s Vostrým redigovala a přispěla studií o Anně Letenské a Nataše Gollové. Setkali se tu autoři různých generací a studie odpovídají jejich oborovému zájmu. Vedle koryfejů starší i novější činohry Jiřího Plachého, Miloše Nedbala, Marie Burešové, Svatopluka Beneše a Rudolfa Hrušínského, tedy těch, kteří odpovídají řekněme tradičnímu pohledu české teatrologie na herectví, se objevil i Oldřich Nový coby filmový a operetní komik. Zájem o „nižší“ projevy herectví zdůrazňuje i pozoruhodný výbor z kritik pařížského Figara z 80. let 19. století příznačně nazvaný Mezi slávou a opovržením – poučné, jak se kdy psalo o hercích. Neobvyklý je i pohled na herectví televizních seriálů. Sborník uvozují tři teoretické studie (Jan Hančil, Jaroslav Vostrý a Jiří Šípek).

    Pavel Bár publikoval v knize Od operety k muzikálu (2013) s podtitulem Zábavněhudební divadlo v Československu po roce 1945 podstatný příspěvek k dějinám lehké múzy. Úběžník práce tvoří Hudební divadlo v Karlíně a proces, kterým hudební divadlo prošlo od stalinistického pojetí operety přes průnik muzikálu do zdejší produkce až k počátkům soukromopodnikatelských aktivit po listopadu 1989.

    Stanislav Slavický textem Scénické tradice Latinské Ameriky (2013) přispěl k poznání u nás velmi neznámého divadelního a paradivadelního i tanečního umění. Velmi čtivou reportážní technikou shrnul základní informace a přidal přehled tanečních stylů dané oblasti. Nechybějí barevné, dobře tištěné fotografie. Kniha dokládá, že řada publikací má velkorysejším gestem nahradit časopis DISK, že se neuzavírá žádnému tématu či metodologickému přístupu.


    Komentáře k článku: V DISKu o herectví i muzikálu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,