UDÁLOSTI: Čeští lvi aneb Bez vás to nezvládnem!

Ceremoniál předávání 32. ročníku Českých lvů, který se konal v sobotu večer v pražském Rudolfinu, byl rozhodně svižnější, a hlavně konečně inkluzivnější než uplynulé ročníky. Bez zbytečných detailů jej uváděl influencer Karel Kovy Kovář, který na úvod řekl, že čeští diváci – a o ně šlo na letošních Lvech především – mají český film rádi a záleží jim na něm.

Loni jsme dávali v kinech přednost dramatům před komediemi: Zápisník alkoholičky překonal půl milionu diváků, Vlny, nominované na Oscara, viděl každý desátý občan ČR, milion diváků. Studentský Krajan získal evropského Oscara, v soutěži na Berlinale a na 60 dalších festivalech byl uveden dokument Ještě nejsem, kým chci být. Film Viktora Tauše Amerikánka, nominovaný na 13 Českých lvů, byl v hlavní soutěži na estonském festivalu Tallin Black Nights, zahraniční úspěch slavil i animovaný snímek Kristiny Dufkové Život k sežrání, včetně Ceny poroty na festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy a nominace na Evropskou filmovou cenu.

Režisér vítězného snímku Vlny Jiří Mádl, FOTO ČFTA

Šestkrát Vlny

Velkofilm Vlny o téměř neznámé části historie invaze v srpnu roku 1968 se stal nejlepším filmem roku 2024. Režisér a herec Jiří Mádl jej intenzivně připravoval čtyři roky; s vlastními rešeršemi, aby ještě stihl vyzpovídat žijící redaktory, pak začal už v roce 2012.

Z Rudolfina si odnesl Cenu za nejlepší režii i za nejlepší scénář. Českého lva za nejlepší film pak z rukou prezidenta MFF Karlovy Vary Jiřího Bartošky (právě ve Varech měly Vlny 1. července 2024 světovou premiéru) převzala producentka VlnMonika Kristlová, která mimo jiné zdůraznila, jak moc s váží, že v naší zemi máme stále veřejnoprávní média. Kromě Českého rozhlasu se na Vlnách, stejně jako na dalších 31 celovečerních filmech roku 2024, podílela Česká televize.

I Ceny za mužský i ženský herecký výkon ve vedlejší roli patřily Vlnám: odnesly si je představitelé novinářů Věry Šťovíčkové a Milana Weinera z Redakce Mezinárodního života Československého rozhlasu, Táňa Pauhofová (ta svého prvního Českého lva hned z pódia věnovala všem statečným novinářům na Slovensku a poděkovala Čechům za podporu Slovenska) a Stanislav Majer, který dodal, že si přeje, aby se záběry z pražských ulic, jak je vidíme ve Vlnách, už nikdy v Evropě neopakovaly. Šestého Českého lva získal Vlnám zvukař Viktor Ekrt za nejlepší zvuk.

Docela napínavý souboj

Pak už nebylo nic moc jasného ani předvídatelného, snad jen, že vizuálně a obsahově výjimečný film Amerikánka o jedné cestě za svobodným dospělým životem nemůže odejít bez ceny za výtvarný počin. Film, který na svět přivedl režisér Viktor Tauš, proměnil 13 nominací ve tři výhry: Českého lva za nejlepší kameru získal Martin Douba, za nejlepší scénografii a také za kostýmy (dvě různé ceny) pak Jan Kadlec, autor production designu, kompletní vizuální podoby snímku.

Dokument Ještě nejsem, kým chci být, v němž čte fotografka Libuše Jarcovjáková svoje deníky ze 70. a 80. let, zatímco my ve filmu sledujeme na 3000 jejích fotografií, si odnesl Cenu za nejlepší dokument (režie a produkce Klára Tasovská, produkce Lukáš Kokeš); je stále k vidění na streamovacích platformách i v kinech a do konce března je otevřena i retrospektivní výstava Libuše Jarcovjákové v pražském Veletržním paláci. Střihač Alexander Kashcheev má za Ještě nejsem, kým chci být také ocenění v kategorii Nejlepší střih.

Nejlepším animovaným filmem roku je pak pozitivně laděný a vtipný animák o dospívání, Život k sežrání. „Tohle je 14 let života!“ řekla při nadšeném děkovném projevu režisérka Kristina Dufková. Za stejný, podprahově edukativní a hippiesácky rozverný snímek získal Michal Novinski Cenu za nejlepší hudbu. „Žeru tě, živote!“ zpívá se tam slovy textaře Jiřího Macháčka.

Ceny pro nejlepší herečku a herce v hlavních rolích patřily snímkům, které jinak nebodovaly: Lva za nejlepší ženský herecký výkon získala herečka Pavla Beretová za film Rok vdovy, a zdůraznila, že letošek byl z hlediska ženských hereckých výkonů velmi silný („Dala bych tu sošku, holky, vám všem,“ řekla). Cenu pro nejlepšího herce v hlavní roli získal Oldřich Kaiser za němou roli v silném snímku režiséra Jiřího Havelky Zahradníkův rok; oba protagonisté byli letos ověnčeni už Cenami české filmové kritiky.

Film Život k sežrání. FOTO Barletta

Víc prostoru seriálům

Lvům letos přibyly čtyři nové (a důležité) herecké kategorie, za hlavní a vedlejší ženský a mužský herecký výkon v seriálových dílech. Cenu Nejlepší herečka ve vedlejší seriálové roli získala Simona Lewandowska za druhou řadu projektu České televize Dobré ráno, Brno!, nejlepším seriálovým hercem ve vedlejší roli se stal Petr Uhlík za roli sériového vraha Ladislava Hojera v šestidílné minisérii Metoda Markovič: Hojer televize Nova.

Ceny za Nejlepšího herec a herečku v hlavní roli v seriálovém díle si rozdělily stejné projekty: Zuzana Zlatohlávková byla odměněna za Dobré ráno, Brno! II (a nás odměnila energickým projevem ve slovenštině), Petr Lněnička získal křišťálovou trofej za výkon v Metodě Markovič: Hojer.

Nejlepší televizní seriál nebo minisérie je letos právem a očekávaně Metoda Markovič: Hojer, projekt režiséra Pavla Soukupa a televize Nova, true crime rekonstruující složitá vyšetřování elitních pražských policistů v 80. letech minulého století.

Českého lva na Nejlepší krátký film má Bzukot země mladé česko-švédské dokumentaristky Grety Stoklassa, mimo jiné taktéž autorky ceněného celovečerního dokumentu Blix not Bombs. Ta si přímo z pódia Rudolfina řekla přítomným filmařům o práci; nebude mít o ni nouzi.

Cena za Mimořádný přínos české kinematografii byla oproti plánům předána in memoriam: získal ji v lednu 2025 náhle zesnulý dirigent Mario Klemens. Druhého z letošních Českých lvů za celoživotní dílo získal režisér, scenárista a herec Karel Smyczek.

Poklidný, profesionálně připravený večer 32. Českých lvů se konal pod kreativní supervizí režiséra Matěje Chlupáčka (film Úsvit či seriály To se vysvětlí, soudruzi a Dcera národa), výtvarný koncept připravil scénograf Henrich Boráros, nositel Českého lva za nejlepší výtvarný počin za film Alois Nebel, dominantou, jehož divadelní práce je spolupráce s režisérkou Danielou Špinar.

Ceny České filmové a televizní akademie pro nejlepší filmy roku uplynuly letos bez skandálů a trapností, všechny děkovné řeči se vešly do minuty. Večer vynikal pevným konceptem, výraznou vizuální složkou, moderní hudební složkou (skladatel, producent a DJ NobodyListen) i neexhibujícím scénářem a výkonem moderátora Kovyho. Ceny navíc předávaly dvojice tvůrců, jeden (známý) z profese herecké a druhý (neznámý) z profese technické, takže se večera účastnili i filmoví profesionálové v pozadí, běžným divákům ne tak známí, bez kterých by ale žádný film nevznikl: prostor dostaly i novější filmové profese, intimní koordinátorka, specialista na péči o filmová zvířata, nebo green specialista na ekologické natáčení. A tak je jasné, že pobídka v prologu večera „Tak pojďte, bez vás to nezvládnem!“ skutečně patřila divákům.

Zdroj náhledového obrázku ČFTA.