Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Úvahy posttelevizní: Falešné a prázdné kontexty

    Samozřejmě, že je to z větší části nadsázka: ne že by si nový diskusní pořad Kontexty, vysílaný od března na ČT 2 (moderátoři Lucie Vopálenská a Petr Dudek), kritiku nezasluhoval, ale je dobře, že vznikl a popřejme mu dlouhou výdrž. Nechci v nejmenším přispět k tomu, aby byl snad pořad, sotva vznikl, z vůle mocných rušen (tj. aby jej stihl osud kontroverzních pořadů Na hraně, Sněží, Katovna, Síto aj.). A vítám, že Kontexty (na rozdíl od jiných kvalitních relací – křiklavým příkladem je Historie.cs) ČT archivuje a každý, kdo nestihne premiéru či reprízu, si jej může dohledat na webu. To, jak ČT nakládá s tím nejlepším, co momentálně vysílá, je ostatně námět na samostatnou úvahu – za takový počin považuji desetidílný seriál Mistr a Markétka (režie Vladimír Bortko). Zatímco v Rusku sledovalo seriál, který je zatím nejlepším filmovým přepisem Bulgakova, 55 % dospělé populace, u nás je na ČT 2 překryt kvalitní publicistikou ČT 1 (Reportéři), na webu není, a co je přímo trestuhodné, na rozdíl od desítek kýčů nemá reprízu! Ale zpět ke Kontextům.

    Pominu nevkusnou scénografii, pro níž je zřejmě prostá židle banalitou, a tak uvězňuje izolované hosty do jakési těžkopádně hmotné, půlkruhové podkovy, jež debatní prostor spíše opticky uzamyká než otevírá. Dále v takovém pořadu vždy tiše závidím báječný „byznys“, skrývající se za absurdním titulkem scénář: Adam Drda: když zavrhnu představu, že by tu odborníci memorovali páně Drdův text, zbudou jen moderátorům rámcově předepsané námětové okruhy – ani jejich otázky, reagující na průběh debaty, ale nelze beze zbytku předepsat, a kdyby to šlo, byla by to smrt pořadu (potom se ale ptám, zda by nestačil daleko skromnější titulek: námět). Mnohem podstatnější vadou, jež se křiklavě podepsala na dílu z 6. 4., nazvaném Ústav pro studium totalitních režimů aneb Co nám odkázala Státní bezpečnost, byl klíč výběru hostů a apriorní způsob vedení diskuse, který vycházel z některých v zárodku pochybných premis. Nic z toho nenaplňovalo proklamovaný záměr, že pořad zve do studia hosty, kteří nám pomáhají nalézt souvislosti.

    Bylo až dojemné, jak se pořad alibisticky vyhýbá kontroverzním tématům, jakým je například v odborném tisku konstatované plagiátorství Jiřího Pernese v souvislosti s monografií o Emanuelu Moravcovi, stejně jako konkréta jeho angažmá ve prospěch ČSSD (proti třaskavosti těchto faktů mi neustále přetřásaný VUML připadá spíš jako mlhotvorná zábavná pyrotechnika). Média nás zásobují celé týdny informacemi o problematické (jak se správně, ale bohužel zas jen obecně v pořadu konstatovalo: „silové“) volbě ředitele ÚSTR, kdy na protest proti němu odcházejí z rady ústavu tak nezpochybnitelné osobnosti, jakými jsou Jiří Gruša, Ivan Klíma nebo Jan Stehlík (odchody těchto a dalších lidí jsou stejným příznakem selhávání ředitele, jakými byly odchody historiků typu Petra Blažka za ředitele minulého), kdy proti neregulérnosti volby vznikla dokonce z řad zaměstnanců tzv. Iniciativa neustrčených. Na druhé straně jiné nezpochybnitelné osobnosti, jež jako protistrana v pořadu rovněž chyběly (Vilém Prečan, Petruška Šustrová), pochybnou volbu hájí a uchylují se dokonce v argumentační nouzi k praktikám veřejné denunciace z mailu určeného jinému adresátovi (P. Šustrová v LN: fuj!). A v této době nás „analytický“ pořad uklidňuje obecným tlachem o tom, že klady převažují, že Žáček dobrý, ale Pernes taky dobrý, že jediným problémem snad je nedostatek konsenzu a fakt, že úřad je zaměřen příliš jednostranně jen na „represivní složky“ totality. Kde zůstali čelní představitelé sporu, kde zůstalo (snad ve střižně?) Placákovo hodnocení současného ředitele jako podvodníka, publikované v LN? Vrcholem byla kunderovská debata: nejen že tu zaznělo z úst moderátorky nehorázné přirovnání Kundery ke zločincům typu Grebeníčka st. nebo Brožové-Polednové (proč se ti hysteričtí intelektuálové zastávají spisovatele, a ne těchto osob?), ale chybná byla už základní premisa, že totiž Kundera udal na policii, že si agent chodec přijde pro kufr, i když prý nešlo o udání, ale oznámení trestné činnosti. Kundera, pokud budeme věřit dodatečnému policejnímu záznamu, neoznamoval žádnou trestnou činnost (pouze pobyt cizí osoby na koleji), tím méně pak udával agenta. Při podrobném čtení dokumentu, (plného, jak konstatovala Hana Marvanová, závažných nesrovnalostí), v textu Respektu manipulativně vyloženého, zjistíte, že o tom, že je Dvořáček agent, spravila policii až jeho kolegyně Militká (mimochodem příbuzná autora článku v Respektu). A jádro pudla, v Kontextech netknuté, je v tom, že její role i další možné „vyšetřovací verze“ nebyly při fušérském zpracování závažného tématu v jinak seriozním týdeníku vůbec brány v potaz, natož objasněny…


    Komentáře k článku: Úvahy posttelevizní: Falešné a prázdné kontexty

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,