Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tramvají do Vršovic a pak do stanice Touha

    Divadelní seskupení OLDstars a jeho produkce naleznete v jednom vršovickém sklepě, kam se vejde maximálně 30 diváků. Vnitřním ustrojením připomíná tento divadelní prostor (HarOLD se jmenuje) bytové, později krytové divadle Radima Vašinky, jenže v ještě „kapesnější“ verzi.

    OLDstars slaví 10 let činnosti a v programovém letáku vysvětlují svůj původ takto: Umělecká skupina sdružuje studenty a čerstvé absolventy pražských uměleckých škol, před deseti let opustila ochranná křídla mateřského Dismanova rozhlasového dětského souboru při Českém rozhlase. Momentálně mají na repertoáru Kde kukačka hnízdo má (známější jako Přelet nad…), Villquistovu Helverovu noc, Ravenhillův Bazén, Tři sestry, Poprask na laguně, Hamleta, Čarodějky ze Salemu a několik dalších titulů. Patří k nim i slavná Williamsova Tramvaj do stanice Touha. Duší seskupení je tiskový mluvčí činohry Národního divadla Tomáš Staněk, a na Tramvaj v jeho režii jsem se tramvají do HarOLDa vypravil.

    Tramvaj do stanice Touha

    Text v překladu Luby a Rudolfa Pellarových i počet postav jsou redukovány, setkáme se pouze se sestrami Blanche (Markéta  Burešová) a Stellou (Marcela Magdová), Stelliným manželem Stanleym (Jeník Tyl) a jeho kolegou Mitchem (Dan Brátka). Karetní kumpán Steve se na jevišti jenom mihne, jeho představitel Oskar Bábek funguje ve sklepním divadle jako barman a možná participuje na pozpěvování písní v anglickém originále za scénou, které tvoří hudební složku inscenace. Skromné rozměry hracího prostoru přiměly scénografku Petru Krčmářovou k důmyslně skromnému dělení na dvě místnosti plus koupelnu pomocí záclon i závěsů, takže impozantní entrée Blanche v naddimenzovaném klobouku a s černými brýlemi působí krutě groteskně. Produkce má přinejmenším ve výkonu Markéty Burešové profesionální parametry. Její Blanche chce svoji touhu po iluzi a neurčitém „ideálu“ – přes všechno, co prožila a jakými temnými zákrutami vedla její životní pouť – oživovat i prosazovat, střet s realitou nehodlá brát příliš na vědomí, jen občas se vzepne k hysterickým atakům. Burešová ji podává vlastně jako sympatičtější bytost než její kolegyně ze zavedených divadel Lucie Žáčková (Činoherní klub) a Zuzana Slavíková (Divadlo pod Palmovkou), všechny neadekvátní vztahové situace se sestrou, Stanleym i Mitchem, v nichž se chová „jako slon v porcelánu“, vyvolává jaksi s dobrým úmyslem a je upřímně nešťastná, když si jen zpola uvědomuje, že je jaksi mimo. Burešová nepřehrává, zdánlivá aristokratičnost Blanche, snaha „držet fazonu“ (třeba i při kamuflování sklonu k alkoholismu) i zoufalý pokus o sblížení s čistým mladíkem Mitchem ústrojně prostupují hereckou kreací, takže se nikdy nevychýlí do křečovitosti.

    Produkce má přinejmenším ve výkonu Markéty Burešové profesionální parametry. FOTO ZUZANA VESELÁ

    Marcela Magdová hraje Stellu uměřeněji, i ve Staňkově režijním pojetí jde o pasivní, už fatálně zakotvenou a sebezáchovně pasivní ženu, gravidita je zdůrazněna mnohem víc, než při inscenacích této hra bývá, také domácky gumičkou stažený culík jakoby chtěl ženskost role eliminovat. Magdová hraje inteligentně, jde přesně po textu a je – jistě i v rámci režijního záměru – méně výrazná než Burešové Blanche. Machisticky hřmotnému Stanleymu pomáhá Jeník Tyl občas trochu přepjatým hlasovým fortissimem (burácejícím obzvlášť v tak malém prostoru), ale jeho figura má jednolitý „tah na branku“, postavu herec charakterizuje i vnějškovými atributy jako rozepnutím kalhot vždy když se vrací domů (nejde o náznak erotické dychtivosti, ale o domácké pohodlí). Dan Brátka ztvárňuje citlivě nezkušeného Mitche, v jeho chlapecké tváři oči nejistě těkají, v mluvě je namíchána touha s nesmělostí, nešikovnost postavy dokresluje i pásek na kalhotách, který je trochu nakřivo a překrývá jen část košile.

    Marcela Magdová (Blanche) hraje inteligentně, jde přesně po textu. Machisticky hřmotnému Stanleymu pomáhá Jeník Tyl přepjatým hlasovým fortissimem. FOTO ZUZANA VESELÁ

    Staňkova režie klade důraz na hereckou akci tváří v tvář divákům, tady se nedá moc předstírat … a protagonisté obstáli. Jevištní tvar oživuje i několik vtipných inscenačních nápadů, k „oslavě“ narozenin Blanche zdobí Stella miniaturními svíčkami jen jediný dílek dortu. Na epilog (odvoz Blanche zdravotníky do ústavu) ve vršovickém sklepě nedojde, inscenace končí Stanleyho znásilněním Blanche (zatmí se včas). To je jistě hodně odvážný a rasantní škrt, celek nicméně (pochopitelně s vědomím, že řasa situací i vazeb musela bát zjednodušena) jako podnětná inscenace funguje.

    Hodnocení: @@@ 1/2

    OLDstars Praha – Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha. Překlad Luba a Rudolf Pellarovi. Režie Tomáš Staněk, kostýmy Anna Hrušková, scéna Petra Krčmářová. Premiéra 24. června 2012. (Psáno z reprízy 8. října 2012.)

    • Autor:
    • Publikováno: 10. října 2012

    Komentáře k článku: Tramvají do Vršovic a pak do stanice Touha

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,