Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    A nejste vy takový ten donchuán z Prahy?

    Don Juan se hraje v pražském Divadle pod Palmovkou, v Plzni, Českých Budějovicích, donedávna se hrál i v Brně či Pardubicích. Otázka, kdo je tento po staletí utvrzovaný archetyp svůdce žen, zjevně divadelníky dráždí k hledání vlastní odpovědi.

    Don Juan (Tomáš Impseil) je celebrita, která jezdí od města k městu v naleštěném bílém kabrioletu FOTO PATRIK BORECKÝ

    Inscenace činohry libereckého Divadla F. X. Šaldy tuhle otázku rovnou tematizuje a klade ji divákům přímo z jeviště. Mladý filmař Sganarell (Tomáš Váhala) točí svůj zásadní dokumentární film Kdo to byl Don Juan? a zároveň řeší homosexuální vztah k titulní postavě, z něhož vyplývá žárlivě majetnická touha změnit Dona Juana k obrazu či spíše idolu svému.

    Režisér Tomáš Svoboda a dramaturg Tomáš Syrovátka inscenují vlastní text „hudební revue volně podle Molièra“, jak stojí v podtitulu jejich přepisu. Don Juan (Tomáš Impseil) je celebrita s aurou vítěze televizní StarDance, držitele Pornooscara a Muže roku, která jezdí od města k městu v naleštěném bílém kabrioletu s espézetkou JUAN 2017. Charismatický, cynický, ovoněný úspěšností a ozonem velkoměsta. A nejste vy takový ten donchuán z Prahy? ujišťuje se Klárka alias Clair, u Molièra prostá venkovanka, zde stejně naivní prodavačka v lahůdkářství původem z liberecké čtvrti Ostašov. Což domácí publikum ocení vděčně zasvěceným smíchem. Ostatně i její snoubenec se z venkovského Jiříka mění v bezejmenného automechanika snícího o tom, že si u R10 otevře svůj vlastní podnik.

    Z Molièrova textu zůstaly všechny postavy i situace, autoři je jen důsledně převedli do zkušenosti dnešního publika. A tak Clair žije virtuální život mnoha svých vrstevnic permanentně natáčený pro kamarádky na chytrý telefon, z pokoušeného žebráka je meditující bezdomovec, z Juanova otce polosenilní důchodce v sektorovém socialistickém pokojíku, z Elvířiných bratrů dvojice přitroublých mafiánů a Elvíra sama je exaltovaná intelektuálka hrající si zálibně na jeptišku ve stylu velkomuzikálu, kterou ze všeho nejvíc mrzí, že Donu Juanovi nalítla jako obyčejná husa.

    Nikdo se tu s ničím nepáře: ve vteřině jsou prsty na spoušti, kalhotky u kotníků a ruka v rukávu, případně i jinde. V rychle střídaných obrazech (představení trvá devadesát minut bez pauzy) se tu zparoduje StarDance, tu Karel Gott zapěje Když milenky pláčou na adresu zhrzených Juanových lásek, tu se ve stylu akčního filmu vytlačují Elvířini bratři s Donem Juanem ze silnice. A mezi tím vším prochází bizarní postava kozla z reklamy na zlatavý velkopopovický mok. Ovšem, stejně jako v Goethově Faustovi pudl, skrývá i toto „jádro kozla“ drsnou juanovskou pointu, jež částečně odpovídá na otázku o tom, kdo to je (anebo spíše by mohl být) Don Juan. Vnímavému divákovi se nabízejí i jiné varianty. Pokud je divák ovšem ochoten si vůbec nějaké otázky klást. Většina se nejspíš spokojí se zábavně aktualizovanou a lokalizovanou akční komedií.

    Tomášové Svoboda a Syrovátka vytvořili ale víc. A to nejen v textu, ale i na jevišti, kde velká scéna se zlatými portály tvoří pomyslnou spojnici s Molièrem. Pokusili se o dnešní juanovský apokryf se vším všudy, i s vážnějšími momenty. Taková je závěrečná Juanova řeč o lži, povrchnosti a pokrytectví společnosti, která vyznívá aktuálně, včetně úvahy o opakování vlastních chyb, o nutnosti mýtů, idolů a legend. Apokryf zahraný s velkým nasazením a chutí. Nadbytečně v něm působí jen Sganarellova homosexualita a snad i filmařský rámec. I bez nich by juanovská road movie u publika obstála.

    Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Tomáš Svoboda a Tomáš Syrovátka: Don Juan. Režie Tomáš Svoboda, scéna Nikola Tempír, kostýmy Vladimíra Fomínová, hudba Jiří Hájek, choreografie Jana Stránská, light design a projekce Pavel Hejret, dramaturgie Tomáš Syrovátka. Premiéry 21. a 29. dubna 2017 v Šaldově divadle. (Psáno z druhé premiéry.)


    Komentáře k článku: A nejste vy takový ten donchuán z Prahy?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,