Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tři režisérky přečetly českou prózu

    Výhradně českou sezonu směle realizovala v uplynulých měsících činohra Jihočeského divadla. O její první části, reprezentované Havelkovými Elitami a Havlovým Pokoušením, psala Jana Soprová v DN 3/19. Po Novém roce došlo v Českých Budějovicích na jevištní verze soudobých próz, režírovaly ve všech třech případech dámy.

    Teresa Branna, Daniela Šišková a Natália Drabiščáková (zleva) jako tři sestry z inscenace Pod sněhem podle stejnojmenného románu Petry Soukupové FOTO ALEXANDR HUDEČEK

    Kniha Petry Soukupové Pod sněhem se stala východiskem pro dramatizaci Davida Košťáka a tu nastudovala Jana Kališová. Základní rozvržení ne příliš dramatického příběhu „tří sester“ (na Čechova nelze nevzpomenout) nabízí v podstatě banální syžet. Děje se v zimě, název ale funguje také jako metafora. Chladný příkrov jakoby dusí všechny jednající postavy. Poněkud snobsky působící Olina (Teresa Branna) má za sebou už několik nepodařených vztahů. Temperamentní Blanka (Natália Drabiščáková) je typem lidově jadrnějším, manžel (Tomáš Kobr), stále vytížený prací u počítače, jí s největší pravděpodobností zahýbá. Nejmladší Kristýna (Daniela Šišková) se zase zapletla s ženatým mužem. Ani u rodičů, k nimž dcery jedou na návštěvu, není všechno, jak má být. Otec (Dušan Sitek) je vysokoškolský pedagog a patrně intelektuální autorita, matka (Daniela Bambasová) ho kdysi „ulovila“ jako jeho studentka. Poměrně brzy si však přestali rozumět. Matka o tom publiku se smutkem vypráví, její vzpomínky nasvěcují modré štychy, samomluva je zpestřena okrajováním mrkve. Do přestávky inscenace působí velice krotce a bez energie. Při slavnostní večeři dojde na další potraviny na jevišti, reálně se tu konzumují řízky s bramborovým salátem. Situace se alespoň částečně dramatizuje, byť ji koření taková stylová vychýlení jako zcela náhlý a papírem šustící profesorův komentář k posledním výsledkům českých parlamentních voleb. Herci prezentují svoje postavy vkusně, zejména se prosadí nová posila souboru Daniela Šišková v některých zoufale nejistých akcích „bludné“ ženáčovy milenky Kristýny. Nejsem si ovšem jist, zda tato inscenace „jako ze života“ může nabídnout divákovi katarzní spoluprožitek.

    Dvojici středověkých detektivů – Oldřicha z Chlumu a jeho panoše Otu – z próz Vlastimila Vondrušky v Jihočeském divadle ztvárnili Pavel Oubram (uprostřed) a Václav Švarc (druhý zleva) FOTO ALEXANDR HUDEČEK

    Zcela z jiného soudku je sázka na jistotu ve volbě historické detektivky Vlastimila Vondrušky Ďáblův sluha. Jeden z nejpopulárnějších českých spisovatelů – a svými názory prezentovanými ve veřejném prostoru dost bizarní mudrlant – nabízí čtenářům jakési středověké „šerloky“, kteří ve 13. století vyšetřují zločiny na hradech a v okolí. Knih s hlavními hrdiny Oldřichem z Chlumu (v budějovické inscenaci Pavel Oubram), jeho panošem Otou (Václav Švarc) a velitelem Divišem (Petr Halíček) zplodil Vondruška už čtyřiadvacet.

    Knihu zdramatizovaly umělecká šéfka budějovické činohry Martina Schlegelová s dramaturgyní Olgou Šubrtovou a jde o přiznaně nenáročnou oddechovku spolehlivě naplňující hlediště. V nařasené fabuli (dokonce s homosexuální zápletkou) není prostor pro kresbu charakterů, celé to připomíná televizní inscenaci ze sedmdesátých let minulého století. Některým interpretům se daří ve zkratce načrtnout psychologickou motivaci (Daniele Bambasové v partu sexuchtivé kuchařky či Tomáši Kobrovi jako ideologicky předpojatému inkvizitorovi). Jeden výjev disponuje divadelní pravdivostí, to když služebná Klára (Teresa Branna) chce svádět vyšetřovatele Oldřicha v Oubramově podání, on se od ní ovšem potřebuje dozvědět detaily ze života na hradě, které mu pomohou odkrýt tajemství několikanásobné vraždy.

    Ekologická aktivistka Hana (Kamila Janovičová) za starého i nového režimu bojuje proti výstavbě Jaderné elektrárny Temelín FOTO ALEXANDR HUDEČEK

    Nejambicióznějším a vedle Elit nejvydařenějším opusem celé sezony je adaptace románu jihočeského prozaika Jiřího Hájíčka Rybí krev. Dramatizátorka Marie Špalová nevynechala žádnou zásadnější dějovou zápletku předlohy a připravila tak režisérce Natálii Deákové dosti obsáhlý scénář, jehož jevištní realizace však nepřekročí „mezní“ tři hodiny. Příběh ekologické aktivistky Hany (Kamila Janovičová), která za starého i nového polistopadového režimu bojuje proti výstavbě temelínské atomové elektrárny, přibližuje přehlížené osudy těch, jimž průmyslově-ekonomický rozvoj ničí život. Hana žila ve vsi, která stála budovatelským plánům v cestě a byla zlikvidována. Inscenace ovšem začíná o mnoho let později jejím příjezdem z Holandska, kde „po sametu“ zakotvila. Navštíví nemocného otce (Jan Dvořák) a vyhledá vrstevníky, s nimiž byly její kontakty náhlou změnou bydliště prudce přerušeny. V retrospektivě se pak odvíjí příběh, který Hanině odjezdu předcházel. Předvedena jsou nejen privátní dramata jako uvěznění bratra Honzy (Jakub Koudela) či rozchod s partnerem Petrem (Dan Kranich), motivovaný výraznější Haninou zásadovostí v protitemelínských aktivitách, ale také působivě ztvárněné demonstrace aktivistů. Syrová inscenace má v první části sice poněkud statický, „vyprávěcí“ charakter, po přestávce však nabírá na dramatických obrátkách. Režisérce se podařilo udržet stylovou rovnováhu mezi vesměs přesvědčivými hereckými kreacemi (vedle jmenovaných kupříkladu ještě Lucie Valenová a Magdaléna Hniličková v rolích Haniných kamarádek). Tento pohár trochu trpkého vína obohacuje nabídku jihočeské činohry o poctivě pravdivou chuť.

    I když jsou výsledky „vlastenecky“ koncipované sezony nevyrovnané, před odvahou vedení divadla nezbývá než smeknout.

    Jihočeské divadlo, České Budějovice – Petra Soukupová: Pod sněhem. Adaptace David Košťák, režie a úprava Jana Kališová, scéna Nikola Tempír, kostýmy Vladimíra Fomínová, hudba Daniel Šubrt. Premiéra 18. ledna 2019 (psáno z reprízy 16. března).

    Vlastimil Vondruška: Ďáblův sluha. Adaptace Martina Schlegelová a Olga Šubrtová, režie Martina Schlegelová, scéna Nikola Tempír, kostýmy Vladimíra Fomínová, hudba Filip Veret. Premiéra 8. března 2019 (psáno z reprízy 10. dubna).

    Jiří Hájíček: Rybí krev. Adaptace Marie Špalová, režie Natália Deáková, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Jana Smetanová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 18. dubna 2019.

    • Autor:
    • Publikováno: 13. května 2019

    Komentáře k článku: Tři režisérky přečetly českou prózu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,