Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tolik se toho zase nestalo

    Tuzemský televizní podzim byl marketingově směrován k dvěma projektům, které – tak to aspoň bylo avizováno – výrazně překročí zdejší televizní standard. Jedním takovým ohlašovaným projektem je pětidílná série Kosmo v České televizi, druhým osmidílná série Pustina produkovaná společností HBO Europe. Kosmo bylo prezentováno jako štěpná satira na tuzemské politické poměry, ČT ji dokonce pro jistotu nasadila až po nedávných krajských a senátních volbách, ale první díl, který jsem zatím viděl, byl tak ubohý, že nerozumím ničemu, co se o Kosmu předem napsalo a vyslovilo. Ale Kosmo teď nechme být, třeba ještě vyletí do nějakých lepších vesmírů, i když doufat v takový zázrak je skoro nejapné. Co tedy Pustina, jejíchž všech osm dílů bylo uvedeno v předpremiéře na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu (TIFF) a na karlovarském festivalu byly promítnuty úvodní dva díly?

    Jaroslav Dušek, Eliška Křenková a Zuzana Stivínová v seriálu Pustina FOTO ARCHIV HBO

    Jaroslav Dušek, Eliška Křenková a Zuzana Stivínová v seriálu Pustina FOTO ARCHIV HBO

    Těžký život na severu

    Vše se odehrává ve fiktivní severočeské lokalitě Pustina. Starostka stejnojmenné obce Hana Sikorová (Zuzana Stivínová) se brání tomu, aby kvůli zásobám uhlí vesnici spolkla těžební společnost, která obyvatelům nabízí vysoké odstupné. Sikorová je obyvateli tlačena, aby vyhlásila referendum. Za této vyhrocené konstelace se ztratí starostčina čtrnáctiletá dcera Míša. Pátrání po ní je motorem vyprávění. Víc není třeba rozepisovat, prostě v zásadě sociální a psychologické drama se zápletkou, která se ukáže kriminální.

    Produkčnímu a tvůrčímu týmu Pustiny nelze upřít vůli a schopnost vytvořit „quality TV“ sérii, která má nadnárodní look, přičemž je zasazena do konkrétní lokality, jakkoli ta je fiktivní; natáčelo se skutečně v severních Čechách a tíže té zkoušené krajiny a nesnadnost, klopýtavost života tamějších lidí se přenášejí na diváka. Dokonce až tak, že jeden z dotazů po novinářské projekci v podstatě vytýkal tvůrcům, že tohle přece není adekvátní odraz současné české reality, že Pustina není dostatečně reprezentativní pro obraz republiky v zahraničí. To by jeden neřekl, co je možné v roce 2016!

    S tímhle požadavkem náležité reprezentativnosti jsem se potkával u rudoprávních „janůklimentů“ před třiceti a více lety, a zřejmě jsem se mýlil, když jsem se domníval, že tohle dneska nikdo nemůže myslet vážně. Neboť kupříkladu severské seriály, na něž ostatně estetika Pustiny očividně odkazuje, ukazují Dánsko či Švédsko velmi kriticky. Pustina je tedy filtrována do tonální škály bez zářivých barev, do podzimních tónů, i když se v seriálu objevují i jiná roční období.

    Kameramani Štěpán Kučera a Matěj Cibulka – první snímal čtyři díly režírované Ivanem Zachariášem, druhý režírované Alicí Nellis – postupovali s maximálními nároky na fotogeničnost, takže již při troše odkouzlení se od prokomponovaných obrazů může divák začít pochybovat o topografii Pustiny. O tom, co všechno a kde se v ní nachází, ale to je u seriálových mikrokosmů asi víceméně normální.

    Zcela nadstandardní na tuzemské poměry je vedení herců. Nikdo tu nefigurkaří! Jaroslav Dušek v postavě starostčina manžela Karla podává před kamerami nejspíš svůj životní výkon: jde o vynikající kreaci psychicky nemocného muže, který však zároveň umí věci vidět jasně. Jeho postava je plastická a postupně ústřední. Ale Zuzana Stivínová, Petra Špalková (místostarostka Masařová), Leoš Noha (detektiv Rajner) a další a další pracovali koncentrovaně, bez jakýchkoli kašpařin. A vrchovatě to platí i o řadě naturčiků, s nimiž se natáčelo v pasťáku, který je jedním z exponovaných prostředí seriálu.

    Potíže s logikou

    Pustina je silná v charakterotvornosti, ale postupně čím dál slabší ve vedení kriminální linie vyprávění. To „detektivní“ se scenáristovi Hulíkovi a režisérskému tandemu vymyká z rukou. Nedostatečný tah kriminálního motoru také zapříčiňuje, že v Pustině bují náladotvorné záběry a série si říká o zkrácení stopáže zhruba o dva díly. Některé části, zejména čtvrtá, mají více konců a gradace jednotlivých dílů je neohrabaná – ve srovnání s takovým Zločinem nebo Mostem, když tu padla zmínka o severských seriálech.

    Pustina je nesporně ambiciózní projekt a nastavuje České televizi, pro niž by měla být v hrané tvorbě výroba takových děl prioritní ambicí, ne úplně lichotivé zrcadlo. Když však těch osm dílů Pustiny absolvujete, nemůžete se ubránit dojmu, že série líp vypadá, než vypráví. Že zločin tu byl povinností. Série neústí v otřes ani v katarzi. Jen se „to“, vražda Míši, „vyřeší“. A to nestačí.

    Josef Chuchma

    Autor je redaktorem Lidových novin

    Štěpán Hulík: Pustina. Místo, kde můžete přijít o všechno. Režie Ivan Zachariáš a Alice Nellis, kamera Štěpán Kučera a Matěj Cibulka, hudba David Boulter, kostýmy Simona Rybáková, architekt Milan Býček, střih Filip Malásek a Vladimír Barák. Vysílá stanice HBO od 30. října 2016.


    Komentáře k článku: Tolik se toho zase nestalo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,