Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Je místo pro naději?

    Komorní scéna Aréna se poměrně často obrací k titulům, které jí umožňují zrcadlit svébytnou ostravskou rázovitost. Té jako by byla přímo na míru šitá klasika americké coolness dramatiky, černá komedie Tracyho Lettse Zabiják Joe. Příběh z prostředí americké bílé lůzy – lidí ze dna společnosti, kteří se rozhodnou své (nejen) finanční problémy řešit svéráznou cestou: syn s otcem si najmou profesionálního zabijáka na všemi nenáviděnou matku a exmanželku, jejíž životní pojistka je pro zbytek rodiny jedinou a zcela mimořádnou šancí, jak se zbavit dluhů a začít konečně žít.

    Ve hře Tracyho Lettse Zabiják Joe není o dramatické situace nouze. Na vlastní kůži je zažívají herci Šimon Krupa, Tereza Cisovská, Michal Čapka, Kristýna Krajíčková a Josef Kaluža Foto archiv divadla

    Skvěle napsaný text stojí na důsledně budovaných zápletkách s nečekanými zvraty a na vypointovaných dialozích plných humorných hlášek i vulgarismů. Velká míra nadsázky povyšuje realistické situace až k jakési metafoře o nefunkční společnosti, z níž se vytratily jakékoli hodnoty a jejíž běžnou součástí je násilí a touha po zisku.

    To vše se režisérovi Jiřímu Pokornému do ostravské inscenace podařilo dostat. „Aréna“ jej přizvala ke spolupráci vůbec poprvé a byl to velmi dobrý tah, neboť právě on k poetice coolness nejednou inklinoval ve svých režiích i coby dramatik. S úctou k textu a bez nadbytečných režijních manýr vybudoval jednotlivé situace v detailně propracované scéně značně omšelé typické americké kuchyně propojené s obývákem. Nadávky a osočování postav, ale i parodické westernově pojaté vstupy elegantního zabijáka Joea střídají naturalisticky ztvárněné rvačky. Inscenaci se daří naplnit uvěřitelnou drsností (za zmínku stojí scény přestřelky v závěru inscenace).

    Leckdy velmi překvapivým jednáním postav do Lettsovy hry proniká výrazná grotesknost. Spolu s přesně odpozorovanými typy looserů nabízí hercům výborné možnosti. Jednoznačně je využil Josef Kaluža jako nájemný zabiják Joe Cooper, policista absurdně rozkročený mezi zákonem a zločinem. Kaluža zdařile osciluje i mezi polohami drsné autority a něžným mužem náhle zaskočeným láskou. Protiváhou titulní postavy je nešťastník Chris Smith, opatrovatel sestry Vicki, neúspěšný chovatel králíků i dealer drog. Šimon Krupa ho s patřičnou naléhavostí vykresluje jako typického smolaře, kterému se nic nedaří a do života na drsném předměstí jako by ani nepatřil. V relativně jednoznačných polohách, jak to hra vyžaduje, vykreslil Michal Čapka postavu Chrisova otce Ansela Smithe jako typického „podpantofláka“ a nešťastného poplety a Tereza Cisovská s patřičnou lascivností jeho druhou ženu Sharly jako přetvařující se zákeřnou macechu. Velmi dobře se do nového angažmá zapsala Kristýna Krajíčková, která nejednoduchou roli do svého světa uzavřené Vicki ztvárnila ztišeným hlasem v umírněné introvertní poloze. Jak Vicki narůstá sebevědomí, vnáší do inscenace i sympatický tón naděje. A když se v samotném závěru zbaví přítěže své rodiny, svitne vyhlídka nového začátku. Je ovšem otázka, jestli za to nezaplatila příliš vysokou cenu. A zda se v současném světě pro naději ještě vůbec najde místo!

    Komorní scéna Aréna Ostrava – Tracy Letts: Zabiják Joe. Překlad Jiří Josek. Režie Jiří Pokorný, scéna a kostýmy Petr B. Novák, hudba Nikos Engonidis, dramaturgie Tomáš Vůjtek. Premiéra 9. června 2018 (psáno z reprízy 6. září 2018).


    Komentáře k článku: Je místo pro naději?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,