UDÁLOSTI: Na Berlinale vítězí norské Sny

Zatímco na závěrečném večeru 75. ročníku festivalu Berlinale vyhlašovali Zlatého medvěda za nejlepší film a zánovní ředitelka festivalu, americká novinářka a kurátorka Tricia Tuttle, zvala na příští rok do Berlína i ty z nás, kteří jsme letos sledovali ceremoniál online v přímém přenosu, Německo se chystalo k parlamentním volbám a netrpělivě, spolu s celou Evropou, vyhlíželo svou nejistou budoucnost. Hlavním vítězem festivalu se ale – možná ne náhodou – stal snímek ryze apolitický, totiž křehká romance o první platonické lásce norského režiséra Daga Johana Haugeruda.

Sny, které líčí zamilovanost středoškolačky z Osla Johanne (Ella Øverbyeová) do nové učitelky Johanny (Selome Emnetu) jsou završením Haugerudovy volné trilogie o vztazích, SEX LOVE DREAMS. Jsou to filmy nejen se zcela různými postavami i příběhy, ale také s jiným náhledem na lásku a sexualitu: například první Sex (měl premiéru v sekci Panorama na Berlinale 2024) je o dvou stárnoucích kominících z Osla, kteří se, rozhodně ne bez humoru, zamýšlejí nad tím, kým vlastně v životě i ve své sexualitě jsou. V českých kinech byl Sex uveden na konci prosince roku 2024; je to mimochodem snímek tak klidný, něžný a silný, že si rozhodně zaslouží váš čas.

Druhý díl volné Haugerudovy trilogie Láska (byl loni na podzim uveden v hlavní soutěži v Benátkách) bude v distribuci letos v červenci a vítězné Sny z Berlinale uvidíme v českých kinech – díky distribuční společnosti Pilot Film – letos na podzim.

Zlatý medvěd za nejlepší film (udělen producentům filmu) v roce 2025: Drømmer (Sny) režiséra Daga Johana Haugeruda (uprostřed) s producenty (zleva Yngve Sæther and Hege Hauff Hvattumová). FOTO Dirk Michael Deckbar

Šedesátiletý vítěz letošního Berlinale Dag Johan Haugerud, mimo jiné autor několika ceněných románů, se soškou Zlatého medvěda za nejlepší snímek 75. ročníku filmového festivalu Berlinale přidal k plejádě skandinávských tvůrců, jejichž díla, věnovaná niterným mezilidským vztahům, rezonují Evropou: vzpomeňme, s jakou razancí vtrhl loni na festival v Karlových Varech (a následně i do kin) ve světové premiéře norský snímek Až na věky režisérky Lilji Ingolfsdottir.

Možná právě kvůli politicky vypjaté době je potřeba literárnějších, křehkých, introspektivních děl tak veliká. Prezident hlavní festivalové poroty Berlinale, americký režisér Todd Haynes, se ostatně vyjádřil k výběru vítěze z devatenácti soutěžních titulů mimo jiné slovy: „Víc pište a víc čtěte. Je to obohacující.“ Narážel na to, že Sny jsou moderní filmovou novelou, kdy je velká část prožitku postavy vyprávěna formou voiceoveru – a vlastně víc, než o první lásku sedmnáctileté dívky se tedy jedná o lyrický popis pocitů hlavní ženské postavy – ale také o to, jak na její pocity reaguje (velice rozrůzněné) okolí.

Při charakteristice filmu pak Haynes mluvil sice o Snech, ale zároveň také pojmenovával, v čem je současná skandinávská kinematografie „o vztazích“ silná obecně: ve filmařské preciznosti, v trpělivosti vyprávění, jemném humoru, silných hereckých výkonech, neokoukaných hereckých tvářích i v ději, který divákům opakovaně přináší překvapivé momenty prozření.

Zdroj náhledového obrázku festival Berlinale.