Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Poměry na oblasti

    Stachanovec Tomáš Pilař odevzdal další, ani už nepočítám kolikátou letošní režii, tentokrát v Severočeském divadle v Ústí nad Labem. Pucciniho Tosku tu nasadili jako osvědčený divácký hit, a nic proti tomu v situaci, kdy pan Publikum dlouhodobě nechodí. Jenže vytloukáním klínu klínem se ještě nikdy nic nespravilo, Ústí klempíruje na obecnější divadelní neduhy, které začínají na radnici a do zdejší opery se promítají nedobrými pracovními poměry a pragmatickou vizí existence, sotva říct umělecké tvorby divadla. Tomáš Pilař si na laxní divadelní poměry veřejně stěžoval, že se nechodí do zkoušek – však Tosku přece každý umí a režisér si nemá co vymýšlet! Co čekat v divadle, kde největší úspěchy slaví aranžér Martin Dubovic? I Pilař se nakonec přizpůsobil a odevzdal zhruba to, co v divadle očekávali. To jest trochu ozvláštněnou (nejvíc v prvním dějství, na další se už asi moc nedostalo), nicméně ničím nevybočující prezentaci pucciniovského krváku přesně podle plakátu s dýkou a vějířem, proti němuž se režisér také ohradil. Jen v prvním dějství se Pilař trochu bránil modrým oparem a oživlými obrazy a sochami, dokonce i trochou symbolického hereckého jednání, dál převládla obvyklá dramatická posunčina.

    Ostatně Nikolaj Višňakov se nikdy nedal vyrušit z pěvecké ekvilibristiky, Cavaradossiho i tady odstatoval a s odpuštěním odkřičel ve forte, bez dynamiky, a tudíž bez významových valérů (alternuje Miroslav Dvorský). Luisa Albrechtová se vedle něho nemohla uplatnit cílenou interpretací role, navíc její hlas příliš vibruje a chybí mu přechody v dynamice, i proto v halasu provedení občas zanikal. Nejlépe mu bylo ve druhém jednání se Scarpiou v osvědčeném podání Nikolaje Někrasova, ale velkou árií sopranistka inscenaci neozdobila. Drastickou figurku Kostelníka po svém odvedl Petr Matuszek, zase si lámu hlavu, co na ní Pilař režíroval. Jeho nejprůkaznějším prostředkem je výtvarné modelování jevištního dění, jenže to zde určují zatěžkané kostýmy Josefa Jelínka, jimž nakonec opravdu nejlépe padne echtovní operní gestikulace. Čemu nerozumím, že se Pilař v programu k Jelínkovu výtvarnému rukopisu radostně hlásí.

    Dirigent Miloš Formáček hraje partituru se stejným důrazem na efekty, hřmotně, na procítění nuancí nedošlo, ani na pečlivé vyladění zvukových fines partitury. Obecenstvo odcházelo spokojené, slyšelo, co chtělo, provedení je na oblast nakonec uznatelné – jenže opravdu má takové městské divadlo smysl? Opravdu nemusí umělecky vymýšlet, tvořit, projektovat, opravdu si vystačí s rutinou? Soudě dle dlouhodobé tristní návštěvnosti divadla o tom zásadně pochybuji.

    Severočeské divadlo Ústí nad Labem – Giacomo Puccini: Tosca. Dirigent Miloš Formáček, režie Tomáš Pilař, scéna a kostýmy Josef Jelínek, sbormistr: Milan Kaňák. Premiéra 16. května 2014.


    Komentáře k článku: Poměry na oblasti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,