Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Unavené pozdravy

    Nadcházející jaro s sebou přináší i pandemii jarní únavy. Nechce se nám pracovat ještě více než jindy, pouhá myšlenka na úklid nám působí svalovou trýzeň a nejraději bychom jen slastně lenošili. Ale jsme takhle líní i v češtině?

    Nehledě na vyčerpání blížícím se jarem vím už teď o jedné oblasti, v níž se pokoušíme si své konání usnadnit, jak to jde. Pozdravy. Velmi často mě někdo v obchodě zdraví brej místo alespoň trochu vstřícného brej den. Pokud za to dotyčný nedodá mladá pani, neberu to jako osobní urážku, ale vždy sveřepě zdravím dobrý den nebo alespoň brý den. Co mě však trápí o poznání víc, je nashle. Na shledanou (které se pořád píše jedině zvlášť!) je nejčastěji rozloučení se s člověkem, kterému vykám, tedy se kterým mám vztahy formálnější, ačkoli mohou být vřelejší než s někým, komu z lecjakých důvodů tykám. S neznámým číšníkem v pizzerii si ale netykáme a naše vztahy po jediném obědě většinou nijak zvlášť bližší nebývají, přesto se mnohdy loučí zkráceným nashle (v této podobě bychom pozdrav psali spíše dohromady), byť s téměř zpěvnou intonací. Je to důsledek jazykové ekonomie, která se v jazyce projevuje v nesčetném množství jevů, snaha po milé neformálnosti nebo jen uplatnění práva být nezdvořilý?

    Zdá se mi zajímavé, že na jedné straně si ulehčujeme zdravení formální, zatímco na druhé straně u neformálních pozdravů projevujeme kreativitu a tradiční pozdravy často upravujeme přidáváním přípon i koncovek. Místo čau se říká čauves, čauky, místo ahoj delší ahojky nebo ahojda. Zajímavá je i slovesná koncovka 2. osoby množného čísla -te v pozdravech čauteahojte, jimiž se obracíme k více lidem. Tyto delší pozdravy vídám hlavně v psaném textu, což beru jako nepřímý důkaz, že naše ruce neleniví, naopak. Jen pusa se někdy unaví, jaro nejaro. Tak nashle!

    Hana Prokšová
    Ústav pro jazyk český AV ČR

    Literární noviny číslo 11 vyšly 15. března.

    www.literarky.cz


    Komentáře k článku: Unavené pozdravy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,